Otec Mariánských Lázní a jeho boj se stavebními předpisy 18. století

"Bez Nehra nebylo by Mariánských Lázní," praví historik. A nelze než souhlasit. Se vznikem druhých nejznámějších českých lázní je jméno Josefa Nehra nerozlučně spjato. O jejich založení se snažil po čtyřicet let.

Johann Nepomuk Josef Nehr se narodil roku 1752 coby čtvrté dítě do provaznické rodiny v západočeské Teplé. Po absolvování obecné školy začal navštěvovat školu latinskou, v níž tepelští premonstráti rozpoznali jeho mimořádný talent a poslali jej do Prahy vystudovat medicínu a filosofii. Po úspěšném dokončení studia obdržel mladík místo "stálého ordináře" neboli klášterního lékaře v Teplé.

Nový doktor musel zastat velké množství práce, byl totiž jediným pro celé panství. Mezi lidmi si brzy získal oblibu i pověst lidumila. Nehledě na postavení či majetek byl ochotný pomoci v každé nouzi. Kromě praxe zvládal i práci vědeckou. Opat Trautmannsdorf mladého lékaře požádal, aby se zvláště věnoval tzv. úšovickým pramenům, vyvěrajícím v lese u vsi stejného jména, dnes části Mariánských Lázní.

Již dříve bylo známo, že tamní voda je vhodná pro léčivé koupele i pitné kúry. Premonstráti využívali ještě místní slaný pramen, ale to bylo vše. Doktor Nehr se tedy rozhodl pusté místo prozkoumat. Takto zaznamenal své první dojmy:

"V roce 1779 jsem spatřil poprvé jako nastávající ordinárius kláštera Teplá tuto krajinu bohatou na prameny. Jak jsem užasl, když jsem vstoupil do pustého údolí, kolem dokola obklopeného a pevně sevřeného strmými vrchy a temnými lesy, kde tyto prameny vyplavovaly tak bohatě svou léčivou vodu!

Všechno, co člověk viděl, vzbuzovalo strach, nevoli a odpor. Vrchy a doliny, vodopády a bažiny, kamenné a písečné pahorky, ztrouchnivělé pařezy a vývratě se tu střídaly v nepřetržitém sledu. Kromě jedné staré dřevěné chýše hrozící spadnutím, ve které stály na ohništi zazděny dva železné kotle k získávání Glauberovy soli, kterou tak bohatě vyplavoval Křížový pramen, a kromě jediného, rovněž dřevěného, hrubého prastarého ohrazení Křížového pramene nenalézal člověk nic, co by udělaly lidské ruce.

Ani pěšina, tím méně vozovka nevedly k těmto pramenům. Bylo nutno položit a naházet kameny přes mnohé bažiny, aby se člověk – po nich poskakující – s jejich pomocí dostal k pramenům. Člověk si maně vzpomíná na onu divokou, temnou a zcela liduprázdnou pustinu, ve které, jak se zdálo, mohla přebývat jen divoká zvěř, lesní pych, pytláci a lupiči. Musí se divit, že přesto přese všechno sem lidé každoročně v letní době putovali, zejména o nedělích a svátcích. Ovšem nikoliv jednotlivě, ale shluknutí ve skupinách, a z lásky ke svému zdraví. Setrvali tu několik hodin, vypili Křížového pramene často až nepřístojné množství 15 až 20 žejdlíků vody (5 až 7 litrů) – a brali domů, co unesli."

Aby zjistil účinnost, podstupuje osvícený opat s několika spolubratry pitnou kúru dle Nehrova návrhu. "Pramen budí chuť k jídlu, působí normální zažívání, veselost a osvěžující spánek," píše optimisticky klášterní lékař.

U Mariina pramene se setkávají se starcem jménem Gubernát , kopáčem jílu z Chotěšova. Přivezl k zázračné vodě na káře svého syna, ochrnutého po zasypání zeminou. Protože na místě není jiného obydlí, přebývají oba v chýši s dvěma kotli na Glauberovu sůl. Doktor Nehr navrhuje léčbu - v jednom kotli léčivou vodu vařit a v druhém míchat s vodou studenou, pacienta posadit dovnitř, provádět koupele a postižená místa třít vlněným hadříkem.

