Minulý týden jsme si připomínali třiasedmdesát let od porážky nacistického Německa, výročí Pražského povstání a celkově si zas zavzpomínali na konec druhé světové války - tedy zatím alespoň na její konec v Evropě.

Bohužel, jak už se stalo prakticky tradicí posledních několika let ve stínu vyhrocování situace mezi "západem" a "východem", to s sebou nese i čím dál tím více politicky zabarvených hádek a střetů, a to nejen na sociálních sítích. Nyní navíc ještě podtržené aktuálním děním, jako je kauza novičok nebo začátek nového funkčního období prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a s tím spojené represe vůči jeho odpůrcům.

Celý týden se tak člověk mohl prohrabávat hromadami ostrých diskusí o tom, komu že to máme být především vděčni za osvobození od nacistů. Jestli pro nás víc obětovali Rudoarmějci, nebo Američané. Jestli osvobození Rudou armádou byl jen začátek další okupace, nebo nezištná bratrská pomoc. Jestli jsou větší váleční zločinci západní spojenci, kteří bombardovali během války Prahu, nebo sovětští vojáci, kteří okrádali Čechy o hodinky a znásilňovali Češky.

Historie má zkrátka tu děsivou vlastnost, že se dá celkem jednoduše vykládat tak, jak se nám zrovna hodí. Stačí si vybrat jen pár faktů, co nám vyhovují, vypíchnout nějaké ty detaily vyvolávající emoce v náš prospěch, něco zamlčet a ideologický výklad vhodný pro naše vidění světa je umíchán. Není tedy divu, že se téma osvobození od nacistické nadvlády stalo tak oblíbeným hřištěm pro střety především mezi tábory proputinovských a protiputinovských Čechů a vybojovalo si důležitou pozici v dnešní informační válce.

Ruští, nikoliv sovětští vojáci

U řady až fanatických příznivců dnešního Putinova režimu tak byl vidět až nekritický obdiv k Rudé armádě doplňovaný o adoraci dnešní Ruské federace, většinou vyznívající tak, že všechny válečné zásluhy jdou na vrub pouze ruskému národu. Což v případě SSSR, který prostě nikdy nebyl státem pouze Rusů, zní absurdně.

Třeba jen proto, že sám diktátor Stalin Rus nebyl, nebo že Moravu osvobodil 2. ukrajinský front pod vedením Ukrajince, maršála Malinovského. Což se vzhledem k dnešnímu rusko-ukrajinskému konfliktu pochopitelně ruské propagandě překrucující historii úplně nehodí prezentovat. Už se tak prakticky stalo standardem mluvit ve spojení s druhou světovou válkou o obětech ruských, nikoliv sovětských vojáků.

Na krásnou sešlost takto smýšlejících lidí se dalo narazit, když do Prahy zavítali Noční vlci. Tento kontroverzní ruský motorkářský gang spřízněný s Kremlem již tradičně každý rok pod záminkou uctění obětí války vyráží jako součást dnešní ruské propagandy do Berlína a cestou navštěvuje hroby, pomníky a své příznivce.

Někteří Češi, včetně třeba místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny, tak šli po boku těchto ruských nacionalistů uctít památku vojáků Rudé armády na Olšanské hřbitovy. Těžko říct, proč si během toho tolik z nich obléklo trička s podobiznou Putina nebo hlasitě skandovalo "Rasija! Rasija!" a jak přesně to souvisí s uctěním památky padlých sovětských vojáků. Nebo proč některým tak vadily ukrajinské vlajky, s nimiž se na místě objevilo pár Putinových odpůrců, když i Ukrajina byla součástí SSSR a Ukrajinci v řadách Rudé armády umírali rovněž. Záhada.

Pirátské pelmeně

Ale vyhrocení fanatici se najdou i na druhé straně, jak nám krásně ukázala třeba kauza kolem Pirátů, když jejich poslanci Dana Balcarová a Mikuláš Peksa zavítali během oslav na ruskou ambasádu, kde si vyfotili vysmáté selfíčko s talířem pelmení, za což na internetu schytali vlnu zloby.

Spousta lidí je tak začala označovat za zkorumpované služebníky Vladimíra Putina a agenty Ruské federace, mnoho voličů se zaříkávalo, že už nikdy Piráty volit nebude, a podobně. Přitom se jednalo čistě o špatně zvládnutou komunikaci a chybu politických začátečníků, za kterou se oba poslanci následně i omluvili.

Ano - chvíli potom, co ruské státní složky nejen v Moskvě seřezaly a pozavíraly pár set pokojných demonstrantů nesouhlasících s Putinem, je opravdu poněkud nešťastné jít například slavit na ruskou ambasádu a jako jediný výstup z toho pro veřejnost vypustit vysmáté selfie. Hledat za tím ale jakoukoliv záměrnou proputinovskou politiku je hloupost.

Pochopitelně na internetu oba poslanci dostali od vyhrocených odpůrců i řadu historických přednášek o tom, jak by se vůbec neměla oslavovat Rudá armáda, protože například sovětská jednotka Smerš a NKVD po konci války obratem pozavíraly řadu nepohodlných lidí jako například generála Sergeje Vojcechovského a odlifrovaly je na východ do gulagů.

Rusové na zlatém praseti

Minulý týden byl zkrátka plný legrace a výlevů samozvaných historiků ve prospěch jejich politických ideálů. Přitom je to vlastně úplně zbytečné a ty přes sedmdesát let staré události by neměly ovlivňovat náš pohled na dnešní stav Ruské federace - ať už věříme, že se staly tak, nebo tak.

I kdyby k nám tehdy Rusové přijeli na zlatém praseti. I kdyby všem osvobozeným Čechům rozdávali hodinky a čokoládu. I kdyby neznásilnili jedinou ženu a nezabili jediného civilistu. I kdyby platilo cokoliv z toho, jak dnešní ruská propaganda ve svůj prospěch glorifikuje tehdejší postup SSSR, je to ve výsledku jedno a důležité je především to, jak se Ruská federace chová nyní, a podle toho je k ni potřeba přistupovat.

Jakýmkoliv hrdinstvím v minulosti, ať už je skutečné nebo vybájené, se prostě nedá omluvit ani obhájit dnešní ruský režim, který diskriminuje menšiny, potlačuje svobodu slova, odstraňuje nepohodlné odpůrce, vytváří kult osobnosti pro svého vůdce, anektuje cizí území nebo vede tvrdou informační válku proti svobodným demokratickým zemím.