“Každý máme svůj hlasový podpis. Kromě biologických daností jako je výška hlasu či rezonance, v něm zůstávají stopy našich prožitků, výchovy, regionu, kde jsme vyrostli, ale i momentálního rozpoložení. Hlas není statický, mění se s námi,” vysvětluje fonetička Mgr. Eva Lehečková, Ph.D., děkanka FF UK.

Už malé děti vnímají intonaci dřív, než význam slov. Poznají, jestli jste rozzlobení, nebo jestli je chválíte, i když přesně nerozumí větě. Hlas je jeden z nejpřesnějších tlumočníků naší duše. Nevypovídá pouze o tom, jakou máme slovní zásobu, jak moc jsme sečtělí. Téměř se nedá uhlídat. Nepoznáte podle něj jen to, jestli je někdo nervózní, nadšený, smutný nebo v pohodě, má na krajíčku, ale umí i zradit- když se snažíte tvářit jako že nic a on odhalí vaše vnitřní rozpoložení. Chcete znít suverénně- a ono to někde v půli věty křupne, zpomalí se to, zadrhnete. 

Váš hlas odhalí vaše nálady

Je to jako s hudbou. Každý máme nějakou základní melodii- svůj tembr, barvu, výšku... Někdo má hlas medově teplý, jiný ostře křišťálový. Ale pak do toho přijdou emoce- a hrajeme úplně jinak. Intonace stoupá, klesá, přeskakuje, a najednou je slyšet, co se děje uvnitř. Žádné filtry. Ať mluvíme s kamarádkou, šéfem nebo na rande- hlas se vždycky trochu instinktivně přizpůsobí. Změkne, když se nám někdo líbí. Zrychlí, když jsme v presu. Je tichý, když si nejsme jistí. Nebo je naopak až moc hlasitý- jako by přesvědčoval nás samotné, že „to dáme“, i když to tak vůbec necítíme. V romantickém kontextu podvědomě měníme jeho frekvenci, u mužů i u žen. Hlas vždy prozradí, jaký vztah máme k tomu, s kým mluvíme, v jaké jsme vůči němu pozici.

Zastavíte se někdy a posloucháte… sebe?

Když se do něčeho ponoříme, často si ani neuvědomujeme, jak zníme. Ale zkuste někdy zpomalit a vědomě se zaposlouchat. Do toho, jak mluvíte. Jaký máte rytmus, jestli dýcháte plynule, jestli vám hlas utíká do výšek, nebo se drží nízko. Jestli jste klidní- nebo spíš potlačujete stres. Tělo vám to řekne, jen ho musíte slyšet. Někdy dokonce naopak mnohé prozradí pauza, odmlka. Tolik časté “ehm” může být jak trapné, tak i roztomilé, podle tónu. A pauza před větou může znamenat jak napětí a nejistotu, tak  naopak snahu zdůraznit důležitost slov, která mají přijít.

“V posledních letech se hlas stává důležitým nástrojem i v diagnostice. Analyzuje se pomocí speciálních aplikací a algoritmů, které dokážou odhalit třeba i Parkinsonovu chorobu v raném stádiu,” říká foniatr a otorinolaryngolog Prof. MUDr. Milan Profant, CSc.

Naše vnitřní rádio

Co je ale úplně fascinující: náš hlas není neměnný. Mění se s věkem, zkušenostmi, životními obdobími. Hlas třicátnice zní jinak než hlas téže ženy v padesáti- a nejen technicky, ale i v tom, jak si věří, jak zná samu sebe, jak se nebojí být slyšet.

Nejlepší je, když někoho slyšíte „naživo“- ne z obrazovky, ne v textu, ale když vedle vás mluví člověk a vy můžete vnímat, jak jeho hlas vibruje v prostoru. V dnešním světě plném psaného slova a emotikonů často zapomínáme na sílu lidského hlasu, ale on je tím, kdo do sdělení přináší hloubku, emoci, lidskost. Co vaše intonace naznačuje dřív, než dokončíte větu? Zkuste si všimnout, co váš hlas vypráví. Co říká mezi slovy? A slyšíte ho vůbec?