Jeden příklad za všechny: Stellar Blue od firmy Heinz byl co do chuti a konsistence úplně obyčejný kečup. Až tedy na tu modrou barvu, jak napovídá již sám název. Do obchodů si to namířil v roce 2003, ale nikdo o něj nestál, takže jej firma nakonec přestala vyrábět. Naproti tomu zelený, fialový, oranžový a růžový kečup, které Heinz uvedl na trh krátce předtím, se prodávaly daleko lépe.

Různé studie prokázaly, že modrá barva potlačuje chuť k jídlu. V modře osvětlené místnosti toho lidé snědí méně a modře obarvených potravin si většinou nikdo nevšímá. Někteří odborníci na výživu dokonce radí lidem toužícím zhubnout, aby používali modré nádobí, modré ubrousky, případně modře nasvítili lednici, kam se v noci potají vydávají na lov.

Ale čím to je? Vědci tento fenomén přičítají evoluci. Člověk si vůči modrému jídlu podvědomě vypěstoval přirozenou averzi, protože si tuto barvu spojuje spíše s něčím jedovatým, nejedlým nebo plesnivým. Dokonce i když ví, že daná potravina je pouze modře obarvená (jako bonbóny, šmoulová zmrzlina, cukrová vata, některé dorty nebo modré Curacao), staletími vycvičený instinkt přece jen stále působí jako chuťová brzda. Nehledě na to, že modrý alkohol si lze snadno splést s čisticím prostředkem.

Ono toho v přírodě není mnoho modrého, co by se dalo konzumovat. Třeba borůvky nebo hroznové víno, ale ty jsou spíš fialové, stejně jako lilky či baklažány. Anebo švestky, ale ty mají dužinu do žlutozelena. Čistě modré nejsou ani tolik vychvalované bobule acai, trochu do modra je uvařené červené zelí, ale to zase není modré za syrova. Prostě modrá – na rozdíl od jiných barev – není u potravin běžná.

K tomu se ještě podle psychologů přidává tak zvaný "efekt pouhého vystavení", což zjednodušeně řečeno znamená, že oblíbenost určitého produktu vzniká už jen tím, že nám jej opakovaně ukazují. Na tomto principu funguje také reklama, kdy omílání nějaké značky stále dokola následně vede k tomu, že ji hodnotíme pozitivně. A stejným způsobem se vyvíjí i naše oblíbenost jídel, která jsme do sebe rádi a často ládovali v dětství. A mezi nimi bylo těch modrých pramálo – pokud vůbec nějaká.

Přičemž je třeba podotknout, že u dětí výše uvedená averze k modré stravě zřejmě není ještě tolik vyvinutá, a proto jsou ochotnější futrovat modré bonbóny či šmoulovou zmrzlinu.