Svoboda slova a bezmocné Německo tváří v tvář nelítostným Turkům

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Dopisovatel německého listu Die Welt Deniz Yücel skončil v Turecku ve vazbě. Důvod? Je podezřelý z členství v teroristické organizaci, což je obvinění, které Ankara proti svým odpůrcům používá velmi často a velmi ráda. Yücel v tom ovšem není sám – v tureckých věznicích sedí 155 novinářů. Nové na tom je pouze to, že tentokrát jde o dopisovatele netureckých novin.

Demonstrace za propuštění Denize Yücela před tureckou ambasádou v Berlíně

Demonstrace za propuštění Denize Yücela před tureckou ambasádou v Berlíně,zdroj: Profimedia.cz

Třiačtyřicetiletého novináře, který má turecké i německé občanství, zatkla turecká policie před dvěma týdny. Od pokusu o puč z loňského léta lze v zemi držet osoby podezřelé z terorismu ve vazbě právě tuto dobu na základě pouhého rozhodnutí policie. Soudce se do případu zapojil v pondělí večer, kdy rozhodl o vyšetřovací vazbě. V té může být Yücel až pět let, protože v zemi platí výjimečný stav.

Německá média i vláda postup tureckých úřadů kritizovaly jako snahu umlčet novináře, jenž se nebál psát kriticky o režimu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Ministerstvo zahraničí v Berlíně si také kvůli kauze předvolalo tureckého velvyslance.

Kancléřka Angela Merkelová označila postup soudu za nepřiměřeně tvrdý, zvláště když se Yücel turecké justici dobrovolně vydal. V Berlíně za jeho propuštění demonstrovaly stovky lidí, o případu bude diskutovat i Spolkový sněm a za novinářovo propuštění se bojuje i na sociálních sítích.

Vztahy Berlína a Ankary už od loňského roku procházejí nejtěžší krizí za desítky let. Napětí vzbudila na jedné straně satirická báseň o Erdoganovi nebo rezoluce Spolkového sněmu označující masakry Arménů Osmanskou říší za genocidu. Na druhé straně pak vyvolává nelibost postup Ankary vůči médiím a opozici nebo vměšování do života německých Turků.

Čeho se Yüzcel dopustil? A co na to němečtí Turci?

Turecké úřady podezřívají Yücela z členství v teroristické organizaci a ze zneužití dat. V případu jde podle všeho o jeho zprávy o ministru energetiky Beratu Albayrakovi, který je Erdoganovým zetěm. Novinář při nich využil i ministrových soukromých e-mailů, které publikovala skupina levicově orientovaných hackerů RedHack. Turecko ji považuje za teroristickou skupinu.

Yücel je obviněn i z toho, že v zemi pracoval bez akreditace, podle levicového deníku Evrensel ale vadily hlavně Yücelovy texty o zakázané Straně kurdských pracujících (PKK). Šlo například o rozhovor s Cemilem Bayikem, jedním ze zakladatelů strany. Podle úřadů prý Yücel rozhovorem vzbudil dojem, že teroristická PKK je legitimní organizace.

Zatímco němečtí politici tureckého původu jsou zajedno a žádají okamžité Yücelovo propuštění, turecká komunita v Německu je spíše opačného názoru. Německé Turky v lepším případě kauza nezajímá a tvrdí, že mají důležitější starosti.

Často ale zastávají názor, že by se němečtí politici neměli do případu plést. Ať se prý raději zasadí o to, aby se do Turecka vrátili pučisté, kteří v Evropské unii zažádali o azyl.

Objevují se i výzvy, aby Berlín vydal novináře Cana Dündara – bývalého šéfredaktora levicově liberálního deníku Cumhuriyet, který byl v roce 2015 obviněn ze špionáže a odsouzen k šesti letům vězení. Řada německých Turků také věří propagandistickým tvrzením, že žurnalisté jsou příslušníky teroristických skupin.

Bývalý šéfredaktor Cumhuriyetu ví, o čem mluví

Díky široké turecké definici terorismu, jejíž změnu požaduje Evropská unie, mohou turecké úřady zatknout prakticky kohokoli – a této možnosti také využívají při postupu proti svým kritikům. "Se mnou udělali totéž. Je velmi oblíbená praxe obviňovat novináře z terorismu," řekl německému deníku Welt Dündar, který na vlastní kůži poznal, kam může vést kritika turecké vlády.

Kontroverzní ústavní reforma dává Erdoganovi šanci zůstat v úřadu do roku 2029. Turecký parlament ji přijal v lednu, musí být ale ještě schválena 16. dubna v referendu. Změna mimo jiné rozšíří parlament ze současných 550 na 600 křesel a volby do něj se budou konat až po pěti letech společně s volbou prezidenta. Prezident bude moci být stranický a stát i v čele své strany. Minimální věk pro kandidaturu do parlamentu se sníží na 18 let.

