Přehnané moralizování je k ničemu: Krym je pryč, jednejme znovu s Putinem

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Hájit morální principy je sice věc chvályhodná, setrvávat na nich ale tvrdošíjně a za každou cenu i tehdy, když vedou do slepé uličky, nikomu neprospěje. To platí především v zahraniční politice. Něco podobného se pokusil naznačit šéf německých liberálu ze Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner, když navrhl, aby se konflikt kolem anektovaného Krymu "zmrazil" a začalo se s Moskvou zase normálně mluvit. Za to, že se pokusil prolomit tabu, to pořádně schytal, což je podle deníku Die Welt ukázkou toho, jak maximalistické lpění na morálních pozicích znemožňuje jakoukoliv cestu vpřed.

Christian Lindner na volebním plakátu liberálů z FDP

Christian Lindner na volebním plakátu liberálů z FDP,zdroj: Profimedia.cz

Útoky na Lindnerovu adresu zaznívají i týden poté, co se svým kontroverzním názorem vyrukoval. Stojí za tím nejen blížící se termín parlamentních voleb, ale i okurková sezóna. Skoro se zdá, že politici a komentátoři jako supi čekali na to, až se budou moct na někoho nebo na něco pořádně naštvat a v ospalém létě připomenout znuděnému obyvatelstvu, že předvolební boj je v plném proudu.

"Trvalé provizorium" a mazaný politik v genscherovské tradici

Lindner je součástí této hry. Je to mazaný profík, který prostě umí vyvolat debatu. Moc dobře věděl, co říká, když navrhl smířit se s anektovaným Krymem jako s "trvalým provizoriem". Podle Lindnera je to v zájmu zlepšení německých vztahů s Ruskem. Je prý nutné učinit takové nabídky, aby ruský prezident Vladimir Putin mohl změnit svou politiku, aniž by ztratil tvář, prohlásil šéf FDP s tím, že dobré vztahy s Moskvou jsou důležité jak pro Německo, tak pro bezpečnost a blahobyt v celé Evropě.

Německo-ruské vztahy jsou od vypuknutí ukrajinské krize před třemi lety těžce poznamenané. Poté, co Rusko vojensky obsadilo a anektovalo ukrajinský poloostrov Krym a podpořilo povstalce na východě Ukrajiny, EU zavedla v roce 2014 první protiruské hospodářské sankce, které před několika dny ještě rozšířila. Podnětem k tomu se stalo oznámení německé firmy Siemens, že nejméně dvě ze čtyř turbín, které vyrobila pro jeden z projektů v Rusku, se proti její vůli ocitly právě na Krymu. Na Krym přitom nelze v důsledku sankcí dodávat technologie pro energetický sektor.

Lindner chtěl především připomenout kancléřce Angele Merkelové i německým voličům, že od dob Waltera Scheela byla FDP pánem na ministerstvu zahraničí a v dobré tradici osobností typu Hanse-Dietricha Genschera nebo Guida Westerwelleho si modernizovaná partaj nadále na post šéfa diplomacie činí nárok.

Svým výrokem také Lindner cílí na ty, kdo váhají, zda ve volební místnosti zaškrtnout etablované politické strany, nebo spíše pravicově populistickou Alternativu pro Německo (AfD). FDP, kterou v minulých volbách po 60 letech voliči vypoklonkovali z parlamentu, jim nabízí alternativu a chtěla by se po čtyřech letech pauzírování opět s velkou slávou v září vrátit do poslaneckých lavic. Podle aktuálních průzkumů by se jí to mělo podařit a navíc je jedním z možných koaličních partnerů pro favorizovanou konzervativní unii CDU/CSU Angely Merkelové.

Kamarád diktátorů, nebo rozumný stratég?

Lindnerova slova by vlastně jen tak prošuměla, nebýt hysterické reakce jeho protivníků, kteří jeho výroky záměrně zkreslují prizmatem svého dogmatismu. Dokonce jej leckdy přirovnávají ke stalinistce Sahře Wagenknechtové ze strany Levice, kterou nijak netrápí porušování lidských práv a mezinárodního práva, pokud se jej dopouštějí ti, kdo vyhovují jejím představám.

Lindner přitom nikdy takto neuvažoval. Naopak se vždy snažil najít kompromis mezi tím, jak znovu začít mluvit s Putinem a zároveň krýt záda východoevropským partnerům v NATO. Můžeme s takovou hrou na obě strany samozřejmě nesouhlasit a považovat to za chybu, ale rozhodně by se stoupenci takové myšlenky neměli dehonestovat a obviňovat z blízkosti k diktátorům a autokratům. Ten, kdo to dělá, se především usvědčuje z neznalosti politiky uvolňování napětí. Její hlavní zásadou je, že status quo se dá změnit jen tím, že jej uznáme. Navíc se Lindnerovi kritici svými rádoby moralizujícími výpady pokoušejí umlčet a předem vyřadit z diskuse ty, kdo smýšlejí jinak než oni.

