Polní kurát Otto Katz byl roztomilý člověk. Měl svérázný přístup k životu, náboženství i financím. Když ho doma navštívil jeden z věřitelů, aby mu připomenul jeho dluh, u stolu obloženým pochutinami a s arogancí jemu vlastní kurát pravil: "Právě dokončujeme večeři. Měli jsme humry, lososa, a teď ještě smažená vajíčka se šunkou. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují."

Katz je jednou z nejzábavnějších postav Haškova dobrého vojáka Švejka. A správce pokladny Andrej Babiš, vlastně celá vláda, ho v jednom připomíná – její přístup k rozpočtu se dá popsat parafrází klerikova výroku "To se nám to hospodaří, když nám lidi platí (daně)."

A to už pro leckoho tak zábavné není. Určitě ne pro ty, kteří z daní nežijí, pouze je do rozpočtu odvádějí.

Jak spasit rozpočet

Krize je za námi. Pořád ale státu platíme krizové daně. Je to snad v pořádku?

Vzpomenete si ještě, jaké byly daně z přidané hodnoty před krizí? Základní sazba 19 procent, snížená devět.

Teď platíme desetiprocentní daň za zlomek vybraných výrobků (léky, kojeneckou výživu a tištěné knihy), patnáctiprocentní za několik dalších věcí (potraviny, plyn vodu...). Za vše ostatní do státní pokladny odvedeme 21 procent.

Patnácti- a jednadvacetiprocentní sazby nám zůstaly po partě kolem premiéra Petra Nečase a správce pokladny Miroslava Kalouska. Pravicová vláda zaskočená propadem rozpočtových příjmů za globální krize, odstartované pádem banky Lehman Brothers v roce 2008, zmírňovala propad rozpočtů vyššími sazbami DPH.

No a s vyšší daní z přidané hodnoty se za krize v záchranných balíčcích svezly i vyšší sazby spotřební daně. Spotřební daň na benzin a naftu se třeba zvedla v roce 2010 o korunu. Od té doby platí ve výši 12,84 korun na litr benzinu a 10,95 na litr nafty.

Spotřební daň přitom zdraží pohonné hmoty víc než o zmíněné částky, protože se započítává také do základu pro kalkulaci daně z přidané hodnoty.

S krizovými sazbami přirozeně podražila nejen motorová paliva, ale i další zboží, protože dopravcům stouply náklady a začali si účtovat vyšší ceny.

Kolik je jeden furt

"Topili jsme se (v letech po krizi) v minusových číslech přírůstku domácího produktu, protože jste naprosto neuváženě zvedli daně," vyčítal pravicové opozici v diskusi o rozpočtu na příští rok Jan Volný z ANO, místopředseda rozpočtového výboru sněmovny.

S tím se dá souhlasit. Jenže proč babišovci tyto "neuvážené" daně nezrušili, respektive nesnížili? Vládnou už tři roky a ve vládě mají ministra financí. Inu, Andrej Babiš patrně zapomněl na své sliby, jak lidu uleví na daních. (Navrhl jen populistickou nižší DPH na točené pivo, jednorázovou daňovou slevu kompenzující náklady na elektronickou evidenci tržeb a jeho ANO pomohlo prosadit nižší sazbu daně na noviny a časopisy – což Babišově Mafře nepochybně prospělo.)

Krizové sazby z Nečasovy-Kalouskovy éry byly označeny za dočasné – a s dočasností máme v Česku tuze špatné zkušenosti. Sovětská dočasnost v této zemi trvala dvě desetiletí, přesněji 23 let. Po tuto dobu jsme byli okupováni.

(Pro později narozené: Do odchodu sovětských vojsk se říkalo, že základní jednotkou dočasnosti je jeden furt.)

Krizové daně zatím platí jen zlomek sovětské dočasnosti. Zůstanou také 23 let? Anebo dokonce "na furt"?

Jak uplatit voliče

Česko prochází dobou, která je ideální k tomu, aby daňové břemeno bylo odlehčeno. Ekonomika roste, zvyšují se daňové příjmy státu, ubývá nezaměstnaných.

Vláda vyšší příjmy využívá k tomu, aby zvyšovala své výdaje – jinými slovy, aby víc utrácela. Na příští rok naplánovala a také prosadila deficit ve výši šedesáti miliard korun. Důvod je nasnadě: Na podzim 2017 jsou volby do sněmovny a vládní partaje potřebují volné finance pro korumpování voličů.

Je jasné, že se bude vesele utrácet – za dotační i sociální projekty a vůbec – za erár, který kyne jako buchty v troubě.  

Za Sobotkovy-Babišovy vlády přibyly desítky tisíc státních zaměstnanců, z toho tisíce státních úředníků. Ti všichni mají být stranám koalice za co zavázáni.

Rozmařilý výrostek

Výše příjmů a výdajů, jinými slovy množství peněz, které se vláda chystá příští rok přerozdělit, je zarážející. Letošní rozpočet počítal s příjmy ve výši 1 181 miliard a s výdaji 1 251 miliard korun. Pro příští rok vláda naplánovala příjmy 1249 miliardy a výdaje 1309 miliard. To je pětiprocentní nárůst.

Za takové úrovně přerozdělování není vyrovnaný rozpočet (případně lehce přebytkový), kterým se Babiš na konci roku pochlubí, kdovíjaký majstrštyk. Natož aby se za něj udělovala Nobelova cena.

Popišme si to na příkladu ze života: Máte dvě stejně staré děti. Jiříček si řekne o kapesné na rok ve výši dvacet tisíc. Vláďa chce čtyřicet tisíc. Oběma peníze dáte. Po roce za vámi přijde Jiřík a poprosí vás o tisícovku, protože s penězi nevyšel. Vláďa byl bez problémů, žádný dluh neudělal, ale žádné peníze vám ani nevrátil.

Koho pochválíte – Jiříka, který se k vašemu rodinnému rozpočtu chová šetrně, odčerpá méně peněz, ale hospodaří s mírným schodkem? Anebo vládu (pardon Vláďu), která (který) vám "pustí žilou", ale s darovanými penězi vyjde?  

Nápověda: Vláda (Vláďa) si pochvalu nezaslouží. Je to rozmařilý výrostek.