Výdělečný byznys českých miliardářů: Privatizují 'ztrátové' české zdravotnictví

MAGAZÍN - Magazín autor: Vojtěch Ondráček

Navzdory tomu, že stát loni vložil do českého zdravotnictví kolem 300 miliard korun, některé nemocnice jsou extrémně zadlužené, lékaři si stěžují na nízké platy a pacienti na drahé léky. Ne všichni však považují české zdravotnictví za ztrátový obor. V soukromých rukou se zdraví Čechů mění ve zlato. A není náhoda, že nejvíc se v lukrativním byznysu angažují nejbohatší Češi.

Tomáš Chrenek vládne českému soukromému zdravotnictví i ocelářskému průmyslu

Tomáš Chrenek vládne českému soukromému zdravotnictví i ocelářskému průmyslu,zdroj: Alexandr Satinský / MAFRA / Profimedia

Minulý týden Andrej Babiš během návštěvy prostějovské nemocnice, prohlásil, že "stát by se měl učit od Agelu". Ministr financí se rozplýval nad způsobem hospodaření soukromé nemocnice, která patří Tomáši Chrenkovi. Majitel Třineckých oceláren vybudoval prostřednictvím společnosti Agel největší zdravotnickou síť v Česku i ve střední Evropě.

Na Moravě provozuje 11 nemocnic, osm poliklinik, vlastní síť lékáren, laboratoří a dalších zdravotních zařízení. A že jde o výnosný byznys, dokazuje kromě jeho plánů koupit další nemocnice i výdělky, které mu jeho zdravotnické impérium přináší. Před dvěma roky si připsal ze čtyřmiliardového obratu zisk 630 milionů korun.

Opožděná privatizace

Chrenkův vstup do českého zdravotnictví předznamenal novou éru, kdy nemocnice a ambulance skupují bohatí podnikatelé jako výnosnou investici. České zdravotnictví přitom dlouho působilo jako místo, o které nemají podnikatelé zájem.

I když jeho privatizace začala podobně jako v dalších odvětvích počátkem 90. let, v první vlně přešla do rukou soukromníků pouze ambulance a lékárny. Po zrušení státního monopolu na zdravotní pojištění navíc vznikla celá řada nových pojišťoven.

V českém systému povinného pojištění se pojišťovnictví zdálo jako oblast s jistým výdělkem. V polovině 90. let u nás fungoval 27 pojišťoven. Jenže špatná manažerská rozhodnutí, nezkušenosti a vzájemná konkurence nakonec to zredukovaly na současnou sedmičku, včetně státní VZP.

České zdravotnictví s.r.o

Zájem podnikat ve zdravotnictví měl oproti jiným oblastem několikaleté zpoždění. Vlnu soukromého vlastnictví odstartovalo rozhodnutí státu o převedení okresních nemocnic do vlastnictví krajů v roce 2003. Nutnost udržovat v chodu notně zadlužené nemocnice výrazně zatížila také krajské rozpočty a podnikatelé se chopili příležitosti. A tak podle posledních dostupných údajů starých tři roky provozovali 101 ze 168 českých nemocnic soukromníci a církve. 

Lukrativní byznys pochopitelně láká známé tváře českých bohatýrů. Babiš, který se obdivoval soukromému řízení prostějovské nemocnice, nepřímo chválil i sám sebe. Československý miliardář patří mezi vládce české reprodukční medicíny. Jeho investiční fond Hartenberg Holding vlastní  největší soukromou kliniku Reprofit International a pražské GynCentrum.

Předloni navíc koupil i reprodukční kliniky Gennet, což zkoumal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Holding vlastní i kliniky pod značkou Sanus centrum v Hradci Králové, Jihlavě a Pardubicích. Patří mu i poliklinika Dům zdraví ve Velkém Meziříčí.

Investice do zdravotnictví nenechaly chladným ani nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Jeho PPF Healthcare opanovala několik poliklinik a nemocnici ve Zlíně, nakonec ale Kellner prodal společnost firmě Tuffieh Funds Jana Blažka, který je jeho blízkým spolupracovníkem. Kellner se mimochodem svého času zajímal i čtvrtinový podíl v Chrenkově Agelu.

Pozadu nezůstává ani společnost J&T Pavla Tkáče a Daniela Křetínského, která vlastní několik zdravotních firem. Angažmá v českém zdravotnictví ale není jen výsadou Čechů. Dvojkou na českém trhu je Řek Sotirios Zavalianis s firmou Multiscan. Další z největších hráčů je i Mediterra německého řetězce Frasenius, která vede na německém trhu. 

