Recept ODS na úspěch? Hledět do minulosti a hledat tam zářnou budoucnost

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Občanská demokratická strana odstartovala kampaň ke třicátému výročí listopadové revoluce. Chce zprostředkovávat autentické vzpomínky na tehdejší dění a vyzývá k tomu, abychom si oslavy roku 1989 nenechali sebrat těmi, kteří zpochybňují hodnoty 17. listopadu. Co tato aktivita o ODS vypovídá? 

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra,zdroj: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Občanští demokraté zahájili kampaň s názvem 30 let svobody, která chce připomenout význam výročí sametové revoluce. Podle ODS by si lidé neměli nechat vzít vzpomínku na 17. listopad těmi, kteří zpochybňují jeho hodnoty.

Během tiskové konference, na níž byla kampaň představena, předseda strany Petr Fiala zdůraznil: "Listopad 89, sametová revoluce nebyly věci, které by byly bezhodnotové, kde by nešlo o politické směřování, kde by nešlo o hodnoty, které jsou pro nás důležité." Následně připomněl tři z nich, o které podle něho jde i dnes: demokracie a svoboda, návrat na Západ a kapitalismus.

Kampaň občanských demokratů je pozoruhodná hned z několika důvodů. Jednak je na ní krásně vidět, nakolik je partaj jako celek ponořená do minulosti. Ačkoli vyzdvihuje skutečnost, že chce bránit listopadové hodnoty také dnes, klíčové je, že jde o hodnoty, jejichž legitimita a sláva pramení z minulosti a které ODS rovněž v historickém kontextu pojímá. Ve výsledku tak nejde o nic jiného, než o oprašování zakládajícího počinu z minula, ve kterém byly ony hodnoty podle občanských demokratů obsažené a ze kterého se odvinuly.

Na hodnotách není nic špatného, politické strany jsou tu od toho, aby určité principy, ideály a spolu s nimi i zájmy jednotlivých společenských skupin hájily. Ale měly by je prosazovat s ohledem na dnešek, popisovat je, znovu definovat, aktualizovat, a ne pouze bránit abstraktní pojmy odtržené od dnešní situace, kontextu a toho, co mu předcházelo. Je potřeba se věnovat tomu, co v současné době znamenají, jak se případně projevuje jejich vytrácení, proč jsou stále důležité a nosné, a ne se pouze ohánět minulostí a bojovat za jeden její výklad.

A pokud Fiala hovoří o demokracii a svobodě, návratu na Západ a kapitalismu jako o hodnotách sametové revoluce, tak bez ohledu na to, zda například kapitalismus skutečně byl něčím, po čem lidé v ulicích tehdy toužili a k čemu se upínali, dnes se tyto hodnoty ocitají v krizi. A to zdaleka ne kvůli nějakým jejich zpochybňovatelům, kteří by si chtěli oslavy roku 1989 uzurpovat pro sebe, jak naznačuje ODS.

Nevěrohodná obrana listopadových hodnot

Stále výrazněji se ukazuje, že zmiňované hodnoty v sobě mají různé vnitřní rozpory, které se projevují o to více v situaci, kdy na ně současná doba klade dříve nepoznané nároky a vytváří na ně extrémní nátlak. Možná se také podcenila nutnost neustále konfrontovat a zdokonalovat jejich konkrétní uplatnění a realizaci v praxi, a nikdy se s tím tak úplně nespokojit.

Je očividné, že z pohledu roku 2019 Fialou zmíněné hodnoty vyvolávají především otázky: Není ideálu demokracie blíže, když vládu sestavuje přímo volený prezident? A nikoliv předseda partaje, kterému se po velkých potížích podařilo uplichtit koaliční kabinet a kterému se kdykoli může rozpadnout pod rukama, a proto je nucený dělat různé dohody a zákulisní handly?

A co dnes znamená návrat na Západ? A kdo oním pomyslným Západem je? Trumpova Amerika? Británie s brexitem? Nebo snad Francie, Itálie a Španělsko se svými vleklými problémy a politickou nestabilitou, která z nich vyplývá? Problematika kapitalismu by si zasloužila samostatný elaborát, minimálně je však zjevné, že existuje řada oblastí, kde je nutné zvažovat i jiné faktory než pouhé tržní síly a kde je třeba trhu nastavit jisté mantinely.

S tím souvisí i další věc. Pokud chce ODS bojovat za uvedené hodnoty, nesmí k minulosti přistupovat selektivně a musí být schopna se například postavit k polistopadové privatizaci státního majetku a nějakým způsobem ji uchopit. To nutně neznamená, že se měla přidat k usnesení původně navrženému KSČM, které v červnu přijala Poslanecká sněmovna a ve kterém konstatovala, že České republice a jejím občanům při privatizaci vznikly škody v řádech stovek miliard korun, nebo se naopak přihlásit k odmítavému stanovisku, které k usnesení vydal Institut Václava Klause.

