Alois Musil přichází na svět roku 1868 v Rychtářově u Vyškova. Nejstarší syn ze selské rodiny je poslán na studia do semináře v Olomouci. V třiadvaceti letech se stává knězem a o něco později doktorem teologie. Mladý muž projevuje zájem především o biblickou Palestinu a hebrejštinu.

Odjíždí tedy na další studia do Jeruzaléma a později do libanonského Bejrútu. Snad se v něm hlásí ke slovu selské geny, neboť jej více než suchá fakta láká praxe. Vzhůru tedy na cesty do starozákonních míst a neprobádaného vnitrozemí!

Na koni a na velbloudu. Tak nazve jednu ze svých příštích knih pro mládež. Později spočítá, že na velbloudu urazil přes dvacet tisíc kilometrů! Na svých cestách objevuje zbytky římského tábora i antickou Beeršebu. A seznamuje se s místními beduínskými kmeny. Ošetří zraněného náčelníka kmene Beni Sachr, čímž získá jeho důvěru a může bez obav cestovat jeho územím.

Kmen Ruala jej pod jménem šejch Músa ar-Rueili přijímá do svých řad a dovoluje mu zúčastnit se bojových výprav. Obávaný emír Núri, nerozpakující se likvidovat členy své rodiny, dokonce na Musila píše oslavné verše. A členové kmene jej později navštíví i v evropském Československu.

Beduíni mu vyprávějí o tajemném zámku ukrytém v poušti. Není radno se k němu přiblížit, neboť ho obývají duchové a vůbec tam straší. Z toho si ovšem Musil jakožto katolický kněz mnoho nedělá, a tak roku 1891 objevuje v Jordánsku nedaleko skalního města Petra bájný Kusejr Amra, pouštní palác z 8. století, dnes na seznamu UNESCO.

Výprava je velmi nebezpečná, Amra se totiž nachází na hranici dvou znepřátelených kmenů. Však je také Musil napaden a veškerá jeho fotografická dokumentace přichází vniveč. To je také důvod, proč je ve vědeckých kruzích objev přijat s nadšením i s nedůvěrou. Chvíli je dokonce považován za podvodníka.

Odborníci odmítají uvěřit Musilovu líčení palácové výzdoby s mozaikami a freskami, zpodobňujícími zvířecí a lidské postavy, protože taková zobrazení jsou v islámu zakázána.

Nezbývá, než se vypravit do pouště znovu a tentokrát vše úspěšně zdokumentovat. To se Musilovi skutečně podaří roku 1900. Přiváží bohatý fotografický materiál a pochybovači jsou přesvědčeni. I knihovník Karbáček, který na Musila nejvíce útočil, mu nyní pomáhá s přípravou knihy.

Vydaná monografie Kusejr Amra je nejen popisem této památky, ale také sbírkou beduínských písní, poezie a zvyků kmene Beni Sachr.

O dva roky později je Musil zpátky v Arábii. Cestuje v převlecích jako potulný kramář, obchodník s velbloudy, opisuje staré nápisy a zkoumá dávná pohřebiště. Studuje folklór, věnuje se topografii a vytváří první podrobné mapy zdejších oblastí. Kromě němčiny, francouzštiny, angličtiny a latiny ovládá doktor, vlastně nyní již profesor Musil přes dvě desítky arabských dialektů! Trochu takový český Indiana Jones.

Na začátku 1. světové války je šejch Músa vyslán k arabským kočovníkům s tajnou misí. Má beduíny přesvědčit, aby se připojili k boji proti Anglii. K podobnému úkolu je zmocněn i známý Lawrence z Arábie, jen na opačné straně.

Ačkoliv Musil umí lépe jazyky, zná místní poměry a dokonce se přátelí s předním emírem ibn Saúdem, úspěch se nedostavuje. Ani podruhé roku 1917, tentokrát s vysokou hodností polního podmaršálka. Z pomyslného souboje vychází vítězně Brit Lawrence. Beduíni prostě nechtějí bojovat po boku nenáviděných Turků. A kromě toho, Angličané dávají lepší dary...

S rakousko-uherským císařským dvorem měl Musil velmi úzké vztahy. Byl totiž osobním zpovědníkem císařovny Zity. Už roku 1912 doprovázel jejího bratra, prince Sixta, na cestách po Arábii a dokonce ho učil žít kočovnickým životem.

"Odvážel jste Jeho královskou Výsost a přivezl jste člověka," zhodnotil své zkušenosti princ. Šejch Músa si získal sympatie Zity i jejího manžela, posledního českého císaře Karla I. Právě na jeho přímluvu byl roku 1915 českým politikům Rašínovi a Kramářovi změněn trest smrti na několik let vězení, a později je císař omilostnil úplně.

Musil se také zasadil o zmírnění trestů pro české účastníky vzpoury v boce Kotorské, které chtěl tehdejší námořní velitel, později maďarský fašista Horthy dát hromadně popravit.

Ani za první republiky nezůstal zapomenut. Prezident Masaryk si Musila velmi vážil a seznámil ho s americkým cestovatelem Cranem, který se spolu s Americkou zeměpisnou společností zasadil o vydání jeho rukopisů. Profesor Musil je za své celoživotní dílo i objevy odměněn zlatou Dallyho medailí a zapsán do newyorské Síně slávy. Vedle Marca Pola a Livingstona.

Na Karlově univerzitě přednáší pak coby profesor až do roku 1938 a podílí se i na vzniku proslulého Orientálního ústavu. Opět z podnětu prezidenta Masaryka začíná vydávat velmi kvalitní Dnešní Orient. Celkem vychází jedenáct svazků.

Nezaměřuje se pouze na odbornou čtenářskou obec, ale po vzoru Karla Maye přibližuje svět Blízkého Východu i mládeži. Nutno říct, že velmi úspěšně - dvacítkou dobrodružných knih s lákavými názvy: Poprvé v poušti, Ve stínu křižáckého hradu, Měděné doly, Světcův démant  či Na koni a na velbloudu. Posledním románem je Pán Amry, vydaný v roce 1948.

U nás téměř neznámý, ve světě však dodnes uznávaný Alois Musil zemřel za druhé světové války roku 1944 v Otrybech u Českého Šternberka. Za komunistického režimu bylo jeho jméno tabuizováno, ať už pro jeho kněžské povolání, důvěrné vztahy s císařskou rodinou či prezidentem Masarykem. Rehabilitace se dočkal teprve po Sametové revoluci v letech devadesátých.

Po milovaném Orientu nepřestal šejch Músa toužit, nikdy už se však do něj nevrátil. "Nikde jsem se necítil tak spokojen..."