Tvrdit, že Gran Templo Paso je srdcem židovské komunity v Buenos Aires, by bylo přehnané. Méně honosných, ale neméně důležitých symbolů židovské přítomnosti je totiž v hlavním městě Argentiny několik desítek.

Čtvrť Once, kde se chrám nachází, je ale přeci jen v mnoha ohledech výjimečná. "Nejstarší synagogy v Argentině jsou právě tady," vysvětluje David (34), učitel historie na střední škole, který sem přišel oslavit šabat. "A není divu. Na začátku století se do Once stěhovali Židé z celého světa – z Maroka, ze Sýrie a hlavně z Ruska. Imigranti rozhodně nezaháleli, v jidiš vydávali řadu novin, tiskli knihy a dokonce hráli divadlo. Bývala to naše kulturní metropole."

Stejně jako byla v minulosti symbolem jejího rozkvětu, je dnes Once zosobněním úpadku největší židovské diaspory v Latinské Americe. A to nejen proto, že tu v roce 1994 bombový útok na židovské centrum AMIA zabil skoro stovku lidí.

"Spousta mladých odešla do Izraele," pokračuje David a vypráví velmi podobný příběh, který by mohli vyprávět i Židé v Evropě, hlavně ve Francii: "Je těžké cítit se tu doma. Často na nás útočí, i když zatím naštěstí většinou jenom slovně. Občas na mě hajlují, když vyjdu na ulici s nasazenou kipou. A o tom, co říkají středoškoláci, raději pomlčím."

Podobně mluví také Giselle, dvaadvacetiletá studentka medicíny, která byla ještě nedávno sekulární a o své židovské identitě nepřemýšlela.

"Dokud mi jednou ve čtyři hodiny ráno opilá kamarádka neprozradila, že můj expřítel se se mnou ve skutečnosti rozešel, protože zjistil, že moji rodiče jsou Židi. Nemohl by se ukázat ve společnosti," vysvětluje. Nyní se Giselle rozhodla studovat Tóru, naučit se základy hebrejštiny a v létě se vydává na svoji první návštěvu Izraele.

S argentinským antisemitismem nemá na rozdíl od Francie, Velké Británie nebo západu Evropy vůbec nic společného komunita muslimských imigrantů. Je to otázka čistě národní – a upřímně řečeno zrovna v Argentině s dlouhou tradicí.

Je částečně spjatá se silným vlivem katolicismu, který násilnou konverzí ve Španělsku první Židy na tehdejší "konec světa" vyhnal a i pak je pronásledoval například prostřednictvím inkvizice. V 19. století se však katolická tradice slila s vlnou nacionalismu a rasismu založeném na touze po bílé Argentině, ve které měli mít místo jen přistěhovalci ze zemí jako bylo Německo a Itálií.

Desítky tisíc židovských uprchlíků z tehdejšího carského Ruska byly považovány za nositele infekčních nemocí "třetího světa", jako byl tyfus, a za nepřátelské živly neschopné asimilace. Již tehdy vznikaly první teorie židovského spiknutí, proponované nejdůležitějšími představiteli římskokatolické církve v zemi, například buenosaireským biskupem Miguelem d'Andrea, podle jehož názoru Židé toužili zničit katolickou podstatu země.

Argentina si v letech 1910 a 1919 zažila i první pogromy, které zasáhly především zmíněnou čtvrť Once – při tom druhém zemřelo podle odhadů přes tisíc lidí a čtvrť fakticky lehla popelem. Další tisíce lidí byly zraněny, znásilněny nebo přišly o veškerý svůj majetek, to vše za přítomnosti přihlížející policie.

Skutečně temné časy však nastaly ve 30. a 40. letech. Se silnou italskou a německou komunitou se do Argentiny rychle přenesly myšlenky fašismu a nacismu, včetně otevřené nenávisti vůči Židům. Vznikla řada polovojenských organizací s desítkami tisíc členů, jejichž hlavním cílem bylo řešení "židovské otázky". Například mocná Občanská legie těsně napojená na tehdejší vládu a jednu dobu jediná povolená strana v zemi měla slogan: "Válka proti Židovi. Nenávist vůči Židovi. Smrt Židovi."

Do vlády proniklo mnoho předních antisemitů a od roku 1938 země odmítala ohrožené židovské uprchlíky z Evropy. Místo toho po válce vpašovala do země na pět tisíc nacistických válečných zločinců, včetně Adolfa Eichmanna, Josefa Mengeleho a řady klíčových architektů holokaustu z Německa, Itálie či z vichistické Francie.

Fašistické a nacistické myšlenky v Argentině pevně zakořenily. V 50. a 60. letech terorizovala židovskou komunitu například ultranacionalistická organizace Tacuara, sdružující mimo jiné i členy katolického kléru. Tato organizace měla napojení jak na uprchlé válečné zločince, tak na počínající protiizraelská hnutí v arabských zemích, a jejím cílem bylo zastavit údajnou židovskou infiltraci argentinského území.

Aby byla jejich identifikace jasná, zdravili se příznivci organizace Tacuara vztyčenou pravicí a součástí přijímacího rituálu býval útok na někoho židovského původu. Nacisty obdivující katoličtí antisemité se pak ještě jednou dostali přímo ke vládě, a to v období vojenské diktatury.

Řada čelných představitelů režimu věřila v židovské spiknutí s napojením na Izrael a absurdně se domnívala, že by se argentinští Židé mohli pokusit uchvátit část Patagonie. Židovští intelektuálové a studenti byli brutálně vyslýcháni a často i mimosoudně popravováni. Vojenský režim a na ně napojené fašizující paravojenské jednotky měly na svědomí životy asi tří tisíc argentinských Židů.

Přestože od pádu diktatury zmizel definitivně antisemitismus z politického mainstreamu, neznamená to, že by zmizel ze společnosti. Dokazují to nejen časté případy vandalismu, kdy židovské hřbitovy a modlitebny pravidelně pokrývají svastiky, ale i sociologická data.

Podle průzkumu z roku 2013, který provedl institut Gino Germani, mají Argentinci vůči Židům v rámci Latinské Ameriky neobvykle negativní vztah. Celých 82 procent respondentů souhlasilo s tím, že Židé jsou posedlí vyděláváním peněz a shromažďováním majetku. Podle 65 procent mají Židé příliš velkou moc v byznysu a na světových finančních trzích. Až 45 procent respondentů by s Židem nebo Židovkou nevstoupilo do manželství, 39 procent nesouhlasí s tím, aby byli Židé ve vysoké politické pozici, a nakonec 22 procent viní Židy z Ježíšovy smrti.

Takové výsledky jsou v přímém kontrastu se sousední Brazílií, kde žije téměř stejně velká židovská menšina, a přesto se Brazilci umisťují v průzkumech mezi nejméně antisemitskými národy na světě.

Argentina ovšem není Brazílie – a nehezká katolická tradice spojená s vírou ve vlastní rasu a národ je stále velmi živá, jak potvrdí nejen Žid z Once. Není divu, že každou dekádu opustí Argentinu na deset tisíc především mladých a vzdělaných Židů jako je Giselle, a že z Once stejně jako z dalších důležitých čtvrtí nejen v Buenos Aires rychle mizí košer restaurace a židovské obchody, rozpouští se spolky a vyprazdňují se synagogy.

Argentinští, stejně jako západoevropští Židé, zkrátka postupně mizí a dost možná se jednou promění jako v případě už tolika zemí v pouhou zmínku v turistických průvodcích.