Výsledky se záhy dostavují. O necelý měsíc později nemocný znovu chodí. Doktor s opatem jsou účinností léčby tak překvapeni, že se rozhodnou vystavět poblíž pramene hostinec s koupelnami, aby příchozí nemuseli trávit dobu léčby na slámě v chýšce se solnými kotli.

A tehdy začaly potíže. Přestože místo náleželo Teplé již od dob zakladatele sv. Hroznaty, byla tam vyhlášena lesní rezervace a v ní zákaz stavební činnosti. Dodržení přísně kontroloval hornoslavkovský správce a stavbu bylo nutno zastavit. Nicméně tepelský opat se nevzdal. Na přímluvu příbuzného u císařského dvora se mu podařilo dosáhnout zrušení rezervace, klášter ale musel komoře postoupit pěkný kus lesa a zaplatit 11 tisíc zlatých. Rozvoj lázní však mohl započít.

Hrabě-opat Trautmannsdorf byl rozhodně zajímavou osobností. Vytýkali mu "hraběcí způsoby" a je pravdou, že vzorem rozjímavého života nejspíš nebyl. Ovšem jen díky němu zůstal klášter uchráněn zrušení za josefínských reforem. Velkoryse poskytoval pomoc v době nouze a neúrody, stavěl kostely i školy. Své řeholníky vysílal do Prahy za vzděláním, a to i v oborech netradičních, např. metalurgii.

Mnozí významní učenci vzešlí z chudých poměrů vystudovali na náklady kláštera – za všechny jmenujme alespoň ředitele pražské hvězdárny Aloise Davida, astronoma proslulého daleko za hranicemi.

Činorodý opat se vzniku lázní nedočkal. Zabránilo tomu jeho nečekané úmrtí, nedostatek financí a později nevelký zájem opatů následujících. Johann Nehr se nakonec pouští do stavby z vlastních prostředků a roku 1805 vzniká lázeňský dům "Zlatá koule". Záhy následuje další, již s parní lázní a z peněz tepelského kláštera.

První řádnou sezónu absolvuje 80 pacientů. Ke skutečnému rozvoji místa však dochází až za opata Karla Reitenberga, jehož socha dnes stojí na kolonádě u Zpívající fontány. Do Mariánských Lázní, nazvaných podle Mariina pramene s mariánským obrázkem, který tam z vděčnosti zavěsil uzdravený voják, se sjíždějí domácí i zahraniční pacienti. Po 40 letech úsilí tak může doktor Nehr považovat svůj úkol za splněný.

"Lázně jsou vlastně teprve ve zrodu," píše ve své knize 'Popis minerálních pramenů Mariánských Lázní na klášterním panství Teplá poblíž vesnice Úšovice', vydané roku 1813. "Přicházejí sem především ti nejchudší, nemocní, lidé s dlouholetou zanedbanou vadou, kteří nemají ani bytu, ani potravy, ani zaopatření. Nevyléčitelní, bezúspěšně již léčení v mnoha lázních, ale též zámožnější bez lékařského nálezu. V toužebném očekávání se tu hodlají ihned uzdravit, udílených rad však neposlouchají, hned ten, hned onen pramen popíjejí, hned ráno, hned večer užívají tu chladnou, tu teplou koupel, a tak se protloukají, i když by jim mohla zdejší léčba pomoci. Počítám, že jen nemnoho je tak rozumných, že vyhledají lékaře a přesně dodržují jeho rady."

Johann Nehr ještě po nějaký čas ordinuje, hlásí se však vleklé ledvinové potíže. Doktor trpí vodnatelností a je trvale upoután na lůžko. Umírá 13. září roku 1820. Až do konce zůstává neúnavným propagátorem tamních pramenů. Prý ještě na smrtelné posteli pozvedl pohár léčivé vody se slovy: "Zázračný Křížový prameni, také pro mě tě daroval Bůh!"

Dům U Zlaté koule dnes naleznete v Nehrově uličce. Doktorova busta u Křížového pramene nese nápis: Johann Josef Nehr – medicínský zakladatel lázní. Nejvýmluvnější jsou však vlastní slova lázeňského lékaře: "Protože život každého člověka má nedocenitelnou hodnotu, věřím, že by podstatně přispělo, kdyby zdraví třebas jen jednomu jedinému člověku bylo zde navráceno a jeho život na delší dobu prodloužen."