Sorry jako! Sirotky neberem', ale dotacemi nepohrdnem'

ANKETA KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Česko se hádá, zda poskytnout útočiště padesáti syrským sirotkům. Je to k pláči.

Sorry jako, cizí sirotky nebereme

Sorry jako, cizí sirotky nebereme,zdroj: Facebookový účet Andreje Babiše

Andrej Babiš má své zásady a na nich skálopevně trvá – dokud je nezmění. Ve sporu o syrské sirotky však sotva obrátí.

Spor je každopádně skličující. Na jedné straně bezradná poslankyně Michaela Šojdrová, na straně druhé egoistický premiér.

Máme svoje sirotky

Lidovecká politička se měsíce snaží u vlády sehnat podporu pro to, aby Česko poskytlo útočiště sirotkům (pro přesnost nezletilcům bez doprovodu), kteří pobývají v uprchlických táborech mimo vlast a zatím se nemají kam vrátit. Marně. Jak jinak, když podporu pro tuto ideu nesehnala ani ve vlastní straně.

Šojdrová o tom debatovala se senátory a zástupci státní správy v pátek u kulatého stolu v Senátu. Probírala se tam pro i proti a žádná vřava kolem toho nebyla. Rozpoutal ji až Babiš.

Samotný fakt, že premiér nechce Šojdrové vyhovět, není tolik zarážející. Věc není tak křišťálově čistá, jak ji poslankyně líčí. Zarážející jsou ale argumenty, kterými Babiš svůj postoj zdůvodnil.

"Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života," řekl premiér v rozhovoru, který vyšel v sobotním Právu. "Já jsem šel do politiky hlavně proto, abych se staral o české občany," upozornil.

Nasnadě je otázka: Je stát vskutku zatížen péčí o vlastní sirotky, má jich snad na krku taková kvanta, že by nezvládl několik desítek dalších?

Jen považte: Ministerstvo práce a sociálních věcí eviduje 566 oboustranných sirotků, o které se většinou starají příbuzní. Vskutku kolosální číslo. Jak to má desetimilionový stát stihnout a kde na to má vzít?

Kdo to zaplatí?

Na svém facebookovém účtu pak premiér ve své srdceryvné krasojízdě pokračoval: "Kdo to všechno zaplatí a co pak řekneme třeba těm českým rodičům, kteří sami nemají na školní oběd pro svoje vlastní děti nebo se starají o děti s hendikepem a chybí jim peníze na zdravotní i školní pomůcky a další věci? To víte, že jich máme spousty."

profimedia-0281891139

Občanská válka za sebou v Sýrii zanechala na 100 000 sirotků,zdroj:Profimedia.cz

Hrozí tedy, že padesát sirotků navíc by Česko zruinovalo? A když Babiš píše o českých rodičích v nouzi, kteří nemají z čeho zaplatit oběd, proč to vláda neřeší? Proč jim (jejich dětem) nepomůže? Vždyť Babišova politická firma proslula slogany "Prostě to zařídíme", "Prostě se o to postaráme". Proč se tedy nepostará?

Že na to nejsou peníze? Pak nezbývá, než se zeptat, proč Babiš rozdává slevy na vlaky a autobusy těm, kteří v nouzi nejsou? Proč se chystá snížit daň z točeného piva? Proč… prostě nehospodaří tak, aby měl na pomoc pro ty, kteří ji potřebují?

Čertík na pružině

Avšak zpátky k osiřelým syrským dětem: Poslankyně Evropského parlamentu Šojdrová se zhlédla v humanitárním počinu Britů. Poddaní královny Alžběty přijali na 350 sirotků ze Sýrie a několika afrických států pobývajících v uprchlických táborech v Řecku nebo ve francouzském Calais.

Za iniciativou stál Lord Alfred Dubs, v roce 1939 jedno z dětí, které před nacisty zachránil z protektorátu sir Nicholas Winton. A do Prahy přijeli podobnou snahu Šojdrové podpořit další dvě Wintonovy děti – Milena Grenfell-Bainesová a Ruth Hálová.

Babiš na to v Právu reagoval jako čertík, kterého pružina vymrští z krabičky. Návrh v rozhovoru podrážděně smetl ze stolu, byť o něm se Šojdrovou detailněji nemluvil a byť o něm vláda ani nejednala.

Co na tom, že kabinet je koaliční a má 15 členů, z nichž každý má jeden hlas. Vždyť Babiš není obyčejný premiér. Babiš je generální ředitel firmy Česko.

Jeho koaliční souputník Jan Hamáček k tomu podotkl, že Česko by pět desítek syrských sirotků zvládlo. Je to ministr vnitra i zahraničí. V této věci by proto mohl hrát klíčovou úlohu. Zjevně se však do ní nepohrne.

Může Babiš obrátit?

Organizace Češi pomáhají na nic nečekala a sestavila seznam padesáti českých rodin, které jsou ochotné děti přijmout a poskytnout jim pěstounskou péči i jinou pomoc. Skvělé gesto!

Jenže budou děti chtít do Česka, do kulturně odlišné a geograficky vzdálené země, samy, bez svých příbuzných? To, že ztratily rodiče, ještě neznamená, že v táborech žijí bez příbuzných, kteří jim aspoň částečně rodinné zázemí poskytují. V arabských státech fungují širší rodiny a rodinné svazky i mezi vzdálenými příbuznými bývají pevnější než v Evropě.

Tohle také není příběh židovských dětí z nacistického protektorátu Čechy a Morava, kdy šlo o život. Syrským dětem v zařízeních pro uprchlíky v Řecku transport do koncentračního tábora nehrozí. Jejich život je svízelný. Žijí však v bezpečí a je o ně postaráno

ANO, o syrské sirotky by se mohlo postarat Česko – a líp. Vláda by ve spolupráci s Řeky mohla vyhledat ty, u nichž jsou předpoklady, že by jim odloučení od komunity nezpůsobilo psychickou újmu. Jenže to by musela chtít. Bez vlády je tenhle projekt nemyslitelný - zejména proto, že umístění dětí bez doprovodu v Česku by bylo spojeno s nezbytnými právními procedurami, patrně i úpravami některých právních předpisů.

A že by Babiš tentokrát obrátil? V minulosti to udělal několikrát. V roce 2015 seděl ve vládě, která se usnesla, že přijme 1500 uprchlíků. A Babiš nebyl proti, neprotestoval. Rok nato už hlásal, že Česko nemůže uprchlíky přijímat.

Pokud by tentokrát byl hlas požadující vstřícnost vůči uprchlíkům ze Sýrie silný a jednotný, mohl premiér by ustoupit. Na to bych však nevsadil ani zlámanou kačku.

ANKETA

  1. Souhlasíte, aby Česko přijalo padesát osiřelých syrských dětí z uprchlických táborů?

Tagy: Česko uprchlíci zahraničí domácí česká vláda občanská válka v Sýrii

Zdroje: vlastní