Namotat na sebe bratru šest metrů látky, a ještě ji elegantně nařasit – to bývalo vskutku velké umění. Řeč je o tradičním oděvu starých Římanů – o tóze. Ta sloužila nejen jako slavnostní oděv používaný při oficiálních příležitostech, ale také jako poznávací znamení římských občanů.

Byli to totiž pouze Římané, kdo se směl do tógy halit. Otrokům a cizincům bylo toto roucho zapovězeno.

Svůj význam měla samozřejmě i barva tógy a její zdobení. Vyšší vrstvy používaly zpravidla bílé, jemné vlněné tógy, prostí lidé spíše tmavší odstíny. Vyšší úředníci a duchovenstvo nosili tógy lemované purpurovým pruhem.

Rovnost šancí a dobré úmysly

Naproti tomu uchazeči o státní úřad na sobě mívali ve volebním klání tógu z lesklé látky, která byla nabílena křídou. Říkalo se jí "toga candida", neboli zářící, sněhobílá. Bílá barva měla zdůraznit dobré úmysly příštího státního úředníka a zároveň garantovat rovnost šancí pro všechny uchazeče.

Nikdo se díky ní nemohl nad konkurenty vyvyšovat a upozorňovat na sebe nějakým obzvlášť vznešeným či výstředním oděvem.

Již v antickém Římě se brzy nositelům "togy candidy" začalo říkat "candidatus", z čehož později vznikl výraz "kandidát", který se rozšířil do mnoha jazyků na celém světě.

Dnes už kandidáti v jednotném oblečení nevystupují a v předvolebním boji dělají všechno pro to, aby se od svých konkurentů odlišili a stáli nad nimi. Původnímu významu slova jsou tak vlastně na hony vzdáleni. Ale to už si dnes málokdo uvědomuje.

Najít pro kandidáty nové, trefnější označení už asi nebude možné. A pokud ano, patrně se to neujme. Ačkoliv – proč ne? Když z někdejších konferenciérů či hlasatelů jsou dnes moderátoři, z manekýnek modelky a ze zemědělců či rolníků farmáři...