Reforma české psychiatrie nebo spíš injekce do stavebnictví?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Marek Přibil

Co tak zoufale schází české psychiatrii? Můžou její problémy vyřešit peníze a stavba nových center duševního zdraví, které tak prosazuje ministerstvo zdravotnictví?

V souvislosti se selhávající psychiatrií, která nutně potřebuje reformovat, se obvykle připomíná tragický případ ze Žďáru nad Sázavou - před třemi lety tam útočnice po propuštění z psychiatrické nemocnice zavraždila studenta.

Dalo se této lidské tragédii zabránit? Jistěže dalo, kdyby psychiatrie dostávala od státu více peněz, zní častá odpověď. Jenže to je omyl. A to ze dvou důvodů.

O peníze nejde

"Podobným útokům nemůžeme předejít. Duševně choří byli, jsou a budou. Kdokoli z nich může při záchvatu agresivně zaútočit zejména proti členům domácnosti, blízkým osobám, ale také proti naprosto neznámým lidem," vysvětluje docent Karel Hynek. 

Nikdo podle něj neví, kdo kdy dostane schizofrenii, kdy bodne či zastřelí kantora. A faktem rovněž je, že když pacient se schizofrenií přestane chodit pro farmaka, objevují se ihned halucinace. Společnost opravdu chráněná není.

Jak se léčil Straka

Hovoří-li se o ochraně společnosti před psychopaty, kteří mohou vraždit, ani v minulosti nebyla situace lepší než dnes. Jako příklad uvádí doc. Hynek případ spartakiádního vraha Jiřího Straky, kterého po jeho činech jako psychiatr posuzoval.

"Jezdil ke mně z ústavní ochranné léčby z Bohnic volně metrem a tramvají do svých třiatřiceti let. V léčebně, kde pečoval o koně, se také volně pohyboval. Kdykoli mohl na dvě nebo na čtyři hodiny odejít a jen tak ze cviku si někoho zavraždit a pak se zase vrátit."

Kde je dnes Strakovi, jenž si změnil jméno, po propuštění konec, Hynek neví.

Druhým důvodem mýlky, kdy jsou chybně zdůvodňovány mediálně vděčné lidské tragédie nedostatkem financí v psychiatrii, je fakt, že o peníze nejde vůbec: je jich naopak dostatek. Ze sumy, kterou upouštějí pojišťovny, obdrží totiž psychiatrie ročně devět z 250 miliard. Navíc je teď pravděpodobné, ne-li jisté, že získá z eurofondů až 3,75 miliardy korun na výstavbu třiceti center duševního zdraví.

Interpretovat tragické situace nedostatkem peněz je nejen riskantní, nýbrž i zrádné. Předně to odpoutává pozornost od stěžejního tématu – faktických potíží psychiatrie coby medicínského oboru. V Čechách chybí stovky psychiatrů, přičemž duševní onemocnění ročně prodělá až třetina z nás; jen úzkostné poruchy trápí čtrnáct procent populace.

Centra duševního zdraví

To nás přivádí ke hlavnímu problému současné psychiatrie. Když se vrátíme ke zmíněným centrům duševního zdraví, otázkou je, zda psychiatrii může pomoct "nalití peněz do betonu". 

"Láskyplná" centra mají dle svých zastánců (obvykle úředníků) zkrátit lidem pobyt v nemocnicích, pacienti pak budou do nových středisek docházet ambulantně a k dispozici jim budou usměvavý psychiatr a psycholog. Cílem je vrátit co nejvíce lidí z léčeben zpět do života a současně na ně dohlížet.

Na první pohled bohulibé. Návrh investovat do betonu zuby nehty bránil exšéf zdravotnictví Svatopluk Němeček a činí tak i jeho nástupce Miloslav Ludvík (oba ČSSD): konečně prý bude o duševně choré postaráno náležitě, tedy po vzoru vyspělých severských zemí, kde však (s trochou ironie) vládne stále tma, a na rozdíl od prosluněných krajů se tam proto lidé tak rádi věší.

Pro duševní centra je současně i šéf odborné psychiatrické společnosti Martin Anders: "Centra by postupně měla vzniknout v každém regionu a poskytovat mobilní, ambulantní, krizové a denní služby pro daný region, tedy určitou spádovou oblast."

Ideální stav je podle lékaře jedno centrum na sto tisíc obyvatel. Co okres, to centrum duševního zdraví, takovou představu má zase do vzdálenější budoucnosti ministerstvo zdravotnictví. Celkem by takových center mělo vzniknout nakonec asi sto. Roční provoz třiceti center, která by měla existovat do roku 2022, by měl vyjít na 450 milionů korun.

Hlas proti

Jenže leckteří psychiatři z terénu se obávají, že stát postaví za velké peníze prázdné budovy. Respektive upozorňují na již zmíněné – nemáme dostatek psychiatrů, kteří by v nových prostorách pracovali.

