Počátkem prosince se na berlínských demonstracích pálily izraelské vlajky a dav vykřikoval protižidovská hesla. Protesty vyvolalo prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o uznání Jeruzaléma jako jediného hlavního města Izraele.

V Německu sílí projevy antisemitismu

Za poslední tři roky přišel do Německa více než milion migrantů, mnozí právě z Blízkého východu. To vyvolává oprávněné obavy, že by ve Spolkové republice mohly zesílit antisemitské nálady.

Samozřejmě, že kromě toho nadále existuje čistě německá nenávist vůči Židům. Koncem prosince například vyvolalo velké pobouření video, na němž šedesátiletý Němec nadává židovskému majiteli berlínské restaurace, vyhrožuje mu smrtí a vyzývá ho k opuštění země, v níž je "jenom hostem". "Tento naprosto neuvěřitelný a neomluvitelný incident ukazuje, že my všichni musíme odhodlaně a s odvahou čelit antisemitské agitaci," reagoval tehdy spolkový ministr spravedlnosti Heiko Maas.

zdroj: Archiv

K čistě německému antisemitismu se už několik let přidává nenávist ze strany muslimských imigrantů. Skoro není týdne, aby se Židé v Německu nestali na ulici terčem nadávek, urážek nebo fyzického napadení. Ve školách v problémových čtvrtích se dokonce označení "Žid" stalo zcela běžnou nadávkou. Učitelé tento fakt leckdy bagatelizují a dávají jej alibisticky do souvislosti se situací na Blízkém východě.

A právě tendence chránit migranty a obavy z případného obvinění z rasismu vedou k nebezpečné toleranci vůči těmto jevům. Němci musí dát jasně najevo, že nově příchozí nemají šanci tu zůstat, když nenávidí Židy a tuto nenávist ventilují v zemi, která je přijala. A nejde jen o pouliční demonstrace, při nichž se pálí vlajky, ale i nenávistné kampaně šířené na webu.

Přistěhovalci se musí identifikovat s Německem, říká Chebliová

Devětatřicetiletá Chebliová je sama muslimka a dcera palestinských uprchlíků. Tvrdí, že pro třetí generaci muslimských přistěhovalců je identifikace s Německem viditelně obtížnější než pro tu její. To podle ní souvisí mimo jiné s diskriminací a s odmítavým postojem německé společnosti. Pokud se citová odtažitost těchto mladých lidí ještě více upevní, nastane podle ní vážný problém.

Německá identita by se neměla definovat vymezováním se vůči ostatním, ale země potřebuje v tomto ohledu pozitivní definici, která by zahrnovala všechny, říká politička. Už během prosince vyzvala muslimy, aby se proti antisemitismu jednoznačně postavili. Argumentovala tím, že jsou součástí německé společnosti, která se dosud plně nevypořádala se všemi nacistickými zločiny. Jako takoví proto nesou spoluodpovědnost za to, aby se na minulost nikdy nezapomnělo.

Berlínský primátor Michael Müller se státní tajemnicí Sawsan Chebliovou | zdroj: Profimedia

Také ministr Maas zdůraznil, že se má klást větší důraz na informace o holocaustu v integračních kurzech pro imigranty. "Pro rasismus v Německu není místo a každému, kdo chce dlouhodobě zůstat v Německu, musí být jasné, že bojujeme proti antisemitismu neonacistů a že nebudeme tolerovat ani jakýkoli antisemitismus, který sem přivezou imigranti," prohlásil. Konzervativci z CDU kancléřky Angely Merkelové navrhují důslednou repatriaci cizinců, kteří antisemitskou nenávist vyvolávají.

Nenávist vůči Židům ze strany až příliš velkého počtu muslimů je jen předehrou k tomu, aby se tato nenávist ve finále obrátila proti všem svobodným, pluralitním společnostem. Politické, náboženské či historické motivy těchto projevů vzteku jsou totiž leckdy jen pláštíkem, který zakrývá fakt, že u někoho jde o pouhou závist. Závist vůči malému židovskému státu, za nímž arabský svět v mnoha ohledech zaostává.

Nápad je v pořádku, zbývá jen vymyslet realizaci

Nápad sociálnědemokratické berlínské političky může na první pohled vypadat jako vynucené opatření, které stejně nebude k ničemu.

Nacistické zločiny, včetně historicky bezprecedentní průmyslové likvidace části vlastního obyvatelstva, jsou ovšem součástí německého národního povědomí. A žádná, byť sebelepší přednáška tak dokonale nezprostředkuje dimenzi hrůzy a utrpení oběti, jako právě návštěva koncentračního tábora.

Otázka tedy není "zda vůbec", ale "jak". Tedy jak takovou povinnou návštěvu bývalého koncentráku připravit, aby se nestala jen další otravnou povinností. A aby si lidé jasně uvědomili hrůzy, které sice jsou minulostí, ale jejichž duch je zjevně stále přítomen. Zvlášť v Německu, pro nějž jsou i více než sedmdesát let po válce stále ještě nezahojenou ranou. A nejen tam.

Zájem návštěvníků o muzea a památníky na místech někdejších koncentráků přitom neslábne - naopak spíš roste. Bývalý nacistický vyhlazovací tábor v polské Osvětimi a Osvětimi-Březince si například loni prohlédl rekordní počet 2,1 milionu návštěvníků, což je o 50 tisíc více než v roce předchozím. V první desítce zemí, odkud přijelo nejvíce návštěvníků, je vedle Německa (na šesté příčce) i Česko.