Na sociálních sítích se šíří děsivá videa z letiště v dagestánské Machačkale. Běsnící dav tam v neděli vyhledával Židy.

Před pětasedmdesáti lety byl osvobozen největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Na stejné datum, tedy 27. ledna, připadá i Mezinárodní den památky obětí holocaustu.

Tekutý hněv nabírá nové podoby a světu znovu vzkazuje, že jsme se z historie nepoučili. Chceme-li změnit svět, musíme změnit především svá srdce.

Jméno Anne Frankové zná téměř celý svět. Nadaná dívka, která zemřela příliš brzy, se svým deníkem doslova zapsala do dějin. Narodila se před 90 lety.

Před 80 lety odmítlo několik zemí, včetně Spojených států, přijmout loď se stovkami židovských uprchlíků. Stovky z nich později za tato rozhodnutí zaplatily životem. Události vešly do historie pod názvem "cesta zatracených".

Mají se židé tři čtvrtě století po válce opět v Evropě bát o život? A dá se sílícím projevům antisemitismu čelit papírovou vystřihovánkou?

Kolik sebezapření stojí člověka odstěhovat se do země, která mu vyvraždila celou rodinu, stejně jako miliony dalších? Je to zrada, nebo naopak historické zadostiučinění? Nebudou se předci obracet v hrobě?

Za prvních devět týdnů letošního roku dorazilo po moři do Evropy přes deset a půl tisíce migrantů, přičemž téměř pět set jich zahynulo, nebo se pohřešuje. Je to sice méně než polovina ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, nicméně případy uprchlíků, kteří po stovkách hynou v mořích kolem Evropy, nejsou záležitostí několika posledních let. Při jedné z největších tragédií civilního plavidla za druhé světové války se před 76 lety utopilo na osm stovek uprchlíků poté, co jejich loď zasáhlo torpédo ze Stalinovy ponorky.