Hra Pokémon Go, díky které lidé na všemožných někdy až kuriózních místech chytají pokémony, se může jevit jako velká legrace, ale hra pracující s tzv. rozšířenou realitou (augmented reality) je součástí mnohem zásadnějších změn, s nimiž se v následujících letech a desetiletích budeme potýkat. Tyto změny nabírají na rychlosti a v nadcházejícím období dosti významně promění svět, který nás obklopuje.

Podstatou hry Pokémon Go je posbírat v reálném světě něco, co ve skutečnosti neexistuje. Těžko říct, jaké další nástroje budou na bázi rozšířené reality vznikat a jak promění naše každodenní fungování. V každém případě však žijeme v době, kdy moderní technologie, digitalizace či nastupující umělá inteligence uvolňují obrovský prostor pro nové a nové aplikace a zlepšováky, které budou postupně pronikat do našeho běžného života a přitom ho měnit. 

Některé z nich jako například Facebook, UBER či AirbnB a mnohé další tak už samozřejmě činí a nemění jen to, jak se chováme, ale v konečném důsledku celou naši společnost. Už dnes se ale ukazuje, že v době jejich nástupu není snadné domyslet, jak hluboký celospolečenský dopad tyto aplikace mohou mít. 

Zpomalená politika

Na jednu stranu tak žijeme ve světě, kterému stále dominují zprávy o dění v politice na úrovni států či mezinárodních organizací, hovoří se o válkách, převratech, o tom, co který politik prohlásil, o co usiluje, jaké zákony předkládá ta či ona vláda nebo jakou legislativu schvalují parlamenty, přitom ale chování lidí a společenské struktury a interakce stále více ovlivňují fenomény jako Pokémon Go, UBER nebo různé start-upy.

Státy si až zpětně uvědomují, jaký vliv tyto společnosti a jejich produkty a služby mají na ekonomiku, zaměstnanost a sociální systémy, ale také na školství a celou řadu dalších oblastí. Politika se tak dostává do defenzivy, jako by ztrácela vliv na svět, ve kterém žijeme. Ve stále větší míře už jen reaguje na změny, které přichází z jiných oblastí, než je politická sféra.

S trochou nadsázky lze říci, že k revolučním změnám už nedochází skrze politickou moc, ať už formou pučů či schválením přelomové legislativy, ale prostřednictvím aplikací a start-upů. To neznamená, že by politika vyklidila pole, jen se zdá, že klíčové společenské změny dnes nevznikají ve stranických sekretariátech či sněmovních sálech, ale v hlavách mladých ajťáků či podnikatelů, kteří touží po úspěchu. Vzniká otázka, jak tento posun hodnotit.

Dominance nových technologií

Většina zmíněných novinek přináší řadu výhod a netušených možností. Souběžně probíhající vytlačení politiky má však i negativní efekty. Dominance nových technologií a na ně navazujících aplikací a naopak slabost politiky, vnáší do celého procesu společenský změn velkou míru netransparentnosti. Vytrácí se demokratická kontrola a zmenšuje se prostor, ve kterém může veřejnost do probíhajících změn zasahovat.

Je například rozdíl, zda čerpáte informace z televizních zpráv či z příspěvků, které se vám zobrazují na Facebooku. V případě prvního je mnohem transparentnější způsob řazení jednotlivých zpráv. Tato oblast je dostatečně zmapovaná a v případě nejasností a problémů existuje také Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Na Facebooku je celá věc natolik individualizovaná a neproniknutelná a v mnoha ohledech stále natolik nová, že výsledkem je nakonec mnohem větší prostor pro manipulaci a svévoli ze strany provozovatele.

Facebook vytváří iluzi toho, že tam člověk má něco svého, co si opečovává a buduje, svůj profil, svůj okruh přátel, svou historii příspěvků a své osobní dějiny, ale přitom všem stále jde o komerčně poskytovanou službu, kterou využíváme, a proto se musíme smířit s pravidly jejího fungování.

Ta ovšem stanovuje někdo jiný než my, takže musíme například skousnout to, že Facebook změní něco, na co jsme byli zvyklí a co podle nás funguje. Náš jediný vliv spočívá ve společném tlaku s ostatními spotřebiteli na poskytovatele služby - pokud bude dostatečně velký, může ho přesvědčit o tom, že je pro něho daná změna nevýhodná, protože mu může odradit uživatele.

Pokud má však uvedená společnost pocit, že uživatel je na službě, kterou poskytuje, dostatečně závislý a nemá pro ni vhodnou alternativu, může si dovolit leccos.

Rozšířená realita plná zmatků

Podobné otázky vzbuzuje i svět rozšířené reality, do kterého vstupujeme spolu s hrou Pokémon Go. V reálném světě například existují určitá pravidla pro umisťování reklamních nosičů, v tom, ve kterém pobíhají pokémoni, samozřejmě nic takového neplatí. Jediným limitem je to, aby hráč od chytání pokémonů nebyl příliš odrazován tím, že se kromě toho musí koukat na příliš velké množství reklamy. 

Politika proto stojí před nanejvýš zásadní výzvou, která spočívá v návratu autority. Nakonec nejde ani tak o záchranu politiky jako takové, jako spíše o demokratický způsob vládnutí.

Politika ani dnes nikam nemizí, jen se odehrává skrytě. Občané například politicky jednají a ovlivňují společnost tím, že běhají po městě a chytají pokémony, ale bohužel si to neuvědomují a málokdy domýšlejí hlubší důsledky svého konání. Ty však přesto existují, ať už jde o zisky odtékající z té které země k nadnárodním společnostem, které podobné hry provozují, nebo o stírání hranic mezi světem reálným a virtuálním.

Zatím nelze odhadnout všechny politické dopady tohoto procesu, ale klidně se může stát, že pokud součástí našeho světa budou ve stále větší míře třeba zmíněná virtuální zvířata či různé operační systémy fungující na bázi umělé inteligence, bude pro nás čím dál složitější se v takovém světě vyznat a rozlišit, co je opravdu reálné a co ne.