Dündar nyní žije v Německu. Podle svých slov tajně doufal, že po jednání s Berlínem Ankara Yücela propustí. Obává se, že neúspěch rozhovorů souvisí s plánovanou Erdoganovou návštěvou v Německu.

Němcům se totiž moc nelíbí, že si k nim přijede mezi turecké přistěhovalce dělat předvolební kampaň. V polovině dubna se má v Turecku konat referendum k zavedení sporného prezidentského systému a v Německu žije velká turecká komunita – kolem tří milionů lidí.

Už premiér Binali Yildirim před pár dny prohlásil, že jestli němečtí Turci milují svou zem, musí hlasovat ve prospěch ústavních změn.

Konečná fáze Erdoganova režimu?

"Procházíme diplomatickou krizí. Každý snad už pochopil, jak špatně na tom Turecko je, pokud jde o svobodu tisku a názoru. Deniz je jedním ze 155 novinářů, kteří skončili ve vězení," říká Dündar. Nepředpokládá, že by před referendem byla nějaká šance na jejich propuštění – turecká vláda si je podle něj vzala jako rukojmí.

Dündar doufá, že Erdogan v referendu neuspěje. "V Turecku to jde od desíti k pěti. Nálada je špatná, hospodářství v úpadku. Dokonce i stoupenci vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) toho mají plné zuby. Mnozí se obávají, že Turecko je na cestě k diktatuře. Doufám, že se lidé vysloví proti tomuto vývoji," říká Dündar.

Poslední průzkumy naznačují nerozhodný výsledek – a to navzdory tomu, že je opozice utlačována a mnozí její vůdci jsou za mřížemi.

Přesto se Dündar vyslovil pro to, aby Erdogan směl v Německu vystoupit. Jako demokrat hájí svobodu názoru, která má platit pro všechny. Kromě toho příliš nevěří na mezinárodní nátlak. Součástí Erdoganovy nacionalistické propagandy totiž je tvrzení, že se celý svět proti Turecku spiknul, a proto musí podle něj všichni Turci o to víc držet pohromadě.

"Dohodou o migrantech si Erdogan koupil mlčení evropských vlád a teď vidíme, kam to vedlo. Mělo by to pro nás být varováním, že dohoda nebyla zadarmo. Příští uprchlická vlna nepřijde ze Sýrie, ale ze samotného Turecka," varuje Dündar.

Občanské války se přitom neobává – věří ve zdravý rozum Turků. "Myslím, že právě zažíváme poslední fázi Erdoganova režimu. Nebude to snadné, ale když prohraje referendum, bude jednodušší ho zastavit," říká optimisticky.

Svobodný tisk je trnem v oku hlavně populistům a diktátorům

Po červencovém neúspěšném pokusu o puč bylo v Turecku zatčeno kolem 100 tisíc lidí. I když počáteční vlna represí poněkud zeslábla, zůstává justiční systém nadále přetížený a vězení chronicky přeplněná. Už před rokem byla jejich kapacita překročena o pět tisíc lidí, v srpnu pak musela vláda předčasně propustit 38 tisíc vězňů – zřejmě aby se uvolnilo místo pro údajné podporovatele pučistů.

Erdogan a jeho vláda sice zákon trestající šíření blíže nedefinované teroristické propagandy nevymysleli, ale v poslední době jej vykládají příliš široce. Jen pro příklad: Z propagandy pro zakázanou PKK obvinili více než tisícovku akademiků, kteří loni v lednu podepsali petici proti vojenským zásahům na kurdském území.

Yücel je nezávislý a svobodomyslný novinář a vývoj v Turecku mu dělá velké starosti. Zacházet s ním jako se zločincem má vyslat jasný signál odpůrcům režimu: Takhle dopadnete všichni, kdo nebudete mlčet a poslouchat.

Deník Bild přinesl seznam reportérů, kteří sedí v tureckém vězení. Mnozí čekají na rozsudek a někteří dokonce teprve na soudní stání, jako například deset zaměstnanců deníku Cumhuriyet, kteří jsou ve vyšetřovací vazbě už čtyři měsíce. Nejdéle je ve vazbě novinář Mehmet Baransu – zatčen byl v březnu 2015.

Svobodný tisk přitom není trnem v oku pouze Erdoganovi, ale všem populistům, nedemokratům či diktátorům - ať už se jmenují Viktor Orbán, Jaroslaw Kaczyński, Vladimir Putin, Si Ťin-pching nebo Donald Trump.

Tagy: zahraničí Turecko vojenský puč investigativní novinařina útok na novináře Kurdové Strana kurdských pracujících (PKK) média a internet terorismus a násilí

Zdroje: Bild,Die Zeit,Die Welt,FAZ