Kdo jsou hlavní aktéři

Kdo jsou hlavní aktéři této bitvy? Jednak je to vdova Maike Kohlová-Richterová, jeho druhá manželka a správkyně pozůstalosti, o níž se toho kromě oficiální biografie vlastně mnoho neví. Exkancléře nekriticky obdivovala, snažila se jej v posledních letech jeho života zcela izolovat od jeho nejbližších a její chování leckdy připomínalo stalkery z hollywoodských thrillerů.

Pak tu jsou oba Kohlovi synové Walter a Peter, kteří se s otcem v posledních sedmi letech vůbec nestýkali a dnes plní přední stránky německých novin. Dalším aktérem je německý stát, který se užuž nemůže dočkat, až probere Kohlovu pozůstalost a vyčmuchá, kdo byli oni tajemní sponzoři CDU, které Kohl až do konce svého života neprozradil.

Dále je tu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, (a s ním potažmo celá Evropská unie), který prvního července uspořádá první evropský smuteční akt v Evropském parlamentu ve Štrasburku namísto německého státního pohřbu.

Máme tu i nynější spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou, která chce promluvit na pietním aktu věnovaném tomu, kdo ji před lety vytáhl ze záplavy bezejmenných mladých politiků a udělal z ní politickou hvězdu první velikosti.

Dáma, jíž se přezdívalo "Kohlovo děvčátko", zřejmě už zapomněla (anebo doufá, že zapomněli ostatní), že po sponzorské aféře vrazila svému dobrodinci kudlu do zad a dala od něj ruce pryč. A nakonec tu je spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier, kterému Kohl nemohl do smrti zapomenout křivá obvinění na svou adresu a který jako hlava státu ani nebude moci promluvit na exkancléřově pohřbu. Kdo nakonec vyhraje zápas o Kohlovo dědictví?

Největší Kohlova prohra

Zatímco v politice se Kohlovi dařilo, doma už to bylo horší. Všechno to přitom začalo idylicky: osmnáctiletý obr Helmut potkal patnáctiletou Hannelore v tanečních a o 12 let později byla svatba. V televizi se pak prezentoval obraz šťastné rodinky předního politika: vysoký muž s brýlemi a dýmkou, chytrá blondýna po jeho boku a synové Walter a Peter prohánějící se na zahradě nebo v jezeře.

Zdánlivá idylka: Rodina Kohlových v roce 1978 | zdroj: Profimedia

Stinnou stránku neviděl nikdo: Táta věčně nebyl doma. Děti byly ve škole vystaveny tvrdé šikaně a zároveň je 24 hodin denně hlídali po zuby ozbrojení policisté – kvůli tehdejší vlně únosů a atentátů páchaných levicovými teroristy z Frakce Rudé armády (RAF).

Synové se museli učit nazpaměť tajné kódy a pokyny pro případ únosu. Byli privilegovaní a zároveň zoufalí. Ve škole museli poslouchat nářky učitelů ve stylu "tak zas nemůžeme renovovat tělocvičnu, protože nám na to váš táta neschválil peníze".

Kancléři nahrazovali rodinu jeho političtí přátelé: Francois Mitterrand, Boris Jelcin, George Bush starší, Bill Clinton a hlavně Michail Gorbačov. Synové vyrůstali s pocitem, že si jich otec prostě nevšímá, a Walter dětství popsal i ve své knize.

Jedním z nejsilnějších momentů tu je scéna, kdy u nich byl na návštěvě prezident Německého svazu zaměstnavatelů Hanns-Martin Schleyer. Malý Walter si mu postěžoval, že se bojí teroristů a únosu. Schleyer jej uklidňoval, že se není čeho bát. Krátce nato Walter v televizi viděl, jak RAF Schleyera unesla a později zabila. Hannelore se z toho zhroutila.

O matčině smrti syny informovala Kohlova sekretářka

Rodinná tragédie nastala, když se u Hannelore projevila vzácná alergie na světlo. Vyhýbala se slunci, všude měli zatažené záclony. Vyděsilo ji i to, když někdo jen škrtl zapalovačem. Situace se zhoršovala, dělalo se jí zle už jenom tehdy, když teplota překročila 16 stupňů. Funkční byla prakticky jen po západu slunce. Žila v temnotě, až už prostě nemohla dál, napsala dopis na rozloučenou a spolykala prášky.

Později vyšlo najevo, že jednou z příčin jejích psychických a fyzických problémů bylo mimo jiné i to, že ji jako dvanáctiletou znásilnili ruští vojáci. Mimochodem: o matčině smrti se synové nedověděli od Kohla, ale od šéfky jeho kanceláře.

