Pamatujete si na vyjádření jako "Pokud jde o Lety, bude dobře si ujasnit, co tu chceme budovat. Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež" a "Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu"? Tyto výroky týkající se takzvaného cikánského tábora v Letech pronesl v roce 2014 Tomio Okamura, tehdy ještě jako předseda hnutí Úsvit přímé demokracie, které ho ze svých řad rok nato vyloučilo.

V podobném duchu si Okamura přisadil i na začátku letošního roku, už jako předseda svého nového hnutí Svoboda a přímá demokracie. Velké haló vyvolal svými výroky v rozhovoru pro DVTV chvíli po vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách (čirou náhodou přímo na Mezinárodní den památky obětí holokaustu). Lživě zde například mluvil o tom, že tábor v Letech nebyl ani oplocen. Za to se na předsedu SPD snesla pochopitelná vlna kritiky za zpochybňování holokaustu a bagatelizaci lidského utrpení během druhé světové války.

Ve stejné době navíc vyplulo na povrch vyjádření dalšího člena SPD, poslance Miroslava Roznera, který Lety označil za "neexistující pseudokoncentrák". Okamurovi v této situaci nepomohly laciné výmluvy, že měl během rozhovoru horečku. Ani tvrzení, že jemu i jeho hnutí jde celou dobu pouze o částku, kterou stát zaplatí za výkup vepřína, na jehož pozemku se tábor nacházel, a že nijak nehodlá zpochybňovat historická fakta, což se mu ale po jeho předchozích vyjádřeních dá jen těžko věřit.

Předsedu SPD kritizovali jak jeho političtí kolegové napříč stranami, tak i historici a organizace jako Muzeum romské kultury či Židovská obec v Praze. Výroky oficiálně odsoudil i Památník Terezín: "Ředitel Památníku Terezín PhDr. Jan Roubínek rozhodně odsuzuje prohlášení členů strany SPD z posledních dní, která zpochybňují historická fakta, spojená s tzv. cikánským táborem v Letech u Písku, a relativizují jeho úlohu v genocidě Romů v letech nacistické okupace, kdy došlo k vyvraždění téměř celé romské populace na území českých zemí."

Sebereflexe? Ani omylem

O víkendu se na Národním hřbitově Terezín konala Terezínská tryzna, každoroční pietní slavnost k uctění památky obětí nacistického řádění během druhé světové války. Tryzna by měla i připomenout, kam může vést rasismus, homofobie, náboženská diskriminace a další nebezpečné projevy nesnášenlivosti všeho druhu.

Je poněkud výsměchem celé akci, že zde jako oficiální host nechyběl ani Tomio Okamura a několik dalších členů jeho hnutí, jako třeba poslankyně Tereza Hyťhová, která se v rozhovoru pro lidovky.cz zastávala rasistických útoků a výzev k likvidaci pod fotkou prvňáčků z Teplic, mezi nimiž byly děti romského, vietnamského a arabského původu.

Jak ve své reportáži z tryzny uvedl Litoměřický Deník, sám ředitel památníku, který se ještě před několika měsíci proti SPD vymezoval, naopak jejich účast na pietě uvítal jako výbornou sebereflexi navazující na nešťastné výroků o romském holokaustu. Taková sebereflexe Okamury a jeho hnutí by byla jistě něco moc krásného, pokud by se dalo věřit tomu, že je skutečná a upřímně míněná. Toho se ale asi dočkáme jen těžko.

O sebereflexi by se dalo mluvit, kdyby se Okamura týden před Terezínskou tryznou objevil i na pietním aktu přímo v Letech, kde se 13. května připomínaly přímo romské oběti nacismu. To se ovšem nestalo a ani Okamurovo chování v Terezíně a následné referování o akci nenasvědčuje tomu, že by se kontroverzní politik rozhodl cokoliv měnit na svém vyjadřování a xenofobních projevech.

Nejlepší kamarád mého syna je z židovské rodiny!

Spíše to vypadá, že si předseda SPD prostě chtěl v Terezíně udělat jen osobní reklamu a na pietní akci se přiživit. Jak jinak si například vysvětlit jeho ostrý rozhovor s reportérem ze zmíněného Litoměřického Deníku, zachycený na konci facebookového přenosu pravicového extremisty vystupujícího jako Žarko Raptor Jovanovič.

Okamura se tu do novináře velmi tvrdě pustil, popírá jakákoliv svoje tvrzení týkající se tábora v Letech a celou věc označuje za uměle vytvořenou kauzu, za níž stojí prolhaná a zmanipulovaná média. Má takhle vypadat sebereflexe?

Navíc předseda SPD na novinářovu otázku, zda není jeho účast poněkud kontroverzní v rámci toho, že Památník Terezín jeho vyjádření odsoudil, podrážděně reaguje s tím, že o takovém prohlášení nic neví a že je absurdní, aby ho někdo obviňoval z popírání holokaustu, protože nejlepší kamarád jeho syna je Žid. Ano, i tohle absurdní prohlášení tam skutečně zaznělo.

Šéf SPD ve videu rovněž redaktora kádruje, že nikdy finančně památník nepodpořil, kdežto Okamura podle svých slov ano, protože do Terezína prostřednictvím své cestovní kanceláře vozí japonské turisty.

Pořádné koule a pořádná drzost

Vedle výstupu s novinářem si Okamura po skončení piety vesele a s úsměvem pořizoval na hřbitově fotky se svými spolustraníky a fanoušky. Je tohle opravdu vhodné uctění památky obětí nacismu? Anebo jen obyčejná, a při takové příležitosti a na takovém místě dost neuctivá sebeprezentace?

