Kdyby teď tak člověk byl v Itálii a mohl si dát nějakou tamní dobrotu, povzdechne si možná nejeden strávník, když se v kantýně, menze nebo školní jídelně rýpe ve slepené rýži s plátkem masa, zvlášť když je na to všechno nakydané neodmyslitelné UHO. Italové si přece kvalitních potravin cení a každé jídlo tam je menší slavnost.

Ono to ale není tak jednoduché. I v takové kulinářské mocnosti, jakou Itálie bezpochyby je, lidé stále více propadají fastfoodům a strava v (některých) tamních školních jídelnách je tak špatná a nekřesťansky drahá, že rodiče dávají svým ratolestem do školy raději chleby s něčím (pardon – panini s něčím). To se ovšem některým školám pranic nelíbilo, a tak tuto praxi prostě zakázaly. A stravovat se ve školních jídelnách naopak označily za povinné.

Rodiče to dali k soudu a padlo několik verdiktů. V roce 2016 soudy v Turíně a v Kampánii nošení jídla z domova povolily, soud v Neapoli naopak o rok později rozhodl jinak s tím, že právo na rovnost a zdraví dětí má přednost před možností svobodné volby. Loni v září pak nejvyšší italský správní soud rozhodl, že konzumovat ve školních prostorách jídlo z domova je povoleno.

Nejvyšší soud rozhodl: Svačina z domova porušuje princip rovnosti

Proti tomu se odvolalo město Turín a ministerstvo školství. Nejvyšší italský soud jim dal počátkem srpna za pravdu a verdikt nižšího soudu smetl ze stolu s tím, že žádné právo dětí na jídlo přinesené z domova neexistuje. Soudci konstatovali, že jde o porušení principu rovnosti na školách a hospodářskou diskriminaci. A oháněli se také právem dětí na zdraví při zohlednění hygienických rizik jednotlivce.

Posledně jmenovaný argument je paradoxní už jen proto, že kromě námitek, že kvalita jídla neodpovídá ceně, to podle dětí leckde hapruje i s hygienou. Špinavé příbory i sklenice jsou prý celkem běžnou věcí a ani najít vlas v jídle není nic výjimečného. Nic naplat: Podle soudu mají žáčci laskavě spořádat to, co jim ve škole naservírují - v tomto případě doslova i s chlupama. A basta.

Úřady se nechaly obměkčit jen tím, že nabízená školní strava není dvakrát zdravá – však také mnohé italské děti trpí nadváhou. Byly proto stanoveny normy pro školní jídelny: hodně zeleniny, trocha ovoce a nic smaženého.

Uvidíme, zda se celý spor ještě někam posune a jak se s verdiktem vyrovnají rodiče, kteří na předražené obědy prostě nemají. Pošlou potomstvo na jinou školu? Nebo budou spoléhat na to, že pan ředitel přimhouří ve výjimečných případech oko?

Školní jídelny samozřejmě existují v mnoha evropských zemích, obědy tu ale bývají zpravidla výrazně dotované. Ve Finsku jsou dokonce zdarma, a to už desítky let. I když tam se pečlivě hlídá, aby si děti nabraly jen tolik, kolik opravdu snědí.