Aféra se sponzorskými dary pak zničila pověst celé rodiny a Kohl se kvůli ní musel v roce 2000 vzdát i čestného předsednictví CDU. Pak v dramatu rodiny Kohlových začalo nové dějství, když se na scéně objevila Maike Richterová. Podle důvěrných informací s ní přitom Kohl udržoval vztah už od poloviny 90. let. Vzali se sedm let po Hannelořině smrti v květnu 2008.

Vztahy mezi Kohlovými syny a jeho druhou manželkou byl od začátku napjaté. Peter vzpomíná, že Maike cítila vůči Kohlovi jakýsi bizarní, zbožšťující obdiv. Její byt prý připomínal něco na způsob soukromého kancléřova muzea a byl výsledkem mnohaleté akribické sběratelské posedlosti – jak to známe například ze zpráv o stalkerech.

Synové vdově po Kohlovi vyčítají, že si jejich otce uzurpovala pro sebe a je zcela vyloučila. Kontakty mezi oběma bratry a Kohlem byly přerušeny, naposledy s ním mluvili před sedmi lety. Peter vzpomíná, jak se přitom tehdy Kohl rozzářil, když spatřil svou vnučku.

Po úrazu hlavy byl Helmut Kohl upoután na invalidní vozík | zdroj: Profimedia

Kdo je Maike Richterová

Kdo je vlastně Maike Kohlová-Richterová? Exkancléře opečovávala až do jeho smrti, mnozí jí ale vyčítají, že ho zcela odřízla od okolí. Do rodiny vlastně nikdy pořádně nepatřila. Stejně jako bylo jeho 41leté manželství s Hannelore veřejné, tak se jeho druhá žena držela v pozadí. Vzali se v roce 2008, ale kromě několika biografických dat se toho o ní mnoho neví.

Od roku 1994 pracovala jako referentka v úřadu spolkového kancléře a s Kohlem v sobě brzy našli zalíbení. Tehdejší zaměstnanci vzpomínají, jak až nápadně často se šéfem do noci konzultovala pracovní záležitosti. Když v roce 1998 Kohl prohrál volby, odešla na ministerstvo hospodářství. V roce 2004 spolu strávili na Srí Lance vánoční dovolenou a jejich vztah se dostal na veřejnost hned další rok.

Kohl a jeho žena v následujících letech přerušili styky nejen s rodinou, ale kufry si musela sbalit i dlouholetá Kohlova sekretářka a jeho řidič a věrný kamarád Eckhard Seeber. Tomu jednoho krásného dne prostě jen řekli, aby odevzdal auto a klíče od domu. Když pak zazvonil u dveří, aby se s Kohlem alespoň rozloučil, nepustili ho dál.

Frank-Walter Steinmeier a Angela Merkelová při podpisu do kondolenční knihy. Kohl ovšem na oba nakonec zanevřel. | zdroj: Profimedia

Kohl zahořkl vůči všem

Kohl do jisté míry zahořkl i ve vztahu prakticky ke všem stranickým a politickým souputníkům i soupeřům. Měl například za zlé nynějšímu prezidentovi Franku Walteru Steinmeierovi, že v roce 2000 nařídil zvláštní vyšetřování, jehož cílem bylo dokázat, že se v posledních dnech Kohlovy vlády cíleně likvidovaly spisy. Taková obvinění považoval Kohl za hanebnost - a později se také prokázala jako nepodložená.

V roce 2008 si Kohl těžce zranil hlavu při pádu v domě a ještě v rehabilitační klinice si s Meike řekli své "ano". Meike ukončila působení na ministerstvu a od té doby se už jen starala o manžela. Po svatbě byly rodinné kontakty se syny stále obtížnější, až nakonec ustaly zcela.

Ve snaze zalíbit se manželovi se Meike při jednom veřejném vystoupením prezentovala v kostýmu a špercích po Hannelore Kohlové a synové na to zděšeně reagovali – i proto, že v případě šperků šlo o rodinnou památku. Kohlová-Richterová později přiznala, že udělala velkou chybu.

Kohlova syna policie do domu nepustila

Walter Kohl tvrdí, že se o otcově smrti dověděl až z rozhlasu, Souboj mezi oběma syny a Kohlovou vdovou se mezitím vyhrocuje a nabývá trapných dimenzí. Doprovázen dvěma vnoučaty se Walter Kohl marně snažil počátkem týdne dostat do otcova domu v Ludwigshafen-Oggersheim. Půl hodiny stepovali před domem, než je policisté požádali, aby objekt opustil.

Syn Walter Kohl a vnoučata Johannes a Leyla se marně dožadovali vstupu do domu zesnulého kancléře Helmuta Kohla | zdroj: Profimedia

Vdovin právník Stephan Holthoff-Pförtner vyčítá Walteru Kohlovi, že navzdory dohodě nereagoval na telefonáty a nyní chce vědomě zinscenovat skandál. Kohl mladší ovšem tvrdí, že to je lež, protože mu v předem smluvenou dobu nikdo nevolal. Dobrat se pravdy nebude jednoduché.

