Každý máme jiné chutě, leckdy navzájem nepochopitelné, navíc se během života mění. Někdo by dokázal jíst špenát od rána do noci, jiného nepřesvědčí ani Pepek námořník. Přitom všichni rozpoznáváme pět stejných základních chutí – sladké, slané, hořké, kyselé a umami (pikantní).

To, jak ve finále vnímáme konkrétní koktejl chutí, záleží na našich chuťových pohárcích. A čichu, protože ten je pro vnímání chuti skoro stejně důležitý. Podle studie experimentální psycholožky Lindy Bartoshukové publikované v roce 1991, existují lidé, kteří mají výrazně více chuťových pohárků než zbytek populace. Nazvala je "superochutnávači". Ti místo toho, aby si užívali větší škálu chutí, trpí, protože jsou mimořádně vnímaví na některé hořké látky – chudáci, nikdy si pořádně nevychutnají třeba kávu…

Chce to trénink

Naštěstí chuťové pohárky s věkem snižují svou citlivost a navíc se dají vytrénovat. Podle vědců například dětem musí být konkrétní potravina nabídnuta minimálně dvanáctkrát, aby byla "jistota", že jim bude chutnat.

Jenže dovedete si představit, že se budete stále dokola pokoušet pozřít brokolici? Inu, pokud to se změnou životního stylu a jídelníčku myslíte skutečně vážně (případně vám dokonce třeba kvůli zdravotním problémům nic jiného nezbývá), budete se muset přemoct a tak dlouho zkoušet různé úpravy, až nakonec nad tělem zvítězíte. I když superochutnávačům to bude zřejmě trvat o něco déle...

Pomoct vám může třeba šátek přes oči a slepé ochutnávky. Třeba zpětně zjistíte, že to, co vám tak moc chutnalo, je potravina, jíž "k smrti nesnášíte".