Postoj občanských demokratů může být sofistikovanější než odmítání zlodějny nebo zavírání očí před tím, co se stalo. Ovšem musí si s tím dát práci a pokusit se s ekonomickou transformací poctivě vyrovnat a konfrontovat se s něčím, co není úplně příjemné. Jinak totiž jejich obrana listopadových hodnot nepůsobí příliš věrohodně. Spíš to vypadá, že si z minulosti vybírají jen to, co se jim hodí, a zbytek raději opomíjejí nebo marginalizují, protože to do jejich výkladu nezapadá.

Nenašlapovat kolem privatizace po špičkách

Institut někdejšího předsedy ODS a bývalého prezidenta dělá nakonec totéž, jen poněkud explicitněji, hlasitěji a bez zbytečných úhybných manévrů, jak je patrné na zmíněném stanovisku, jehož autorem je Ladislav Jakl a Ivo Strejček. Mimo jiné se v něm píše: "V roce třicátého výročí listopadu 1989 nás svým postojem vyjádřeným hlasováním všechny politické subjekty v Poslanecké sněmovně informují o tom, že oněch třicet polistopadových let považují za kriminální období, že slova svoboda a svoboda vlastnit či podnikat již pro ně ztratila svoji hodnotu a že ji nemá kdo bránit."

Sněmovní usnesení přitom vůbec nehodnotí celé polistopadové období, ani nezpochybňuje svobodu vlastnictví a soukromé podnikání, pouze se vyjadřuje k privatizaci státního majetku. Jaklova a Strejčkova reakce je proto přepálená a hysterická.

Představitelé Institutu Václava Klause se dokonce obuli i do předsedy Fialy. Vyčítají mu, že spolu s dvanácti poslanci a poslankyněmi ODS nehlasoval proti usnesení: "K dovršení děsivého popisu současné české politické reality je třeba připomenout, že k hlasování nebyl přihlášen ani Petr Fiala – předseda strany, která byla hlavním politickým nositelem úkolu vybudovat u nás kapitalismus a pluralitní demokracii. To vše považujeme za zásadní politickou zprávu o marasmu dnešní české politiky."

Pozice občanských demokratů není jednoduchá a jejich šéf si docela dobře může připadat jako mezi dvěma mlýnskými kameny, kdy jeho manévrovací prostor nemusí být velký. Není snadné na jedné straně hájit svobodu a kapitalismus a na druhé přestat našlapovat kolem privatizace po špičkách a přiznat i selhání a negativní podíl, který na ní měli jeho předchůdci a ODS jako taková. Jinou možnost ale občanští demokraté nemají.

Vrhnout se do boje za minulost

Nejde o to, že by hodnoty uváděné předsedou ODS Fialou byly nutně passé. Jen si od těch, kteří se k nim hlásí, zaslouží mnohem poctivější a otevřenější přístup. Neměli by se bát je do jisté míry problematizovat, troufnout si říct, že se při jejich uplatňování a pod jejich praporem napáchaly různé škody, podvody a krádeže, a zároveň uznat, že i jejich vlastní obsah se proměňuje a že žádné hodnoty nejsou ničím jednou provždy daným a neměnným.

Spolu s tím, jak se mění doba a kontext, ve kterém ty které hodnoty znovu ožívají a nabývají nějakou reálnou podobu, nutně se posouvá i to, jaký obsah mají. Pokud se nemají stát jen historickým pomníkem a dogmatem, nemůže tomu být jinak. Potíž je, že se na ně tímto způsobem nabalí leccos, co není úplně pozitivní (a je možné vést polemiku o tom, zda je problém už v samotných hodnotách, nebo ne) a s čím si jejich obhájci musí poradit. A ne si vše ulehčovat a tvářit se, že nic takového není a svět je jednoduše rozdělen na ty, kteří hodnoty vyznávají, a ty, kteří je zpochybňují.

Právě tuhle cestu si, zdá se, zvolili občanští demokraté, což se projevuje i jejich potřebou využívat 30. výročí sametové revoluce k politické kampani. Takže místo toho, aby se primárně soustředili na svoje vize a výhledy do budoucna, raději se zabývají minulostí, ze které se teprve až následně snaží něco odvodit pro budoucnost. ODS tak ukázkově předvádí, nakolik je smysl její existence spojený s nastolením polistopadového režimu, ekonomickou transformací a jejich hájením.

Občanští demokraté se stále ne a ne odtrhnout od minulosti. Proto, když cítí, že ji podle nich někdo zpochybňuje, musí se s plnou vervou vrhnout do její obhajoby a bojovat, aby ji uhájili před těmi, kteří ji chtějí relativizovat. Pokud se však ODS nevymaní z pozice strany, která se více upíná k obraně toho, čeho v minulosti dosáhla, a hodnot s tím spojených, než k budoucnosti, která ještě není a kterou je třeba vymyslet, může se jí to docela vymstít.

Tagy: ODS Česko kapitalismus domácí demokracie privatizace hospodářství pravice kuponová privatizace sametová revoluce česká politika komunistický režim dějiny a fakta česká ekonomika pravice a levice

Zdroje: Vlastní