Karel Gott byl a stále je obrovský fenomén. Nedostižný zpěvák, mistr, jehož písně rezonují českým hudebním prostorem desítky a desítky let. Je jasné, že i samotné jméno Gott neslo obrovskou váhu a bylo značkou samo o sobě.

A jak je někde cítit výdělek, samozřejmě se vždy najdou podnikavci, kteří se neváhají chopit příležitosti – a sám Karel nebyl proti, však proč by se měl bránit extra příjmům? Sám si tak například otevřel vlastní muzeum Gottland ve své bývalé vile a souhlasil i s produkcí řady parfémů nesoucí jeho jméno.

Na projektu s parfémy se ale napakovali druzí, samotnému Gottovi zbyla jen almužna. Vůně vyráběl nyní již zesnulý podnikatel Aleš Buksa:  „Když spolu s Gottlandem vznikl nápad, že by Karel Gott měl své parfémy, osobně jsem za ním jel na Bertramku a nechal mu vůně namíchat,“ vzpomínal.

Ochrannou známku na parfémy ale vlastnil Zdeněk Kohák, kterému Buksa z každého prodaného kusu odevzdával 150 korun v domnění, že platí Karlovi a Gott pak Kohákovi nechává nějakou provizi. 

Situace byla ale ve skutečnosti přesně naopak: Kohák si peníze nechával a Gottovi za jméno platil pouhých 10 % z provize, tedy 15 korun za parfém.

Vůní se nakonec prodalo přes 11 tisíc a včetně prodeje licence a dalších reklamních spoluprací si Kohák přišel na zhruba 9 milionů korun. Gott z celé akce dostal 170 tisíc.

„Já měl smlouvu s Kohákem, nikoli s Gottem. Bohužel. Velmi mě mrzí, že jsem Karla alespoň nekontaktoval a nezeptal se, jakou mají smlouvu oni dva. Byla to chyba,“ litoval Buksa.