Korunu všemu ale Okamura nasadil až na svém facebookovém profilu, kde o akci referoval, nebo ji spíše zneužil pro propagaci svých xenofobních názorů. Píše, jak v Terezíně uctil památku Židů a vlastenců. O Romech, homosexuálech, nebo Svědcích Jehovových, které nacistický režim rovněž pronásledoval, opět ani slovo. Sebereflexe se tedy nekoná.

Okamura ve svém statusu pokračuje islamofobním výkladem o tom, jak mají muslimové a nacisté mnoho společného a jak u nás musíme islám zakázat. Využít pietu postavenou na vzpomínce na oběti nenávistných perzekucí k propagaci vlastních nenávistných perzekucí chce opravdu pořádné koule a drzost.

Není to poprvé, kdy Okamura Terezínské tryzny zneužil k propagaci xenofobních názorů, i když původně se tak stalo nepřímo. V roce 2016 v Terezíně šokoval svým až konspiračním a rasistickým protiuprchlickým projevem Jaroslav Vodička, předseda kontroverzního Českého svazu bojovníků za svobodu.

Proti němu se ohradila řada institucí, včetně židovských, a obratem na místě proti Vodičkovi promluvil i vrchní zemský rabín Karol Sidon. Všem těmto protestům navzdory se Okamura neváhal Vodičkova projevu zastat a označit jeho názory za takové, s nimiž musí souhlasit každý, kdo má srdce a rozum na správném místě.

Falešný boj s antisemitismem a neonacistické písně

Boj proti antisemitismu se v posledních letech stal oblíbeným tématem mnoha populistických krajně pravicových hnutí, včetně těch, která v minulosti sama byla antisemitská. Boje s antisemitismem lze totiž krásně použít jako argument proti muslimům a arabským uprchlíkům, protože každý správný islamofob přece ví, že všichni muslimové a Arabové nenávidí všechny Židy.

Ono to ale s tím bojem proti antisemitismu není tak žhavé. Těžko můžeme považovat Okamuru za bojovníka za židovský národ, když se podíváme, v jaké společnosti se často pohybuje. Vzpomeňme si na skandál kolem bývalého tajemníka SPD Jaroslava Staníka, který opilý ve sněmovně posílal Židy do plynu. Okamura se ho původně zastával a celou věc prohlásil za smyšlenou kauzu, která má poškodit celé hnutí. Když se ale objevilo mnohem více svědků, SPD se svého tajemníka raději potichu zbavila a odmítla se k celé věci vůbec vyjadřovat s tím, že jeho odstranění z funkce nijak s incidentem nesouvisí.

Okamura rovněž podporoval kontroverzního hudebníka Tomáše Ortela a zastával se jeho minulosti, kdy působil v neonacistické hudební skupině Conflict 88. To Okamura bagatelizoval slovy, že Ortel v kapele byl jen chvíli, a vydělal si tak pár stovek. Ve skupině, která skládala a hrála otevřeně antisemitské písně nebo skladby oslavující osobnosti třetí říše, byl Ortel od roku 1994 do 2002, což zase tak malá chvíle není.

Ostatně antisemitské kontroverze se objevily i u dalšího hudebníka a Okamurova blízkého přítele Aleše Brichty. V roce 2001 Lidové noviny upozornily na to, že v baru Bum-Bar, který Brichta spoluvlastnil, se používala výzdoba útočící na Židy. Jako například spálený plyšový pes s nápisem "Židovský pes (dostal kouř)" a podobně.

Holokaust jako historický detail

O Okamurově boji proti antisemitismu se dá směle pochybovat i kvůli jeho spolupráci s francouzskou krajně pravicovou Národní frontou, o jejíž šéfce Marine Le Penové předseda SPD mluví jako o svojí kamarádce. Národní fronta za sebou přitom má velmi drsnou antisemitskou minulost, například otec Le Penové a původní předseda strany Jean-Marie Le Pen mluvil o nacistickém vraždění Židů jako o historickém detailu.

Le Penová se sice tváří, že s tím strana nemá již nic společného a v minulosti z ní dokonce svého otce vyhodila. Když ale dočasně stranu opustila, aby kandidovala do francouzských prezidentských voleb, nastoupil na její místo jako dočasný předseda Jean-François Jalkh. Post musel obratem opustit, protože se začaly řešit jeho starší výroky zpochybňující vraždění Židů Cyklonem B. I samotné Le Penové to někdy ujede, když například odmítala přiznat podíl Francouzů na perzekuci Židů ve Francii nebo vyzývala Židy, aby se vzdali nošení jarmulek, což vysvětlovala bojem proti radikálnímu islámu.

Okamurova SPD sama o sobě určitě není antisemitskou stranou, ale platí slova tajemníka Federace židovských obcí Tomáše Krause v rozhovoru pro Pražský Deník: "Není to podle mě a priori antisemitská strana. Působí ale jako magnet pro lidi s latentně antisemitskými názory, jaké ze sebe nedávno vypustil jejich silně podroušený funkcionář ve sněmovně."

Dá se pochybovat i o tom, co vlastně v rámci své rétoriky myslí Okamura skutečně vážně, a zda všechna xenofobie, islamofobie i anticikanismus nejsou stejně vylhané jako jeho boj s antisemitismem a neslouží čistě jeho obchodním zájmům. Ještě že nám tento měsíc Nejvyšší soud posvětil využívání parodického jména Pitomio, ono se to bude určitě ještě hodit.