Loni na podzim byl Islámský stát poražen a rozmělněn. Světoví státníci si gratulovali, hovořili o konci války v Sýrii. Vladimir Putin dokonce demonstrativně přiletěl na základnu ruských vzdušných sil v arabské republice a triumfálně, s usmívajícím se Bašárem Asadem, hovořil o vítězství a stahování armády.

Realita je jiná. Mír v Sýrii nezavládl. Na mapě válkou zkroušené země se objevilo nové ohnisko bojů. Rozpoutal je člen Severoatlantické aliance. V polovině ledna Turecko vrhlo do Kurdy ovládané oblasti Afrín na severu Sýrie. Ankara má v plánu vyčistit území přiléhající ke své hranici od "teroristů", jak nazývá syrské milice, a vytvořit třicetikilometrové nárazníkové pásmo. Operace získala název Olivová ratolest.

Syrští Kurdové vyhlásili všeobecnou mobilizaci a turecké invazi, podporované umírněnými islamisty, se brání. Zatím úspěšně, nehledě na vysoké ztráty. Podle předběžných informací o život přišlo více jak sedm set lidí.

Mezinárodní společenství zdrženlivě reaguje na tureckou operaci. Washington se zmohl na měkkou kritiku Ankary. Moskva invazi nepřímo podpořila, když se před tureckým útokem z oblasti stáhli ruští vojenští pozorovatelé dohlížející na klid zbraní. Proti se vyslovil pouze Damašek.

O nové tragédii syrských Kurdů Tiscali.cz hovořilo s ruským expertem na Blízký východ Stanislavem Ivanovem.

• Proč turecký prezident Recep Tayyip Erdogan považuje syrské Kurdy za hrozbu a zahájil proti nim vojenskou operaci?

To je otázka pro pana Erdogana. Je obtížné říct, co se odehrává v hlavě tohoto novopečeného sultána. Podle mých informací syrští Kurdové během vlády Erdogana ani jednou nepřekročili syrsko-tureckou hranici, nikdy nezaútočili na turecké bezpečnostní orgány, ani nikdy neměli agresivní plány vůči Turecku.

Kurdové neposkytli Ankaře žádné záminky k napadení.

• Když na to vezmeme zjednodušeně, většinou se tvrdí, že Kurdové se chtějí sjednotit a vytvořit vlastní stát. A to je Erdoganova noční můra. Co si o tom myslíte? Opravdu platí, že syrští a turečtí Kurdové chtějí společný stát?

Je to mýtus. Etničtí Kurdové, kteří jsou občané Turecka a Sýrie, nemají důvod k sjednocení a vytvoření nového státu.

Turečtí Kurdové bojují za svobodu a rovnoprávnost s tureckou majoritou v Turecké republice. Turečtí Kurdové jsou zastoupenai v tureckém parlamentu, pracují ve státních orgánech, působí v bezpečnostních orgánech, a podnikají. Jsou hrdí na své turecké občanství. Každý čtvrtý občan Turecka je etnický Kurd, jde zhruba o 20 milionů lidí. Mimochodem, poslední volební kampaně ukázaly, že v kurdských oblastech má vládní Strana spravedlnosti a rozvoje i sám Erdogan často větší podporu, než v čistě tureckých oblastech.

V Sýrii byli Kurdové během vlády rodiny Asadů diskriminováni. Zhruba 300 tisíc Kurdů byli zbaveni občanství, režim zakazoval jejich jazyk, média, politické strany a organizace. Kurdové byli v Sýrii vystaveni hromadným deportacím a represím.

Po zahájení občanské války v Sýrii na jaře 2011 dodržovali Kurdové neutralitu. Pouze pro svou obranu vytvořili samosprávu a ozbrojené jednotky. Bránili pouze svou zemi před útoky radikálních islamistů. V té době jim na pomoc přišli Kurdové z Turecka a Iráku.

V současné době existuje na severu Sýrie oblast tvořená kurdskými čtvrtěmi Aleppa, kantony Afrín, Kobani a Jazira, která vyhlásila autonomii známou jako Rojava. Syrští Kurdové oznámili, že jsou připraveni spolupracovat s jakoukoliv novou vládnou v Damašku, pokud bude respektovat jejich autonomii a ústavně jim budou potvrzena stejná práva a svobody jaké mají Arabové.