Holthoff-Pförtner zároveň popírá informace médií, podle nichž si prý vdova nepřála, aby kancléřka Merkelová promluvila na pietním shromáždění ve Štrasburku. Německý státní pohřeb nicméně vdova nechtěla - koneckonců byl Kohl jedním ze tří čestných občanů Evropy.

Uspořádání evropského pietního aktu, na němž se Meike dohodla s předsedou Evropské komise a Kohlovým osobním přítelem Jeanem-Claudem Junckerem, přitom může být i pozdní pomstou nynějšímu prezidentovi Steinmeierovi, který by se jinak podílel na zorganizování německého státního pohřbu. A samozřejmě se tím do vedlejší role dostane i Merkelová, která bude v Štrasburku jen jedním z řečníků a rozhodně nebude hrát hlavní roli, jako tomu bylo při rozloučení s exkancléřem a Kohlovým předchůdcem Helmutem Schmidtem v listopadu 2015.

Kohl na sklonku svého života dal několikrát najevo, že s politikou Merkelové nesouhlasí. Když loni přijal maďarského premiéra Viktora Orbána, mohlo se to chápat i jako nepřímá kritika kancléřčiny prouprchlické politiky.

Kdo má spravovat Kohlův odkaz?

Kdo má tedy spravovat odkaz, který znamená velký kus německých dějin? Má to být stát, anebo žena, kterou si vzal Kohl devět let před smrtí? Vdova se pokládá za jakýsi Kohlův pozemský hlas a jakoukoliv kritiku na něm chápe jako zradu. Už dávno nelze rozlišit, co je vůle Kohlova a co vůle jeho manželky. Tvrdí se sice, že evropský pietní akt si přál sám Kohl, ale písemné důkazy k tomu nejsou. Lidé, kteří ho v poslední době navštívili, pochybují o tom, že vůbec byl ještě schopen nějakou vůli vyjádřit.

Kohl si po pádu v roce 2008 těžce poranil hlavu, z úrazu se už nikdy nevzpamatoval a zbytek života strávil na invalidním vozíku. Ti, kdo se s ním sešli, tvrdí, že jeho touha po pomstě za příkoří byla od té doby pryč a působil spíše dojmem člověka smířeného s osudem. Roli bohyně pomsty převzala jeho manželka.

Kohl během svého života nashromáždil spousty dokumentů a je jich prý plný dům v Oggersheimu: Ať už jde o poznámky, zápisky, dopisy, nahrávky, fotografie nebo jiné materiály, které by mohly odkrýt expertům další, dosud neznámé stránky jeho života. Zatím se neví, co se s nimi stane.

Jeho pozůstalost zatím spravuje Maike Kohlová-Richterová, Kohlovo dědictví si ale nárokují i další, například Nadace Konrada Adenauera. Ta argumentuje tím, že Kohlova politická činnost nebyla čistě rodinnou záležitostí, takže ani pozůstalost nelze jen tak znepřístupnit, jak koho napadne. Kohl nadaci již v minulosti přenechal řadu materiálů, v roce 2010 ale využil příslušné klauzule ve smlouvě a dokumenty si zase vzal zpátky.

Nárok na písemnosti si činí i spolkový archív v Koblenzi – přinejmenším na dokumenty pocházející z doby, kdy Kohl vykonával funkci spolkového kancléře. Bez vdovina souhlasu ale bude obtížné zmíněné dokumenty získat. Jde navíc o komplexní rodinné dějiny Kohlových – včetně třeba neznámých podrobností o smrti první manželky.

Vynášení rakve z Kohlova domu. Exkancléřovo tělo ale údajně nadále zůstává v domě. | zdroj: Profimedia

Co je vládní dokument, a co není?

Není pochyb o tom, že vládní dokumenty právně patří spolkovému archivu v Koblenzi. Je ale těžko představitelné, že by se kvůli nim stát s vdovou soudil. Je totiž sporné, co vlastně jsou vládní dokumenty. Co například dopisy, které sice mají politický obsah, ale které Kohl psal na svůj soukromý dopisní papír?

V materiálech z doby Kohlova působení ve funkci kancléře navíc existují mezery, které si vědci nedovedou vysvětlit. V podstatě neexistuje žádná korespondence mezi Kohlem a jeho ministry z let 1989/1990 ani dokumenty o miliardovém úvěru pro tehdejší NDR z roku 1983. Jde o lajdáctví nebo o cílenou akci?

