Později toho dne se Putin objevil ještě na jiné akci, ale ani tam se nezmínil o stažení z Chersonu, zřejmě největším vojenském ponížení Ruska od začátku invaze na Ukrajinu. A neudělal to ani v následujících dnech.

Vypadá to, že šéf Kremlu úkol sdělovat špatné zprávy delegoval na jiné, což je taktika, kterou používal už během pandemie covidu-19.

Rusko ilegálně anektovalo části Chersonské oblasti a další tři ukrajinské regiony. Koncem září Putin v Kremlu uspořádal pompézní ceremonii, během které ohlásil připojení těchto čtyř oblastí k Ruské federaci. Prohlásil, že jejich obyvatelé „navždy budou našimi občany“.

Jen asi o měsíc později ruské vlajky zmizely ze sídel úřadů v Chersonu a nahradily je vlajky ukrajinské. Ruská armáda 11. listopadu oznámila, že dokončila stažení z Chersonu a okolí na východní břeh Dněpru. Od té doby se o tom Putin ve svých veřejných vystoupeních nezmínil.

Putin „stále žije v zaběhnuté logice: nejde o válku, ale o speciální vojenskou operaci a hlavní rozhodnutí dělá úzký okruh ‚profesionálů‘, zatímco prezident si udržuje odstup,“ uvedla nedávno v komentáři politická analytička Taťjana Stanová.

O Putinovi se svého času říkalo, že osobně dohlíží na vojenské tažení na Ukrajině a dává rozkazy generálům. Nyní to ale vypadá, že se soustředí na všechno jiné než na válku. S vládními činiteli diskutoval o procedurách k bankrotům nebo o problémech automobilového průmyslu, mluvil o posílení investic na Sibiři, telefonoval s různými světovými politiky a setkal se s novým předsedou Ruské akademie věd. Předsedal také jednání o pomnících týkajících se druhé světové války. To bylo v den, kdy se očekávalo, že vystoupí na summitu G20 v Indonésii. Ale nejen, že se na něj rozhodl nejet, dokonce se ani nepřipojil prostřednictvím videokonference ani na něj neposlal předem natočený projev.

Schůzka týkající se válečných pomníků byla v posledních dnech jediná, kde se mluvilo o některých ukrajinských městech, ale ne o Chersonu. Po tomto jednání Putin podepsal dekrety, kterým udělil okupovaným ukrajinským městům Melitopol a Mariupol různé čestné tituly.

Nezávislý politický analytik Dmitrij Oreškin Putinovo mlčení připisuje tomu, že prezident buduje politický systém podobný tomu sovětskému, ve kterém vůdce - vožď (což je termín používaný pro Josifa Stalina) - už ze své podstaty nedělá chyby. „Putin a Putinův systém ... je vystaven tak, že za všechny porážky může někdo jiný: nepřátelé, zrádci, globální rusofobie - cokoliv,“ říká Oreškin. „Takže pokud někde prohrál - zaprvé to není pravda, zadruhé to nebyl on,“ dodává analytik.

Někteří z Putinových stoupenců se pozastavují nad tím, jak si Putin drží odstup od toho, co i prokremelské kruhy považují za kritický vývoj vojenské operace na Ukrajině. Prokremelský politický analytik Sergej Markov na facebooku napsal, že v době ústupu ruských sil z Chersonu - který označil za „chersonskou tragédii“ - si Putin dělal větší starosti s telefonáty s lídry Arménie a Středoafrické republiky. Putin podle něj předvedl, že „se naprosto stáhnul“.

Jiní se snažili na odchodu ruských vojsk z Chersonu najít alespoň něco pozitivního. Generální ředitel mediálního holdingu Rosija segodňa Dmitrij Kiseljov v televizi řekl, že cílem stažení bylo „zachránit lidi“. Podle analytiků se někteří obyčejní Rusové na věc mohou dívat stejně.

Při doposud největším raketovém útoku na ukrajinskou energetickou infrastrukturu vypálily ruské síly na ukrajinské cíle asi stovku raket a dronů. Miliony lidí kvůli tomu přišly o dodávky elektrické energie. Analytik Oreškin se domnívá, že tyto útoky ukrajinské armádě nezpůsobí příliš velké škody a na bojišti žádnou velkou změnu znamenat nebudou. „Ale je potřeba vytvářet obraz vítězného voždě. Takže je nutné nějaké útoky podnikat a hlasitě o nich vykřikovat. To je myslím to, co se nyní děje,“ dodal Oreškin.