V žádném případě se ale syrští Kurdové nechtějí oddělit od Sýrie nebo se spojit s tureckými Kurdy. To je mýtus šířený tureckými tajnými službami a Erdoganovou propagandou. 

• Mají syrští Kurdové jednotné vedení? Jaký je vztah mezi jednotlivými kurdskými skupinami v Sýrii?

Bohužel, mezi hlavními ozbrojenými skupinami syrských Kurdů stále panuje rozkol. Vůdčí silou Rojavy zůstává Sjednocená demokratická strana, která podporuje ideologii a názory Abdullaha Öcalana a turecké Kurdské strany pracujících. Jde o směs marxismu, anarchismu a trockismu.

Další kurdské strany se sjednotili pod hlavičkou Kurdské národní rady. Ta dává přednost autonomii podobné té, jakou má irácký Kurdistán. Rada má také blízko k postojům kurdistánského prezidenta Masúda Barzáního.

Syrští Kurdové se pokouší o vytvoření v severních oblastech Sýrie jednotných orgánů zákonodárné a výkonné moc, společných sil domobrany a tajných služeb. Kurdové nabízí spolupráci ostatním etnickým skupinám - Arabům, Asyřanům, Arménům a dalším.

Pod patronátem USA byly také vytvořeny tak zvané Syrské demokratické síly, které kontrolují východní břeh Eufratu.

• Mohou syrští Kurdové vydržet vojenský nátlak Turecka? Mají ke své obraně dostatek zbraní a zkušeností?

Kurdové jsou schopni morální vzdorovat tureckým agresorům, ale z vojenského hlediska nejsou síly rovny. V průběhu turecké operace, která oficiálně začala před deseti dny, už zemřely stovky kurdských obránců a civilistů. Oběti mají také turečtí vojáci.

Mezinárodní společenství musí rozhodně zasáhnout proti nepokryté turecké agresi a hrubému narušení syrské suverenity, kterou Damašek považuje za státní terorismus.

• Mezinárodní společenství se k turecké operaci staví vágně. Proč podle vašeho názoru syrské Kurdy nepodporují Spojené státy ani jejich regionální oponent Rusko?

Kurdové nepotřebují podporu, sami se mohou podporovat. Povinností USA a Ruska, jako stálých členů Rady bezpečnosti OSN, je svolání mimořádného zasedání rady, odsoudit tureckou agresi v Sýrii, požadovat okamžité zastavení palby a stažení všech tureckých vojáků ze země.

Myslím si, že je načase provést rozsáhlou mírovou operaci OSN v Sýrii. Všechny cizí vojska a nestátní aktéři by měly okamžitě opustit Sýrii. Ať už se jedná o Írán, Turecko, USA, Rusko, libanonské hnutí Hizballáh, irácké šíitské milice, nebo afghánské, pákistánské a jemenské jednotky šíitských ozbrojenců.

• Je docela zajímavé, že Moskva fakticky podpořila vojenskou operaci Ankary, nehledě na předchozí napjaté vztahy. Je to kvůli ekonomickým výhodám?

Na to byste se měl zeptat pana Putina. Nevím, čím se řídil, když dal zelenou Erdoganovým válečným zločinům v kantonu Afrín. Žádné ekonomické vztahy nemohou ospravedlnit nálety a dělostřelecké ostřelování měst na severu Sýrie, vpád mechanizovaných kolon, smrt stovek Syřanů bez rozdílu jejich etnické a náboženské příslušnosti.

• Může Asad zachránit Kurdy před tureckou vojenskou operací? Podle některých informací Kurdové jednají o pomoci se syrským režimem.

Sotva. Ačkoliv nějaké jednání může probíhat. Asad nechal v roce 2012 Kurdy napospas dobře vyzbrojeným bojovníkům Islámského státu. Svět si pamatuje krvavé obléhání Kobani, během něhož ani jedno syrské letadlo nepřiletělo na pomoc tvrdě zkoušeným Kurdům.

Damašek, stejně jako Ankara, nepotřebuje Kurdy živé, chce jen jejich území, na kterém Kurdové žijí už tisíce let.