Spolková vláda již delší dobu zvažuje, jak by se s Kohlovým dědictvím dalo přiměřeně naložit. Teoreticky pro to existuje příklad: Stát financuje šest nadací, které uchovávají a dokumentují vzpomínky na velké politiky německých dějin (jde o nadace Otto von Bismarcka, Friedricha Eberta, Theodora Heusse, Konrada Adenauera, Willyho Brandta a Helmuta Schmidta).

Kulturní zmocněnkyně spolkové vlády Monika Grüttersová navrhuje vytvořit podobnou nadaci věnovanou Kohlovi. Slibuje, že v dohledné době připraví příslušné návrhy.

Uvedených šest nadací se financuje ze spolkového kulturního rozpočtu. Polovina z nich dostává ročně přes dva miliony eur, druhá polovina kolem milionu. To jsou peníze, které by Kohlová-Richterová i s pomocí sponzorů sháněla jen velmi těžko. V čele těchto nadací stojí představenstvo a správní výbor, v němž sedí mimo jiné nejbližší spolupracovníci a také potomci, případně rodinní příslušníci zesnulého. Mohla by tu tedy zasednout i Maike Kohlová-Richterová.

Jako u Willyho Brandta

Boj o Kohlovo politické dědictví přitom trvá již roky. Vládní úředníci vzpomínají, že při jednáních o dokumentech ještě za Kohlova života hovořila prakticky výhradně Maike, zatímco exkancléř v podstatě jen souhlasně přikyvoval.

Je samozřejmě lákavé zajistit si absolutní moc nad výkladem díla velkého politika. Nápadně to připomíná situaci, která nastala po smrti někdejšího spolkového kancléře Willyho Brandta, který se v roce 1983 oženil s historičkou Brigitte Seebacherovou. Ta se už brzy snažila přisoudit manželovu celoživotnímu dílu jiný význam, než jaký skutečně mělo. Z levicového internacionalisty se v jejích knihách stal (k nevoli sociálních demokratů z SPD) nacionálně zaměřený konzervativec.

Po Brandtově smrti v říjnu 1992 vdova rozhodovala i o organizaci státního pohřbu. Zabránila plánu SPD, aby tělo zesnulého kancléře projelo zvláštním vlakem všemi významnými místy jeho politického působení. Jeho bývalá žena Rut, s níž byl ženatý 32 let a měl s ní tři děti, nebyla na pohřeb v budově berlínského Říšského sněmu vůbec pozvána.

Brigitte Seebacherová-Brandtová si stejně jako Maike Kohlová-Richterová nárokovala dispoziční právo na všechny písemnosti a dokumenty svého zesnulého manžela. Spory se táhly dva roky, než se Brandtová nároku na dokumenty vzdala ve prospěch státu. Podobný vývoj se očekává i v případě Kohla – bez souhlasu vdovy nemají CDU ani vláda k dokumentům přístup.

Dóm ve Speyeru | zdroj: Profimedia

První evropský pietní akt v historii

Na pietním aktu ve Štrasburku 1. července promluví řada světových státníků včetně Donalda Tuska, Jeana-Clauda Junckera, Billa Clintona, Emmanuela Macrona nebo Angely Merkelové. Maike Kohlová-Richterová si přitom údajně původně přála, aby místo Merkelové promluvil maďarský premiér Viktor Orbán – byť to její právník později popřel. Orbán byl jedním z posledních politiků, se kterým se Kohl před smrtí sešel.

Juncker jako první přišel s nápadem uspořádat bývalému německému kancléři "evropský" smuteční akt – poprvé v historii Evropské unie. Navrhl Štrasburk, aniž by předtím Francouze požádal o svolení. Z čistě právního hlediska přitom není snadné převést pozůstatky německého politika do Francie a pak zase zpátky.

Po obřadu ve Štrasburku rakev vrtulníkem převezou do Německa, kde se v dómu v západoněmeckém Speyeru uskuteční zádušní mše. Následně bude Kohl na vlastní přání pohřben na místním hřbitově. Nespočine tedy v rodinné hrobce v Ludwigshafenu, kde je pohřbena i jeho první žena Hannelore.

Obřadu ve Speyeru se ale Walter Kohl na protest nezúčastní: Pokládá celou tahanici kolem pohřbu za nedůstojnou a požaduje pro svého otce alternativní smuteční akt u berlínské Braniborské brány. Navíc mu vadí, že otec nebude pohřben po boku první manželky v rodinné hrobce.

Do pietního aktu ve Štrasburku zbývá týden. Kohlovo tělo zatím podle německých médií nadále zůstává v domě v Oggersheimu a bude tam až do 1. července. Na čtvrtečních snímcích se prý z budovy vynášela jen prázdná rakev.

Dům Kohlových v Ludwigshafenu