Cizáci z Bruselu mají prsty snad ve všem. Dokonce v českém rozpočtu.

Našinec se toho mohl domáknout, když Andrej Babiš zvěstoval národu, proč státní rozpočet v květnu propadl do vysokého schodku, který je nejvyšší v tomto měsíci za posledních sedm let. "Proč má paní Schillerová deficit padesát miliard? No přece proto, že Evropská komise nám od dubna zadržela 17,6 miliardy korun," pravil nasupený premiér a nezapřel v sobě šiřitele konspiračních teorií, když upozornil: "Je otázka, jestli to nedělají naschvál."

K tomu se dá doplnit další otázka: Dělají to ti lotři z Bruselu z vlastní vůle, anebo je úkoluje George Soros? Jasnozřivý Babiš každopádně tvrdí, že právě multimiliardář a filantrop stojí za protivládními akcemi v Česku.

Rozpočet v absťáku

Ale vážně: Babišův výrok upozorňuje, že s jeho kšiltovkou garantující silné Česko není něco v pořádku. Jak může český rozpočet vykolejit taková prkotina, jakou je to, že slabý Brusel zadrží Česku zlomeček dotací?

Silné Česko by přece mělo být silné za své a neopírat se o žebráckou-dotační hůl.

Spor o dotace pro Babišovo byznysové impérium ukazuje, že Česko je na bruselských dotacích závislé. Jeho rozpočet se snadno může dostat do stavu abstinenčního syndromu. Stačí, aby Evropská komise dotace přiškrtila a státní úřady je dál proplácely.

Jak to myslí Babiš? Silné Česko za cizí peníze? | zdroj: Profimedia Na dotace z bruselského penězovodu jsme si zkrátka zvykli, vypěstovali si na nich závislost. Jako každá návyková látka vyvolávají příjemné pocity. K tomu mají tuze příjemnou vlastnost: Výrazně převyšují částku, kterou do Bruselu odvádíme. Vylepšují tedy finanční bilanci státu.

Data ministerstva financí ukazují, že Česko od svého vstupu do Evropské unie v květnu 2004 do konce loňského roku poslalo do společné kasy 565 miliard korun. Zpátky však přišlo na 1,3 bilionu korun. To znamená, že Češi získali z Bruselu o 741,3 miliardy korun víc, než zaplatili.

Pravda, tahle částka se nedá vydávat za 'čistý zisk'. Musíte od ní odečíst peníze, které Česko muselo na hromádku bruselských dotací přihodit ze svého. Evropské dotace si každý stát 'kofinacuje', nejnižší podíl vlastních peněz na projektech financovaných unií je 15 procent.

No a k tomu si ještě připočtěte administrativní náklady spojené s vyřízením dotace a výdaje za povinnou publicitu – nejčastěji cedule s modrožlutou vlajkou, zvěstující unijní štědrost, zpravidla opatřenou sloganem "Investice do vaší budoucnosti". V Česku známe obdobné heslo "Zahrádkáři Kersku".

Bez ohledu na zmíněné mínusy je Česko bohatě v plusu. Neměli bychom ale zapomenout, že tsunami dotací z Bruselu není na věčné časy. Blíží se doba, kdy budeme do společné pokladny odvádět víc a dostávat z ní míň.

Po nás potopa?

Výše plateb do unijního rozpočtu i množství peněz, které z něj státy dostávají – obojí je odvozeno od výkonu jejich ekonomik. A protože ta česká se blíží unijnímu průměru, můžeme předpokládat, že se dříve nebo později přesuneme z čistých příjemců mezi čisté plátce – ty, kteří víc dávají, než čerpají.

Bude to spíš dřív, ba dokonce dřív, než se nadějeme, protože s exitem Britů se sníží průměrný výkon unijní ekonomiky a v pokladně budou chybět britské příspěvky.

Nižší dávky evropských dotací a vyšší platby do Bruselu ekonomiku státu nepochybně oslabí. Je těžké odhadnout v jaké míře. Obrázek si však lze udělat z toho, že evropské strukturální a investiční fondy se na růstu hrubého domácího produktu (HDP) Česka podílejí více než jedním procentem.

Přemýšlí o tom vláda? Kdo ví, každopádně nic nedělá s tím, aby zemi na novou situaci připravila. Kabinet plánuje schodkový rozpočet v časech hospodářského růstu a přílivu dotací.

Biblicky řečeno – po nás potopa. I když bez vody, v suchých časech.