Máloco je tak typicky anglické, jako se pohodlně usadit u šálku dobrého čaje. Nebylo to tak ale vždycky, navíc se zde nápoj prosadil mnohem později než v ostatních zemích.

Podle komiksu Asterix v Británii pili Britové původně jen horkou vodu a házet do ní lístky čaje je naučil právě až malý galský bojovník. Vtipné, ale láska Angličanů k čaji se ve skutečnosti probudila až ve druhé polovině 17. století s příjezdem portugalské princezny Kateřiny z Braganzy, která se v roce 1662 provdala za Karla II. Stuarta, krále Anglie, Skotska a Irska.

Je sice pravda, že čaj dorazil do Anglie už o něco dříve. V roce 1660 se o něm například poprvé zmínil známý kronikář Samuel Pepys jako o "čínském nápoji". Královna Kateřina ovšem byla nepříjemně překvapena, že oblíbené pití jejího rodného dvora není v novém domově nijak zvlášť populární. Proto začala čaj prosazovat jako módní trend aristokratických kruhů.

V následujících desetiletích vyvolala rostoucí obliba čaje v zemi vášnivé debaty. Někteří byli přesvědčeni o tom, že čaj společně s dalšími horkými nápoji kávou a čokoládou může vyvolat duševní poruchy, ba dokonce předčasnou smrt. V roce 1822 reformátor William Cobbett tvrdil, že pití čaje způsobuje u mužů zženštilost a u žen vede ke zhýralosti. Místo toho navrhoval vařit "blahodárné pivo".

Díky tak zvanému hnutí střídmosti, které prosazovalo čaj jako bezpečnější alternativu k alkoholu pro pracující třídu, a díky rozšíření odpoledních čajových dýchánků ve vyšších kruzích se ale v polovině 19. století nakonec čaj prosadil a stal se z něj anglický národní nápoj.