Konec syrské války v nedohlednu: Turci otevřeli další frontu

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Kdo si dělal naděje, že by se snad mohlo pomalu schylovat ke konci války v Sýrii, ten se šeredně spletl. Turecká ofenzíva v Afrínu, kterou Ankara drze pojmenovala "Olivová ratolest", otevřela další frontu. Cílem útoku ovšem není Islámský stát, ale jsou jím Kurdové.

Turecká operace Olivová ratolest

Turecká operace Olivová ratolest,zdroj: Profimedia.cz

Syrští Kurdové získali s pomocí svých spojenců z mezinárodní koalice vedené USA v bojích proti islámským radikálům velké příhraniční oblasti a zřídili na tomto území tři autonomní kantony, k nimž vedle západního Afrínu patří ještě Džazíra a Kobani. Leží mimo území kontrolované vládou syrského prezidenta Bašára Asada.

Olivová ratolest jako symbol míru?

Afrín ovládají kurdské jednotky YPG, které Ankara považuje za teroristické oddíly s vazbami na tureckou Stranu kurdských pracujících (PKK). Turecká armáda Afrín v pátek ostřelovala, v sobotu následovalo bombardování a v neděli začala operace pozemních sil turecké armády a jejích povstaleckých spojenců ze Svobodné syrské armády (FSA).

"Olivová ratolest" si už vyžádala stovky mrtvých. Při bojích umírají i civilisté, kterých v Afrínu žije kolem 800 tisíc. Je mezi nimi mnoho těch, kdo tam uprchli z neklidných syrských regionů, například z Aleppa.

Cílem tureckého útoku je zabránit konsolidaci autonomní oblasti syrských Kurdů. Podle Ankary má být v severní Sýrii vytvořen bezpečnostní koridor, který by Turecko přímo či nepřímo kontrolovalo. Pokud by se ale Ankara skutečně obávala pouze toho, že jí hrozí od syrských Kurdů nebezpečí, jak tvrdí, pak by mohla souhlasit s americkým návrhem na zabezpečení turecko-syrských hranic. Turkům ale jde o víc: chtějí si ukrojit kus ze syrského koláče, podobně jako Rusko a Írán.

Turecku jako strategickému partnerovi v NATO projde leccos

Není to tak dlouho, co Kurdové vypadali jako velcí vítězové syrského konfliktu. Uprostřed občanské války, násilí a anarchie se jim v roce 2013 podařilo na severu země zřídit relativně klidnou a uspořádanou samosprávnou zónu – Rojavu. Mnozí v ní spatřovali počátek uskutečnění dávného snu a první krok ke vzniku nezávislého kurdského státu.

Turecko v tom ale od samého počátku vidělo nebezpečí. Ofenzivou v Afrínu pokračuje turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ve své nekompromisní politice uplynulých let: mírové rozhovory s Kurdy v Turecku byly ukončeny a prokurdské strany jsou znovu obviňovány ze spolupráce s PKK.

Kurdové na severu Sýrie se dosud mohli spolehnout na to, že nad nimi budou mocní spojenci držet ochrannou ruku. Jejich jednotky se osvědčily v boji proti Islámskému státu a především Washington jejich služeb rád využíval a dodával jim za to zbraně. Prokáží Spojené státy stejnou rozhodnost i nyní a půjdou Kurdům na pomoc?

Kvůli strategickému a politickému významu Turecka jako členského státu NATO je ale spojenectví Západu s Ankarou natolik významné, že spousta kroků Erdoganovi prostě prošla a projde. Evropa i USA se zatím zmohly jen na tradiční vyjádření znepokojení a výzvy ke zdrženlivosti. Západ se zkrátka na Kurdy vykašlal - alespoň prozatím.

A kdyby turecká operace v Sýrii vedla ke konfliktu mezi Washingtonem a Ankarou, hrálo by to do karet Rusku, které z oblasti kolem Afrínu promptně stáhlo své vojenské pozorovatele. Rusko je ve válce v Sýrii spojencem prezidenta Bašára Asada, který s operací v Afrínu nicméně nesouhlasí. Moskva ji naopak schvaluje, protože chce zamezit tomu, aby Spojené státy u syrských Kurdů budovaly vojenské základny.

Hrozí návrat Islámského státu?

Naděje, že by se mohlo schylovat ke konci války v Sýrii, se ukazují jako liché. Asadův režim sice s ruskou a íránskou vojenskou pomocí porazil opozici a Islámský stát zmizel ze syrské mapy. Příčiny prvotního konfliktu ale odstraněny nejsou a Islámský stát, jehož teroristická ideologie nezahynula, se může kdykoliv vrátit.

Nyní ale Turecko vyhlásilo válku právě těm Kurdům, kteří se na porážce Islámského státu velkou měrou podíleli. Existují proto obavy, že by Islámský stát mohl této situace využít a pokusit se o návrat. Zvlášť kdyby severní Sýrii ovládlo Turecko a s ním spojení islamističtí ozbrojenci. A neméně důležitým důsledkem turecké ofenzivy je i další sbližování Ankary s Moskvou.

Válečné konstelace se sice v Sýrii mohou měnit, válka ale zůstává. Turecko a syrští Kurdové tvoří jen jednu frontu. Několik kilometrů východně od Afrínu proti sobě stoji turečtí a američtí vojáci, na východě země u Eufratu íránské a americké jednotky, bezprostředně před Golanskými výšinami zaujali pozice íránští bojovníci, kteří ohrožují Izrael. Minulost už ukázala, že je Sýrie zatraceně blízko Evropě a že jakákoliv další vojenská akce vytváří nové uprchlíky – zvlášť když je v Afrínu spousta Syřanů z Aleppa. A ti se rozhodně nechtějí nechat "osvobodit" Tureckem. Už nyní uprchlo kvůli bojům z Afrínu přes pět tisíc lidí.

Boje na severu Sýrie jsou důkazem toho, že navzdory porážce Islámského státu mohou vypuknout nové ozbrojené konflikty, které nebudou o nic méně komplikované. Už i Spojené státy varovaly, že operace v Afrínu odvádí kapacity od boje proti terorismu a narušuje humanitární operace a relativně stabilní severosyrskou oblast.

Z pohledu Kurdů je všechno při starém - stejné jako posledních sto let. Velmoci si svou rivalitu a strategické spory vyřizují na jejich úkor. Kurdské úřady v severní Sýrii už vyzvaly k mobilizaci na obranu Afrínu, a tak se konec syrské války opět ztrácí v nedohlednu.

Tagy: Sýrie zahraničí Turecko konflikt v Sýrii Kurdistán Kurdové Strana kurdských pracujících (PKK) občanská válka v Sýrii turecká armáda

Zdroje: vlastní,FAZ