Napadlo by vás navrhnout bruselské byrokraty na Nobelovu cenu za ekonomii? Patrně si řeknete: proboha, co je to za hloupou otázku?

Nahlíženo bonmotem Miloše Zemana, který na tuto cenu za přebytkový státní rozpočet "nominoval" správce státní pokladny Andreje Babiše, by si ji však eurokraté zasloužili. Vždyť český rozpočet je v plusu díky evropským dotacím, jejichž pravidla vymýšlejí a které také rozdělují.

Dotace a zase dotace

Rozpočtové příjmy státu v loňském roce převýšily výdaje. Stejné to bylo v letošním prvním kvartálu. V obou případech by se však po odečtení evropských peněz budžet beznadějně propadl do mínusu.

Z webu ministerstva financí vyplývá, že na konci letošního března byl na rozpočtovém účtu přebytek 4,7 miliardy korun. Pokud si ale od tohoto čísla odečtete bilanci evropských peněz, zjistíte, že bez nich by rozpočet byl v mínusu 4,6 miliardy.

Pro srovnání další zajímavá numera: Loni za první čtvrtletí dosáhl přebytek krásných 43,6 miliardy korun, což je o 38,9 miliardy lepší výsledek než letos.

Co za letošním propadem vězí? Odpověď je nasnadě, stačí se podívat na evropské peníze: Proplacených dotací z Bruselu v prvním čtvrtletí 2017 bylo o 52,7 miliardy méně.

Příčinou je pomalu se rozbíhající nové programové období evropských fondů, zejména ve stavebnictví. Zato vloni v prvním kvartálu dobíhaly platby za dřívější období.

Miliarda sem, miliarda tam

Evropské dotace jsou tuze příjemná věc. Zejména proto, že převyšují částku, kterou do Bruselu odvádíme. Jen loni jsme získali z rozpočtu Evropské unie bezmála o 80 miliard korun víc, než jsme do rozpočtu odvedli a předloni dokonce přes 150 miliard.

Od vstupu do unie v květnu 2004 do konce roku 2016 vložilo Česko do rozpočtu EU 473,4 miliardy korun a získalo 1114,1 miliardy (1,114 bilionu). Je tedy v "historickém" plusu 649,7 miliardy korun

Evropské peníze se dají použít na ledacos. Třeba na cyklostezky, po kterých nejezdí víc než tucet cyklistů, na rozhledny, ze kterých nikam nevidíte, protože stojí v údolí, případně na Čapí hnízdo pro zazobaného velkouzenáře. Anebo na něco skutečně užitečného, například na stavbu nebo rekonstrukci silnice, na které závisí prosperita té či oné oblasti.

Nezadržitelně se však blíží doba, kdy z bruselské krávy nadojíme výrazně méně eur a podstatně víc jich vydáme za krmivo. Příliv dotací z Bruselu není na věčné časy (a nikdy jinak).

Evropské dotace se dají se přirovnat k půjčce s odloženým čerpáním. Jednou je budeme splácet.

Jenže z čeho? Vždyť s vlastními příjmy nejsme schopni nakrmit státní rozpočet, natož ten unijní? A k tomu rok co rok vláda zvyšujepovinné (mandatorní) výdaje stanovené zákonem, kterých se jen tak nezbaví. Vykrmuje erár-otesánka až k prasknutí.

Ekonomika na steroidech

Z vlády slýcháme ujištění: Můžeme rozdávat, protože rosteme.

Hrubý domácí produkt vskutku stoupá. Předloni přidal 4,3 procenta, vloni 2,3 a pro letošek věštci z České národní banky vidí v kávové sedlině 2,6 procenta.

Je to však růst poháněný bruselskými steroidy. Investice ze strukturálních a investičních fondů se na něm podílejí jedním až dvěma procenty.

Pokud je od přírůstků ekonomiky odečtete, zjistíte, že nárůst není kdovíjak impozantní. Bez dopingu z Bruselu by ekonomika nebyla tak excelentní.

V této unijní sedmiletce, která začala v roce 2014 a skončí v roce 2020 (čerpání patrně potrvá až do roku 2022 nebo 2023), je pro Česko v unijních fondech vyhrazeno téměř 24 miliard eur (648 miliard korun). V dalším plánovacím období však stát s takovým přídělem dotací počítat nemůže.

Dotace jsou odvozeny od výkonu ekonomiky a lze tušit, že v této disciplíně se Česko přiblíží unijnímu průměru. Tím spíš, že průměr se s odchodem Británie citelně sníží. Co víc, EU27 přijde o britské příspěvky do společné pokladny. A Británie do ní hned po Německu dávala nejvíc. Čistý vklad ostrovní monarchie (rozdíl mezi platbami do rozpočtu a čerpáním) se pohyboval kolem devíti miliard liber ročně (305 miliard korun).

Stát v absťáku

To vše by českou vládu mělo přimět k tomu, aby připravovala stát na dobu, kdy dotace nebudou do země proudit, ale jen kapat. Třeba tak, že se zaměří na projekty, které posílí konkurenční schopnost státu (nejen v oblasti infrastruktury, ale třeba i ve vzdělání).

Především by však vláda měla usilovat o to, aby hospodařila s rozpočtem, který bude vyrovnaný i bez dotačních steroidů z Bruselu. (Taková snaha zatím není patrná.)

Brát steroidy ve velkém a dlouho je pro sportovce nebezpečné. Organismus si na ně zvykne a bez nich není schopen podávat potřebný výkon. Totéž platí o evropských dotacích a ekonomice státu. I stát bez dotací může dostat absťák.