Krásné okolí řeky Berounky ovšem v dobách První republiky nelákalo jen tatínka Oty Pavla, ale především mnohé trempy, rybáře, vodáky i "lufťáky". Mnozí z nich patřili neoddělitelně k Fraňkově proslulé restauraci U rozvědčíka. 

Jaroslav se narodil roku 1897 coby sedmé a nejmladší dítko do rodiny Fraňkových v Nezabudicích u Křivoklátu. Vyučil se strojním zámečníkem a zdálo se, že ho čeká nejvýš tak kariéra prodavače v křivoklátském železářství.

Osud rozhodl jinak. Drobný, nevysoký mladík rukuje v osmnácti letech k 88. pěšímu pluku do pražských Černínských kasáren. Píše se totiž válečný rok 1915 a očekává ho haličská fronta. Franěk však v c.k. armádě nezůstane dlouho. O Velikonocích příštího roku přebíhá do řad legionářů.

V proslulém střeleckém pluku Mistra Jana Husi zachraňuje raněného druha, dokáže zajmout "jazyka", a účastní se i slavné bitvy u Zborova, kde je zasypán při výbuchu dělostřeleckého granátu.

Kamarád ho dostane ven, ale Franěk přesto končí na několik měsíců v nemocnici, z níž ho propouštějí "vojenské služby neschopného s traumatickou neurózou s epileptickými záchvaty" na jaře 1919. Vyznamenaného Válečným křížem.

Rozvědčík se vrací domů. Přes Dálný Východ, s několikaměsíční přestávkou na doléčení ve vietnamském Saigonu. Odtud jméno jeho první hospůdky. "Annamo" je totiž francouzský název pro Vietnam.

Doma se Franěk vrací k armádě. Nějaký čas pracuje na vojenském letišti a navštěvuje vojenskou leteckou školu. Nakonec odchází, z velké části kvůli svým zdravotním potížím.

Fraňkova podobizna z roku 1921 | zdroj: Helena Kalendová

V nové funkci inspektora legionářské pojišťovny objíždí klienty na svém motocyklu značky Harley-Davidson po celém Křivoklátsku a Berounsku. Jezdí na něm i do Prahy, na Hlavní poštu, kde pracuje jeho budoucí žena.

Nejde ovšem ještě o "krásnou paní Fraňkovou" z knih. Tou je až Tonička Hornofová, od roku 1936 Rozvědčíkova druhá žena. To o ní píše Ota Pavel: "Paní Fraňková byla krásná a příjemná žena a uměla báječný guláš a dršťkovovu".

A jsme u další živnosti nezdolného Jaroslava Fraňka. V roce 1931 si staví svou první hospůdku či spíše dřevěnou boudu na rozcestí silnic pod Nezabudicemi. Podle vzpomínek na pobyt v Indočíně ji nazývá Annamo. Čepuje v ní rakovnické pivo, rum a dětem žlutou limonádu. Nejen místním, ale také všem trempům, "kovbojům" a vodákům, co do kraje zavítali.

Annamo proslulo široko daleko. Však i tatínek Oty Pavla se "strejdou" Karlem Proškem tam bývali více než častými hosty.

Kiosek byl sice nevelký, nicméně obchody se dařily, a tak se už v roce 1934 pouští Franěk do výstavby restaurace větší, zděné. Stavba pokračuje rychle – nová hospůdka stojí už za dvaasedmdesát dnů! Jmenuje se "U Rozvědčíka".

Nejveseleji tam bylo v létě. Hrálo se na kytaru i na harmoniku a venku se tančilo. Však tam také bývalo někdy natolik hlučno, že i tatínek Oty Pavla raději odstěhoval rodinu do nedalekého Luhu pod Branovem. Občas jídlo roznášeli i sami hosté - trempové a kamarádi, kteří přijeli na návštěvu.

Veselá léta končí nacistickou okupací. Bývalý legionář se zapojuje do odbojové činnosti. Již dříve k němu jezdívali na návštěvu bývalí kamarádi, třeba legionář Rudolf Medek, budoucí inspektor čsl. armády. Ostatně Ivan Medek, známý redaktor Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy a později kancléř prezidenta Václava Havla, byl jeho synem.

Fraňka kontaktuje odbojová organizace Obrana národa. "Tři králové" Balabán, Mašín a Morávek totiž organizují odvozy a ukrývání zbraní z vojenských posádek.

V odlehlé restauraci nacházejí výbornou skrýš. Část zbraní je ukryta do kopců nad Berounkou. Jejich poloha je prý zaznamenána červenými tečkami na vyšitém kapesníčku, zaslaném později Fraňkem z vězení.

Některé zbraně jsou vyzvednuty v květnu 1945 pro Pražské povstání, jiné prý zůstaly kdesi nad Berounkou dodnes. Další zazdil Rozvědčík přímo v hostinci. A právě ty našlo gestapo.

Franěk je zatčen dvakrát. Poprvé v dubnu roku 1940 i s manželkou Toničkou. Výslechy ale končí neúspěchem a oba jsou posléze propuštěni. V lednu 1941 však přicházejí nové informace a nové zatčení. Tentokrát jsou v hostinci zbraně nalezeny.

Franěk je odvezen do nechvalně proslulé Pečkárny neboli Petschkova paláce, tehdy pražského sídla gestapa. Později do nacistické věznice v Berlíně-Plötzensee, kde je ráno 1. července 1943 popraven.

Kdo Rozvědčíka udal, není dodnes jasné. Ani z protokolů gestapa. V prosinci 1945 byl Jaroslavu Fraňkovi udělen prezidentem republiky Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Tonička Fraňková se už znovu neprovdala. Po válce jí restauraci zabavili komunisté. Mohla tam pracovat, ale bez nároku na penzi. Nakonec jí přece jen jakýsi důchod poskytli. Coby válečné vdově, snad zásluhou spisovatele Miroslava Ivanova, který měl v kraji chalupu. Zemřela roku 1981.

Dnes už v Nezabudicích spíše než trempy potkáte cyklisty či motorkáře. Na rozvědčíka Fraňka se tu ale vzpomíná dodnes. Uvnitř hospody se můžete podívat, jak vlastně vypadal, pročíst si zasklený novinový výstřižek s jeho příběhem. A Rozvědčíkovo heslo v průčelí restaurace: "Co kdo mně přeje jedenkrát, já jemu tisíckrát."

Tak to vypadá U Rozvědčíka dnes | zdroj: Helena Kalendová

Chce-li se kdo dozvědět něco navíc, může zajít přímo do Nezabudic. Nedaleko kostela sv. Vavřince mají Pamětní síň Jaroslava Fraňka, otevřenou v 90. letech. A pamětní desku na rodném domě.

Nedávno proběhla dobová rekonstrukce Rozvědčíkova tehdejšího zatčení. Přímo před bývalým hostincem ji provedli zaměstnanci rakovnického muzea a členové Klubu vojenské historie Doksy u Kladna. Slečna, zpodobňující Fraňkovu Toničku, jí prý byla dle pamětníků neuvěřitelně podobná...