Americký prezident Harry S. Truman (1884-1972) se po odchodu z Bílého domu vrátil domů do města Independence ve státě Missouri, přičemž jeho jediným příjmem bylo, že jako veteránovi první světové války mu náležela měsíční vojenská výsluha ve výši 112,56 dolarů. Což - řečeno s Cimrmanem - není mnoho. Přepočteno na naši měnu a dnešní relace to je něco kolem 24 tisíc korun.

Navíc po předchozích neúspěšných obchodních aktivitách neměl Truman ani žádné úspory. Moc mu nepomohl ani zdánlivě tučný honorář 670 tisíc dolarů za memoáry, z něhož mu po zaplacení asistentů a daní zbylo pouhých 37 tisíc. Musel si zažádat o půjčku u banky a nebýt toho, že prodal část majetku po matce, skončil by podle vlastních slov na podpoře.

S trochou nadsázky by se tedy dokonce dalo říct, že třiatřicátý prezident USA (v úřadu v letech 1945-1953), za jehož vlády byla svržena jaderná puma, skončila druhá světová válka a vystřídala ji ta studená, skončil v chudobě. Tato situace byla jedním z důvodů, proč Kongres v roce 1953 přijal zákon, podle něhož prezidentovi náleží po skončení funkčního období příslušná renta (tak zvaný Former Presidents Act).

Ne že by měl Truman tehdy nouzi o nabídky. Práci mu nabízela spousta velkých korporací, ale on všechny návrhy odmítal. "Věděl jsem, že si nechtěli najmout Harryho Trumana jako osobu, ale bývalého prezidenta Spojených států. Nikdy jsem se nemohl propůjčit k žádné takové transakci, byť by byla sebeváženější. Byla by to komercionalizace prestiže a důstojnosti prezidentského úřadu," prohlásil kdysi.

Jak je vidět, bývaly doby, kdy se úřad amerického prezidenta těšil vážnosti a důstojnosti. O tom svědčí i fakt, že po přijetí Former Presidents Act se o roční rentu 25 tisíc dolarů přihlásil i jediný tehdy ještě žijící exprezident Herbert Hoover (1874-1964). Ten na tom byl sice finančně velmi dobře a neměl to zapotřebí, ale nechtěl, aby se Truman cítil trapně, že renta byla v podstatě zavedena hlavně kvůli němu.

Naši exprezidenti se ničeho podobného obávat nemusejí: po odchodu z funkce mají nárok na měsíční doživotní rentu 50 tisíc korun a stejně vysokou paušální náhradu, zpravidla na kancelář a asistenta. A trapně se určitě cítit nebudou.