Psychiatrů je opravdu pouze 1 200, přičemž podle odhadů jich potřebujeme dva tisíce. "Současně nikdo z úředníků neosvětlil (což je věc, o níž se vůbec nepíše), jak například zajistit, aby do těchto center docházeli třeba chroničtí schizofrenici," vysvětluje psychiatrička Alexandra Trefilová. A ozřejmeno ani nebylo, proč není lepší investovat předně do psychiatrických nemocnic, aby se na pokoji se starým nábytkem nemačkalo deset pacientů.

Třicet center duševního zdraví se tak zatím jeví pohledem laika doopravdy spíš jako byznys pro stavební firmy.

Jak systém funguje?

Jenže co se divíme? A proč se proti centrům staví část odborné veřejnosti, tedy část nespokojených doktorů? Vždyť nejde o špatnou zprávu. Alespoň v jistém "makroekonomickém" kontextu:

Je to (a tentokrát bohužel bez ironie) prověřený scénář, na kterém stojí celá Evropská unie. Jde předně o podporu ekonomiky, přesněji řečeno stavebnictví pod rouškou podpory psychiatrie, o kterou nikdy nešlo. Stejně jako nikdy nešlo o vědu, když se začala stavět obří vědecká centra z evropských peněz; ta také nebudou samoudržitelná (podmínka spolufinancování) jako centra duševního zdraví.

Podpora psychiatrie se v tomto případě pouze naoko zakrývá strategickými dokumenty vycházejícími z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, která v článku 19 mluví o právu pacientů žít v běžném prostředí (v uvedených třiceti centrech).

Ovšem ruku na srdce, není snad injekce do motorů ekonomiky v současnosti důležitější, když se loni naše stavebnictví propadlo výrazně více, než se předpokládalo, přičemž tento propad není úplně vysvětlitelný ani počasím, ani kalendářními vlivy? Stojí za ním totiž pravděpodobně spíš útlum v infrastrukturních stavbách.

Východisko je prosté

Ano, je to cynické, ale tak to chodí. A tak lze oprávněně předpokládat, že nynější reforma psychiatrické péče je spíše podporou stavebnictví a v širším smyslu ekonomiky. Žádné systémové změny s největší pravděpodobností nenastartuje. 

Pokud by se měly stav v psychiatrii a péče o pacienty skutečně zlepšit, místo center by se měly miliardy z eurofondů investovat do zatraktivnění oboru pro absolventy medicíny, například do lepšího předatestačního vzdělávání, stáží, příspěvků na nové ordinace či vědecké kongresy atd. Bez lékařů se totiž medicína (nejen psychiatrie) přece jen neobejde. 

Dopady 'nefunkční' dětské psychiatrie

Počet lidí, kteří potřebují pomoc psychiatrů, za posledních patnáct let narostl o 80 procent; zkušenost s psychiatrickým onemocněním má dneska každý pátý Čech. Odborníci řeší, zda je nárůst dán lepší diagnostikou a osvětou.

Nejhorší dostupnost péče je každopádně v dětské psychiatrii. Rok co rok funguje něco málo přes 400 dětských psychiatrických lůžek. Hospitalizací dětí do 14 let však bývá kolem 2 500. A také je pravda, že úzkostmi či poruchou ADHD, projevující se hyperaktivitou či neschopností udržet pozornost, u nás trpí na 20 tisíc hochů a dívek. Jen zlomek z nich se však nakonec dostane do ordinace pedopsychiatra.

V tuzemsku jich totiž působí pouhých sedmdesát, přitom podle vládního materiálu Reformy psychiatrie by mělo o duše dětí pečovat 200 ambulancí dětské psychiatrie. Jsme tedy na 35 procentech žádaného stavu a při čtyř až šestiměsíčních objednacích dobách nelze péči zajistit.

"Nefunkční" dětská psychiatrie má mimo závažné zdravotní problémy dětí i vážný sekundární dopad na školství. Defektní systém pedopsychiatrie bude též v krátké době jistě příčinou vysoké invalidity pro duševní poruchy neléčené v dětství. A bohužel časem vygeneruje i obrovské náklady na řešení kriminality a drogové problematiky v dospělosti:

Ve vyspělých zemích je léčeno 70 procent dětí s ADHD, u nás jen sedm procent. Až 70 procent lidí ve výkonu trestu má tudíž v Česku v anamnéze neléčenou ADHD; to se následně projevuje v trestné činnosti všeobecně, přičemž většinou jde o činy, jejichž projevem je agresivita, nikoli tedy sofistikovaná trestná činnost (tu tito lidé nezvládají, neboť jejich intelekt je často podprůměrný).

Tagy: Česko domácí Evropská unie psychiatrie eurodotace Ministerstvo zdravotnictví evropské dotace nemoci a nákazy české zdravotnictví zdraví a životní styl

Zdroje: Vlastní