Lindner také vyzval k vyváženějšímu přístupu ke zmírňování sankcí proti Rusku. Odměňovat by se podle něj měly i pozitivní mezikroky zaměřené na plnění minských dohod z předloňského února a nemělo by se čekat na jejich úplné splnění. Dohody dojednané během čtyřstranných jednání v Minsku měly ukončit konflikt na východě Ukrajiny, Moskva a Kyjev se ale vzájemně obviňují z jejich sabotování.

Komentátoři kritizují, že Lindner navazuje na tradici Hanse-Dietricha Genschera: v projevech mít plná ústa hodnot svobody, a pak jít na ruku diktátorům. Vyčítají mu, že pokud chce odpustit Kremlu nedodržování základních principů mezinárodního práva, podkopává tím vyjednávací pozice Západu.

profimedia-0341399695

Šéf německé FDP Christian Lindner,zdroj:Profimedia.cz

FDP samozřejmě odmítá, že by se stala příznivcem ruského prezidenta. Pojmem "provizorium" dává podle svého vyjádření jednoznačně najevo, že anexi Krymu neuznává a podporuje i nynější protiruské sankce, Severoatlantickou alianci a posílení vojenské přítomnosti ve státech na východním okraji NATO. Nadále hájí západní hodnoty, nicméně nechce, aby anexe Krymu blokovala jakoukoli formu dialogu. Dlouhodobým cílem je podle liberálů bezpečnostní uspořádání na celé severní polokouli, z níž prostě nelze Rusko vynechat. "Potřebujeme dnes více dialogu a kreativity v našich vztazích," zdůrazňuje předseda liberálů.

Trvat v nynější situaci na morálce je to nejméně morální

Trvat v naší situaci na čisté morálce je už samo o sobě to nejméně morální ze všech řešení, prohlásil kdysi Henry Kissinger během vietnamské války na adresu těch, kdo odmítali jednat s Vietkongem a komunistickou Čínou. Pokud ctnost vede k nepružnému myšlení a zkostnatělosti, pak je skutečně nemorální.

Ale ať se Lindnerovi kritici klidně morálními principy ohánějí. Mnohem horší je, že tvrdošíjné odmítání rozhovorů s těmi, kdo neodpovídají západním představám nebo se dopustili zločinů, vede v zahraniční politice nejen k naprosté strnulosti, ale leckdy dokonce k válce. Kdyby se například kategoricky odmítalo jednat se Severní Koreou, nakonec by opravdu zbýval ozbrojený konflikt jako jediná varianta. Už Winston Churchill říkával, že žvanění je vždycky lepší než válka (To jaw-jaw is always better than to war-war).

Nikdo přece nepopírá, že anexe Krymu byla zločinem a porušením mezinárodního práva. Ale bylo by odvážné, ne-li naivní si myslet, že Moskva Kyjevu poloostrov hned tak vrátí. V dohledné době je prostě Krym ztracený. Chtějí jej snad Lindnerovi kritici odebrat Rusku násilím? O takové možnosti asi nikdo soudný nemůže uvažovat, logicky tedy nezbývá nic jiného, než konflikt vyřešit jinak. Můžeme Putina a jemu podobné odmítat, ale je legitimní s nimi uzavírat dohody v zájmu řešení krizí. Stejně to přece udělal John Kennedy s Nikitou Chruščovem, Richard Nixon s Mao Ce-tungem nebo Willy Brandt s Leonidem Brežněvem.

Jaké se nabízí řešení?

Řešení by mohlo být třeba následující: Západ se de facto (nikoliv de iure) smíří s připojením Krymu k Rusku, postupně zruší protiruské sankce, pokud se Rusové stáhnou z východní Ukrajiny, nabídne Kremlu hospodářskou pomoc a slíbí udělit Ukrajině podobný status, jako mělo Finsko před zánikem Sovětského svazu: svobodný stát se svobodným tržním hospodářstvím, kteří patří k Západu, ale není členem NATO. Moskva na oplátku bude respektovat postavení Ukrajiny a ukončí podporu rebelů.

"Nepřijatelné!" vykřiknou nepochybně okamžitě všichni moralisté na adresu takového řešení. Ponechme ovšem stranou zlost a podívejme se, jaké řešení nabízejí oni. Odpověď je jednoduchá: Žádné nemají. Jen hromadu prázdných protestních frází. Lindner se alespoň nějaké řešení pokusil navrhnout.

Tagy: Rusko Německo zahraničí Ukrajina liberálové Krym krize na Krymu krize na Ukrajině rusko-ukrajinské vztahy anexe Krymu rusko-ukrajinská krize Rusko vs EU FDP

Zdroje: vlastní,Die Welt