Zelienková byla málo známá tvář hnutí ANO a to i přes to, že zrovna tato sympatická dáma měla potenciál, aby volební preference spíše zvyšovala, než ubírala. Přesto se na obrazovce či v médiích objevovala spíše výjimečně. Většina lidí se tak o její existenci dozvěděla, až když oznámila, že vystupuje z Babišovy partaje.

Důvody by se daly shrnout do třech bodů, jak je ostatně uvedla i sama Zelienková na svém Facebooku. Na prvním místě kauza Čapí hnízdo, kde se sice nyní řeší právní stránka věci, ale podle poslankyně je zcela zjevné, že Babiš v této věci nepostupoval minimálně z etického hlediska korektně. A těžko mu pak věřit předvolební heslo: Nelžu, nekradu.

Druhým důvodem je, že se ve straně nediskutuje, vše se řeší direktivně, kdo má jiný názor, je okřikován a dokonce ponižován. Třetím důvodem jsou pak temné machinace v komunální Berounské politice, odkud byla Zelienková také vyštípána, protože poukazovala na manipulace s dokumenty, černé duše a další politické nekalosti.

Diktátor Babiš

Když si odmyslíme bod 1 a 3, tak tu máme téměř na vlas identický problém, o kterém v březnu 2013 mluvili čtyři místopředsedové hnutí ANO, kteří na protest proti nedemokratickému způsobu vedení rezignovali.

Hnutí se tehdy rozpadlo prakticky přes noc celé zvolené vedení v čele s Hanou Greplovou, která prohlásila, že Babiš vede stranu jako diktátor a ANO je jen byznysový projekt. Od vedení se očekávalo jen přitakávání, vše si jinak řídí Babiš sám.

Už před třemi lety tedy existovalo poměrně dost lidí, kteří měli vážné pochybnosti o celém fungování hnutí ANO. A úprk ze stáda, který tehdy začal, pokračuje i nadále. Nejen poslankyní Zelienkovou, ale i dalšími zklamanými komunálními politiky.

Hromadný exodus

Například v březnu opustilo řady hnutí ANO pět zastupitelů v Karlových Varech. A opět je to ta samá písnička. Z centrály strany chodí jen direktivy a příkazy, na jakoukoliv diskusi chybí prostor, Babiš s nikým nemluví a předsednictvo se problémy nezabývá.

Nespokojenci dokonce založili vlastní stranu PRO 2016, ve které je například radní z Prachatic Radka Paulová, starosta Dolních Novosedel Zdeněk Vituj, prostějovská zastupitelka Hana Naiclerová nebo starosta Hranic Jiří Kudláček. Všechno jsou to bývalí členové hnutí ANO a jejich důvody, proč odešli z ANO,  jsou stejné jako u Zelienkové nebo místopředsedů z roku 2013. Absence komunikace, diktatura, vše rozhoduje jen Babiš.

Neoblíbená poslankyně a samé pomluvy

A co na to vlastně šéf strany? Nic překvapivého. Zelienková byla podle něj dlouhodobě neoblíbená, měla jiný názor na syrské uprchlíky a navíc zřejmě koketuje se stranou TOP 09. U všech ostatních výše zmíněných dam a pánů je k dispozici téměř instantní odpověď v tom smyslu, že to byli prospěcháři, kterým šlo jen o to, aby se dostali na kandidátky, a když se na ně nedostali, tak začali dělat problémy. Ve straně je normální demokracie, nic se neděje a všechno jsou to drby a pomluvy zhrzenců.

Tady by zřejmě měl zapracovat PR tým Andreje Babiše a poradit mu nějaké přesvědčivější argumenty. Přecejenom je podivné mluvit takto plošně mluvit o všech lidech, kteří ANO opouští.

V případě Zelienkové navíc argument o uprchlících vypadá naprosto nevěrohodně. ANO žádný pevný postoj k uprchlíkům nemělo, dokud se Babiš nerozhodl, že být proti imigraci mu přinese další potřebná procenta. Strana o všech věcech hlasovala vždy jednotně, takže jakési dřívější úvahy o vyloučení Zelienkové, o kterých mluví Babiš, ukazují spíš na problémy jinde.

A těmi jsou skutečně diktátorské, tedy kulantně řečeno, managerské manýry Babiše. Svou stranu řídí jako vlastní firmu, ve které se s šéfem rozhodně nediskutuje.

Prostě makáme a žádné debaty!

Například ředitelka olomoucké mlékárny Olma Simona Sokolová v jednom rozhovoru přiznala, jak obtížné je Babiše přesvědčit a jak tvrdá je diskuse s ním. A to je jedna z jeho nejúspěšnějších ředitelek. Jak asi musí vypadat "diskuse" s řadovými členy strany nebo třeba zastupiteli někde v Horní Dolní. 

Babiš obecně diskusi nerad. Parlament je žvanírna, všichni kolem taky jen melou pantem, všecko se to má zakázat, zracionalizovat, zefektivnit, aby se to rozhodovalo bez zbytečných cirátů. Tenhle styl uvažování je ovšem na Babišovi patrný prakticky od počátku jeho existence v politice a je zvláštní, že to některým lidem začalo být divné až po třech letech.

Strana působí jako myšlenkový monolit i navenek, kdy se napřed dlouho čeká, s čím přijde předseda Babiš a pak už jen všichni v hnutí opakují jeho stanovisko. Těžko pak může Babiš vysvětlovat, že ANO není strana jednoho muže.

Například taková ČSSD je rozkročená názorově až nepochopitelně, od proruských a eurofobních členů, přes umírněné Sobotkovce, až po vyloženě sluníčkářské typy jako je Dienstbier. Je až s podivem, že taková strana vůbec ještě drží pohromadě, ale přesto je na ni pohled zvenčí příjemnější než na zástup Babišových věrných, opakujících jeho mantry.

Co bude s ANO dál, ukáží příští volby. Zatím to na nějaké zásadní problémy nevypadá, protože odchod lidí ještě není masivní a části veřejnosti je naprosto jedno, kdo ve straně vlastně je, pokud ji řídí Babiš. Ovšem pokud by se našlo uprchlíků z řad poslanců více, mohl by Babiš začít uvažovat o změně svého stylu, protože by se mu také mohla strana rozpadnout pod rukama. Jestli je toho ovšem vůbec schopen.