Hodina jednání Poslanecké sněmovny stojí téměř půl milionu korun. No - a voliči, představ si, že ti lotři z opozice ji promrhají. Zdržují a dělají obstrukce, takže peníze, na které se skládají daňoví poplatníci, vyletí komínem!

Že vám to něco připomíná? Nemýlíte se. Tak líčí dění ve sněmovně Jaroslav Faltýnek, muž číslo dvě v hnutí ANO, momentálně rozezlený obstrukcemi, kterými opozice oddaluje projekt elektronické evidence tržeb z dílny ministra financí Andreje Babiše.

Druhá polovina pravdy

Je to však jen polovina pravdy. Tady je druhá, která se zpravidla nepřipomíná: Vážený daňový poplatníku, sněmovna stojí stejné peníze, i když poslanci hlasují ("makají"). A kde je psáno, že hlasující sněmovna je vždy prospěšnější než sněmovna trucující?

Copak poslanci přijímají jen užitečné a moudré zákony? Kdyby to byla pravda, tak by je nemuseli měnit jako na běžícím páse.

Poslanci a senátoři až na výjimky rok co rok pozmění více než polovinu všech zákonů. V Česku tak udržují stav permanentní legislativní revoluce.

Myslíte si snad, že bylo nutné od roku 1991 víc než stodvacetkrát novelizovat živnostenský zákon? A opravdu je nezbytné neustále předělávat daňové zákony nebo předpisy týkající se sociálního systému?

Je tohle ještě užitečná práce, anebo práce zbytečná, či dokonce práce škodlivá?

Zase se vykecáme

Politické reprezentace se trumfují v zavádění a rušení poplatků ve zdravotnictví nebo sKaret. Odhlasovaly a poté zavrhly superhrubou mzdu. Pravice o jediný hlas prosadila druhý pilíř důchodové reformy, aby ho levice, jak předem upozorňovala, po volbách zrušila. A pokud si prohrábnete vlastní paměťové buňky, nepochybně najdete další příklady takové cik-cak legislativy.

Teď se chystá koalice protlačit sněmovnou elektronickou evidenci tržeb. A opozice, bývalá "pozice", už avizuje, že nákladný projekt při dalším střídání vládní garnitury zruší.

Trojkoalice má většinu, takže online evidované tržby prosadí. Otázkou je pouze kdy.

Opozice zatím snahu koalice zařadit závěrečné jednání o E-tržbách na program sněmovny odrazila. Zaplevelila program schůze desítkami dalších návrhů. Ajťáci tento typ obstrukce znají jako Denial of Service (odmítnutí služby). Internetové stránky nebo služby jsou při něm zahlceny požadavky, na které nestačí reagovat.

Návrh zákona, který E-tržby zavádí, se nicméně do sněmovny vrátí jako bumerang. Nastane druhá fáze obstrukcí, série projevů poslanců za ODS a TOP 09. Občanští demokraté avizovali, že v nich budou seznamovat s případy živnostníků, kterým novinka způsobí potíže. A Miroslav Kalousek, nový vůdce TOP 09, se nechal slyšet, že bude podrobně rozebírat hospodaření Babišových firem.

Dáme si hodinu zpěvu

Právě Kalousek je nejzdatnějším obstrukčníkem sněmovny. V říjnu při obstrukcích loterijního zákona řečnil tři hodiny – četl z diplomové práce na téma hazard. Slušný výkon, leč podívejme se do světa a zjistíme, že v porovnání s americkými senátory je Kalousek druhá, třetí liga.

Strom Thurmond, senátor z amerického jihu, v roce 1957 řečnil neuvěřitelných 24 hodin a 18 minut (s několika minutami na přestávku). Snažil se tak zabránit přijetí zákona, který zapovídal rasovou segregaci. Je to absolutní americký (a patrně i světový) rekord v parlamentních obstrukcích – v disciplíně nazývané Američany 'filibustrování' (filibustering).

Pro menšinu v kongresu je to někdy jediný způsob, jak přimět vládu k ústupkům. K ukončení obstrukcí - omezení doby a počtu vystoupení - je nutná třípětinová většina. A tu vládní strana většinou nemá.

Filibustrování patří k tradicím Senátu. Američané ho posuzují jako sportovní disciplínu. O výkonech obstrukčníků vedou podrobné záznamy.

Z nich například vyplývá, že držitelem druhého nejlepšího výkonu je senátor D'Amato, který v roce 1986 předčítal 23 hodin a třicet minut z telefonního seznamu Kolumbijského distriktu, v němž leží hlavní město Washington. Stejný senátor v roce 1992 filibustroval patnáct hodin a tři minuty. Tehdy nejen mluvil, ale dokonce zpíval. Recenzenti v kulturních rubrikách novin jeho hlas popsali jako lehký a jasný baryton.

A co česká parlamentní historie? Na záznamy o rekordech jsem nenarazil, proto jen připomínám, že v ní najdeme jediné období bez obstrukcí – roky 1948 až 1989. Tehdy vládli komunisté, kteří si dali patent na pravdu do ústavy a určovali, kdo může do parlamentu kandidovat, potažmo, kdo volby vyhraje. Obstrukčníci nebyli trpěni.

Zato v devatenáctém i počátkem dvacátého století čeští poslanci vehementně blokovali jednání Říšské rady. Obstrukce byly povolenou disciplínou také za první republiky.

A kolik to vlastně stojí?

Jistě, obstrukce je drahá záležitost. Jenže drahá je především politika samotná.

Na české politice, v níž se kompromisy až na výjimky nepěstují, to je patrné dvojnásob. Zpravidla funguje podle schématu "doleva, doprava a zase zpátky". Většina přehlasuje (umlčí) menšinu a za čtyři roky (nebo i dřív, prostě po volbách) to nová většina (zpravidla bývalá menšina) i s úroky vrátí nové menšině (někdejší většině). 

Bylo by zajímavé spočítat, kolik času, energie a zejména peněz za poslední roky spotřebovala administrativa spojená se zaváděním změn zákonů, případně kolik stálo to, aby nedávno pozměněné zákony byly uvedeny do dřívějšího stavu.

Nebylo by snad někdy "líp" (a levněji), kdyby poslanci víc žvanili a méně hlasovali ("méně makali")?