Když soukromé neznamená levnější

Obrovský zájem nejen českých miliardářů v oblasti, která se obecně považuje za extrémně prodělečnou, vyvolává otázku, jak je možné, že se zdravotnictví mění v rukou podnikatelů ve zlato?

Obvyklou odpovědí na tuto otázku bývá, že soukromí majitelé dokážou pohlídat výdaje a zabránit zbytečnému plýtvání, protože na rozdíl od veřejné správy jim záleží na zisku. Jenže ve zdravotnictví je situace o dost komplikovanější.

Podstatou financování českého zdravotnictví je proplácení jednotlivých úkonů pojišťovnami. A soukromé kliniky s radostí provádějí hlavně zákroky, které jsou nejvýdělečnější. Zjednodušeně řečeno - za málo práce a s minimálním rizikem tak dokážou vydělat hodně peněz. Komplikované a náročné případy ale zůstávají na bedrech veřejných zařízení.

Síla řetězců

Za podnikatelským úspěchem soukromých firem ve zdravotnictví stojí i vytváření zdravotnických sítí vzájemně propojených institucí. Ostatně jako v jiných ekonomických oblastech, i ve zdravotnictví platí, že monopolizace zajišťuje největší zisky. Odborníci varují, že jednotlivé složky léčebného procesu by ale měly zůstat vzájemně nezávislé kvůli kontrole.

V Česku totiž neexistuje veřejně dostupný systém srovnávající zdravotní péči jednotlivých nemocnic a chybí i jednotná metodika jejího poměřování. Předstupněm celého systému jsou praktičtí a ambulantní lékaři, kteří posílají pacienty dále, jeho pomyslným koncem je nákup léků. Pacient se v takovém případě během léčebného procesu nevymaní z cyklu, v němž si jej předávají pobočky jediné firmy.

V případě, že vše má jednoho vlastníka, vytrácí se z toho přirozená regulační pojistka. Největší problém by nastal v případě, kdy by nemocnice i pojišťovna spadaly pod stejného majitele.

Právě Chrenkův Agel byl prošetřován NKÚ kvůli podezření, že je vlastnicky spojený s Českou průmyslovou pojišťovnou, protože nakupovala zbytečně drahé pomůcky od společnosti Martek Medical, která spadá pod Agel. Lidovecký poslanec Ludvík Hovorka vysvětloval chování pojišťovny tím, že je spojena právě s Agelem. Mimochodem tuto pojišťovnu Chrenek před devíti roky sám zřizoval.

Lékárenské molochy rostou pomalu, ale jistě

Řetězce ovládají i oblast, kterou ovládají téměř výhradně soukromníci. Pouze několik desítek z 2,8 tisíce českých lékáren je ve veřejných nemocnicích. Zatímco ještě na začátku milénia patřily řetězcům necelá dvě procenta lékáren, dnes jich ovládají více než pětinu.

Nové lékárny ale nevznikají takzvaně na zelené louce, řetězce je skupují od nezávislých lékárníků, kteří vzdávají vzájemný boj o zákazníky, protože je ubíjí nejen snižování cen nejvíc předepisovaných léků, ale i marketingové praktiky velkých řetězců.

Na trhu v současné době vyčnívají především dva giganti - Dr. Max a Benu. Dr. Max, který patří československé investiční skupině Penta, prodá ve svých téměř čtyřech stovkách poboček léky a další zboží za více než miliardu korun ročně. Hranicemi České republiky jeho dosah nekončí, s lékárnami na Slovensku a v Polsku se jeho tržby dostávají přes 23 miliard korun.

Pod dvojku českého lékárenství, Benu spadající pod německou skupinu Phoenix, patří o polovinu méně lékáren než Dr. Max. Navíc jde o franšízy - lékárny přímo nevlastní, ale soukromníci fungují pod jeho značkou. Na míle daleko jsou se svými pár desítkami lékáren moravský Agel a v západních a jižních Čechách operující Plzeňská lékárna a Devětsil.

Budoucnost českého zdravotnictví bude očividně pokračovat expanzí zdravotnických sítí, které budou likvidovat malé nezávislé podnikatele a skupovat veřejné služby. Otázkou je, zda na tom český pacient vydělá, nebo naopak. 

Tagy: Česko domácí zdravotní pojištění české zdravotnictví zdraví a životní styl

Zdroje: Vlastní,MontyRich,ÚZIS