Noc z 30. dubna na 1. května není jen o ohních a buřtech. Je to magický večer, kdy podle dávných pověr ožívají čarodějnice a temné síly nabírají na síle. Říká se jí Filipojakubská noc a slaví se napříč střední Evropou – v Česku, na Slovensku, v Německu i Rakousku.

Právě v tuto noc se prý čarodějnice slétaly na sabat, a tak se lidé chránili ohněm, kouřem a rituály, které měly odehnat vše zlé.

Klobouk, který míří k nebi: magický signál i symbol moci

Tak trochu extravagantní špičatý klobouk není žádná náhodná módní extravagance. Už v dávných civilizacích nosili podobně tvarované pokrývky hlavy mágové, astrologové a kněží. Směřující špička měla spojovat hlavu s nebem s vesmírnými silami, božstvy a moudrostí. Čím vyšší klobouk, tím blíž k neviditelnému tajemnému světu.

Ve středověku se ale vše obrátilo. Cokoli odlišného začalo být podezřelé. A tak se špičatý klobouk stal poznávacím znamením “nečistých“ od čarodějnic po židy. Byl to symbol, který měl lidi varovat: "Tenhle člověk je jiný. Drž se dál."

A víš co? Čarodějky si to vzaly po svém. Udělaly z toho hrdý znak své síly. A my dnes, když si někdo nasadí špičák, přesně víme: tady je někdo, kdo má svou hlavu. A dívá se výš.

Černý plášť jako brnění do tmy, magie i života

Když se řekne čarodějnice, většina lidí si vybaví plášť, co se vlní ve větru. A ten plášť je tajemný a černý. Proč? Protože černá barva byla odjakživa barvou noci, tajemství a smrti, ale taky hluboké moudrosti a ochrany. Byl to plášť, co skrývá. Ale taky chrání.

V magických rituálech se věřilo, že černý plášť odráží zlé síly a pohlcuje neviditelné nebezpečí. 

Není to jen kus látky. Je to magický štít, někdy i mapa  často se na něj vyšily symboly, runy nebo byliny.

Létání na koštěti má kořeny hluboko v historii!

Legenda má překvapivě temné pozadí, která k nám připlouvá už ze  středověku, kde se věřilo, že čarodějnice létají na sabaty právě na košťatech – a nešlo jen o symbol.Koště, běžný domácí předmět, bylo v té době spojováno s ženským světem a domácností. Když žena překročila hranici a podle tehdejší společnosti dělala něco, co lidé tehdy i díky nízkému vzdělání a znalosti neznali a nevěděli (například léčitelství nebo bylinkářství)  a  právě koště se stalo symbolem její vzpoury i "nástrojem" letu do neznáma.

A některé teorie jdou ještě dál  podle nich byly s létáním spojeny i halucinogenní byliny, které čarodějnice používaly při rituálech. 

Některé ženy, které léčily pomocí bylinek, byly upáleny za čarodejnictví | zdroj: Midjourney

Za ohništěm zábavy se skrývá historie, kdy ženy končily na hranici

Dnes zapalujeme ohně, pečeme selátka a děti si oblékají čarodějnické klobouky. Ale dříve tahle noc nenesla v sobě nic tak zábavného. Ve středověku lidé skutečně věřili, že čarodějnice škodí, kouzlí, a dokonce uzavírají smlouvy s ďáblem. A za to je čekal krutý trest: upálení na hranici.

Stačilo být jiná, porozumět bylinkám, léčit nebo ještě hůře předpovídat budoucnost. Ženy, které vybočovaly z řady, se snadno mohly stát oběťmi honu na čarodějnice. Největší čarodějnické procesy probíhaly v 16. a 17. století, kdy byly za údajné čarodějnictví popraveny tisíce lidí po celé Evropě včetně Česka.

Dnes je pálení čarodějnic symbolem konce zimy a vítání jara. Ale nezapomínejme, že za tímto rituálem se skrývá i temná připomínka historie, kdy stačilo málo, aby ženy skončili v plamenech.