Tomio Okamura a jeho hnutí tentokrát pod názvem Svoboda a přímá demokracie (SPD) má i po letošních volbách nemalou šanci zasednout ve sněmovně. V průzkumech se většinou pohybuje něco málo pod pěti procenty, ale například v červencovém šetření společnosti Median mělo 5,5 procenta a podle průzkumu společnosti Kantar TNS pro Českou televizi dokonce 7,5 procenta. Obě společnosti u Okamurova uskupení zaznamenávají vzestupnou tendenci.

Také sázková kancelář Fortuna Okamurovi věří. Na to, že bude mít lepší výsledek než 5,555 procenta, vypsala kurz 1,36. Dokonce i hnutí ANO bere Svobodu a přímou demokracii vážně. Jeho místopředseda a ministr životního prostředí Richard Brabec tak na konci července v Hospodářských novinách připustil, že by s ním po volbách hnutí ANO mohlo spolupracovat. Mimo jiné uvedl, že pokud by se měl rozhodovat mezi spoluprací s SPD a KSČM, raději by oslovil Okamuru.

O komunistech Brabec hovořil jako o straně, která je "politicky i lidsky úplně jinde", ale zároveň zmiňoval věci, na kterých se shodnou s Okamurovým hnutím, ať už v ekonomické rovině či ohledně migrace. Andrej Babiš sice později pro Deník prohlásil, že o spolupráci s hnutím Tomia Okamury neuvažuje a nedovede si ji představit.

Problém vyjádření zaznívajících z hnutí ANO ohledně možné spolupráce s Okamurovým hnutím nebo i s komunisty však spočívá v tom, že jednou se kloní spíše ke spolupráci a jednou ji razantně odmítají, a to ještě není po volbách, to teprve mohou nastat ty pravé kotrmelce.   

Sebevědomý Okamura

V každém případě se Okamurova SPD nese zčásti na podobných společenských náladách jako hnutí ANO, proto mezi oběma uskupeními vzniká jistá spřízněnost a tematická shoda. Ostatně i Babiš přiznává, že Okamura je výrazná osobnost a říká, že ve svém programu "má široké zapojení lidí do řízení společnosti, přímou demokracii, s tím se dá souhlasit."   

Rovněž prezident Miloš Zeman doporučoval své Straně práv občanů (SPO), jejímž je čestným předsedou, aby pro říjnové volby vytvořila spojenectví s Okamurovým hnutím, SPD se však rozhodla kandidovat samostatně. Okamura si zjevně věří a pravděpodobně chce být také sám svým pánem. Proč by se měl o úspěch dělit, když ho může dosáhnout i sám? A zatím to vypadá na dobré rozhodnutí.

V loňských krajských volbách sice Okamurovo uskupení společně s SPO získalo mandáty v devíti krajích (ve Zlínském uspěla samotná SPD), ale i vzhledem k samostatným výsledkům Zemanovy strany ve volbách v roce 2013 (SPO tehdy ještě pod názvem Strana Práv Občanů ZEMANOVCI obdržela jen 1,51 procent) je zřejmé, že při troše štěstí a snahy Okamurova SPD Stranu práv občanů nijak zvlášť nepotřebuje a do sněmovny se dostane i bez ní.

Náhodné setkání v obchoďáku 

Rozruch nedávno způsobilo, že Okamuru podpořil i písničkář Jarek Nohavica. Nechal se s ním vyfotit v družném objetí a předseda SPD následně fotku sdílel s popiskem: "Potkal jsem se v Ostravě s Jarkem Nohavicou, popovídali jsme si a jsem rád, že máme podobné názory na aktuální palčivé problémy. Těším se na další setkání a přeji Jarkovi ať se daří!".

Nohavica později pro Lidové noviny vysvětlil, že se s Okamurou potkal na nákupech a předseda Svobody a přímé demokracie ho poprosil o společnou fotografii. Ostravský bard k tomu dodal, že Okamura je "sympaťák". 

Co víc si Okamura může přát? Ačkoli to nějakou dobu vypadalo, že jeho politická kariéra skončí neslavně jeho vyloučením z poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie, nařčením, že hnutí tuneluje, a jeho odchodem z něj, Okamurovi se podařilo založit nové hnutí, které má nyní nakročeno k tomu znovu ho vynést do sněmovních lavic.

Pokud se mu to podaří, minimálně tím osvědčí svoji schopnost hbitě reagovat na společenské pohyby a opakovaně navzdory skandálům a pokažené reputaci získávat důvěru voličů. Základem jeho úspěchu kromě ohebnosti, s jakou proměňuje a posouvá hlavní akcenty a témata, které pak opakuje stále dokola jako kolovrátek, je šikovnost, s jakou dokáže vyhmátnout část voličů, jež je volná a které si žádná jiná strana jako celek nevšímá.

Fungující koktejl 

Ne náhodou tak u SPD vedle sebe najdeme věty "Ne islámu, ne teroristům" či "Říkáme jasně - NE imigrantům, NE parazitujícím." a "Nedovolíme další okrádání občanů lichvářskou a exekutorskou mafií - prosazujeme zestátnění exekutorů a zastropování úrokových sazeb u půjček" nebo "Prosazujeme lepší regulaci vývozu kapitálu z ČR, aby měli naši lidé vyšší mzdy.".

Okamura má sice svůj elektorát jasně ohraničený a nepříliš velký, ale tím, že na tomto poli nemá konkurenci, pro něj není těžké ho svou výraznou jaksi zarputile umanutou rétorikou a obecnou známostí přitáhnout jako magnet.

Kam se pak na něj hrabe Milan Chovanec se svými flintami, kterého zároveň v sociální demokracii vyvažuje liberálnější Lubomír Zaorálek? Okamura má navíc trumf, který ho odlišuje od všech ostatních stran, jež mají reálnou šanci proniknout do dolní komory parlamentu, dokonce ho nenajdeme ani u komunistů. Předseda SPD otevřeně prosazuje referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie.

V současné společenské atmosféře se asi nedá vyhnout tomu, aby v poslanecké sněmovně zasedala strana, která zastupuje i tento názorový proud ve společnosti. Mnohem důležitější však je, jak velký koaliční potenciál případně Okamurovo hnutí bude mít a jaké spojence se mu podaří získat. To už záleží na dalších politických stranách. Už nyní je ale dobré sledovat, kdo po sobě a z jakých politických stran a hnutí významně pomrkává.