Alena Schillerová zářila víc než vánoční stromeček, když představovala výsledek loňského rozpočtu. Byl naplánován se šedesátimiliardovým schodkem, avšak skončil v mínusu pouhých 6,2 miliardy korun.

"Výsledek hospodaření je druhý nejlepší od roku 1997," pochlubila se ministryně financí.

Tím "nejlepším" byl rozpočet předloňský, přebytkový. "To je důkaz, že i přesto, že to mnozí zpochybňují, řídit rozpočet jako firmu fakt dává smysl," napsal k tomu Andrej Babiš, tehdejší šéf financí (tady).

Řídit stát (ministerstvo, rozpočet) jako firmu je okřídleným Babišovým heslem. Co je to ale za firmu, která v dobách prosperity nevytváří ze zisku rezervy?

Balvan na noze

Babiš ve skutečnosti ministerstvo jako firmu neřídil. Jinak by během uplynulých let musel plánovat přebytkové, anebo alespoň vyrovnané rozpočty s výsledkem nula. A to nedělal.

Žádná firma si přece nemůže dovolit být dlouhodobě ztrátová.

Že loňský státní budžet skončil s mínusem pouhých šest miliard a předloni dokonce Babiš vykouzlil  přebytek 62 miliard korun? Fajn,ale předloni jsme získali z rozpočtu Evropské unie bezmála o 80 miliard korun víc, než jsme do rozpočtu odvedli. Bez této částky by byl rozpočet tehdy v mínusu. Takže úspěch z cizích peněz.

A jak to funguje ve firmě? Její šéf musí v dobrých letech plánovat i držet konečný účet v zisku, ze kterého jsou vytvářeny rezervy na špatné časy. V nich může rezervy využít a případně se i zadlužit.

Babiš však zadlužoval Česko, přesněji Čechy, v dobrých časech. Dluhy neplatil, pouze ty staré (dluhopisy) vyměňoval za nové. Státní dluh loni stoupl o 11,3 miliardy korun na 1,62 bilionu korun. Každý Čech tak má na účtu pomyslných mínus 153 000 korun.

Pro vládu není dluh pouhou účetní položkou, je balvanem na noze. Tento rok za jeho financování kabinet zaplatí 351 miliard korun. Z toho jen na úroky padne 45 miliard.

Zamrzlé investice

Jistě, můžete namítnout, že zadlužit se může být za určitých okolností rozumné. Jsou investice, které se vyplatí. Třeba investice do vlastního bydlení. Hypotéka vás na jedné straně zatíží, na straně druhé vás zajistí ve stáří, zbaví vás závislosti na tržním nájmu.

Také firmu je možné zadlužit rozumně. Platí to v případě, kdy promyšleně investujete do rozšíření nebo modernizace výroby, což vám vynese zisky a umožní splácet dluhy.

Obdobně může stát rozumně a promyšleně investovat třeba do infrastruktury. Takové jednorázové výdaje se mohou vrátit, podnítit vyšší ekonomický růst v budoucnosti.

Jenže minulá vláda, ve které měl Babiš důležité slovo, neinvestovala, přesněji řečeno, investovala žalostně málo. Také proto byl výsledný schodek rozpočtu vždy menší než ten, který ministerstvo financí naplánovalo.

Erární hodokvas

O investicích se ve vládě vesměs jen diskutovalo. "Takový luxus – nerozhodovat a jen pořád diskutovat – si přece žádná firma nemůže dovolit?" psal přitom Babiš na webu svého hnutí (zde).

Že by slovo do vlastních řad? Jaképak významné investice dokázali připravit jeho lidé z vlády – Daň Ťok (doprava) a Martin Stropnický (obrana)?

Vláda, ve které Babiš dohlížel na pokladnu a výdaje, zato zvyšovala režijní náklady "firmy stát", tedy výdaje na platy státních zaměstnanců. Přibírala nové zaměstnance nevídaným tempem. Sám Babiš šel příkladem, na ministerstvu financí za něj přibyly čtyři stovky lidí.

Z toho se dá udělat jednoduchý závěr: Pro Babiše není stát firma. Pro Babiše je stát dojná kráva, ze které čerpá stomilionové dotace. (Kromě toho si miliardy bere z Bruselu.)

Ten, kdo slízl smetanu

Na rok 2016 plánovači na financích vytýčili sedmdesátimiliardový schodek. Na loňský rok "jen" šedesátimiliardový. Výsledek byl v prvním případě lepší o 132 miliard než plán, ve druhém o 54 miliard.

Dá se říct, že za tímto rozdílem je "konzervativní" odhad, anebo podhodnocené příjmy rozpočtu. Lze nicméně tušit, že není dílem "svévolného" přístupu úředníků. V jeho pozadí je nepochybně rozhodnutí politiků, ve zmíněných případech Andreje Babiše.

Podhodnocený rozpočet umožňoval Babišovi kupovat dárky voličům. Mohl si ho dovolit, protože nastoupil do úřadu v lednu 2014, kdy česká ekonomiky začínala růst. A do klína mu nadto spadl propad výnosů státních dluhopisů, který zlevnil splátky dluhu.

Ne, musíme šetřit, varoval Babiš vždy na počátku roku. Potom ale zvěstoval: Čau lidi, peníze jsem našel! Vláda vám může (samosebou díky mně) přidat!

Vypadalo to tak, že Babiš vlastně překračuje plán. A vskutku – ve volbách za dobré výsledky rozpočtu slízl smetanu.

Komu poděkovat?

Jistě, příjmům rozpočtu Babišovy inovace pomohly. Podle dostupných analýz přispěla elektronická evidence tržeb do rozpočtu pěti miliardami korun a nejméně sedm miliard je přičítáno kontrolním hlášením.

Je nicméně patrné, že zmíněné vyšší příjmy rozpočtu, o 54 a 132 miliard, jsou především důsledkem vyšších daňových příjmů způsobených vyšším výkonem ekonomiky, vyššími příjmy firem i jednotlivců a vysokou zaměstnaností.

Za to se patří poděkovat především podnikatelům, kteří dokázali využít zvyšující se poptávku, ať už doma nebo v zahraničí. A bez dotací!