Na začátku to měla být obyčejná výprava k vodě. Jeden z těch rodinných výletů, kdy se sbalí pruty, svačina a dítě – a doufá se, že všechno dobře dopadne. Henley, tehdy malá holčička, jela se svým tátou Timem k jejich oblíbenému místu na ostrově Green Island. Chtěli si jen zachytat ryby a smočit nohy. Místo toho narazili na něco, co leželo pod hladinou celé generace – a čekalo, až si na něj znovu někdo vzpomene. Když Tim zapnul sonar, obrazovka ukázala podivný tvar. Vypadalo to jako něco obrovského, tichého, zasypaného pískem. Henley se k tomu nahnula a pronesla něco, co by dospělý nikdy neřekl: že to vypadá jako obří chobotnice z Green Bay. Zasmáli se tomu, jak už to s dětmi bývá, ale pak začali přemýšlet, jestli náhodou nenašli vrak nějaké lodi.

Tim fotky sdílel ve skupinách na sociálních sítích a čekal, že se někdo ozve. Někteří si mysleli, že jde o známý vrak jménem Erie L. Hackley. Ale jeden z odborníků z historické společnosti, který se náhodou na fotky podíval, zpozorněl. Něco na tom nehrálo. Vrak měl jiné tvary, jiné rozměry. A co víc – odpovídal lodi, která podle všech dostupných záznamů zmizela beze stopy. Na místo byl později vyslán podvodní robot. Hledal přesně tam, kde Tim s Henley viděli „chobotnici“. Všechno sedělo. Fotografie ukázaly zbytky dřevěné třístěžňové plachetnice, která kdysi plula s nákladem dřeva po rozbouřeném Michiganském jezeře. Večer, kdy se ztratila, nepanovalo špatné počasí. Problém byl jinde – země hořela.

V ten den pohltil pobřeží jeden z nejničivějších požárů, jaký kdy pevninská Amerika zažila. Kouř z něj byl tak hustý, že lodě doslova osleply. George L. Newman, tak se loď jmenovala, najela na mělčinu, protože posádka neviděla ani světlo majáku. Ten přitom svítil – jeho správce ho nechal rozsvícený i během dne, právě kvůli kouři. Díky tomu se mu povedlo posádku zachránit. Zůstali s ním týden. Snažili se z vraku zachránit, co se dalo. Nakonec ho ale museli opustit. Zbytek zařídily roky, led, bouře a písek. Loď se rozpadla, zapadla do mělčiny a zmizela z map – i z paměti. Až do dne, kdy na ni ukázala malá holka s podezřením na mořskou příšeru.

Vrak ležel jen pár metrů pod hladinou. Díky pohybu písku se částečně odkryl, což ho zřejmě udělalo viditelným na sonaru. Nešlo o nález s pokladem. Žádné truhly, žádné zlato, jen dřevo, ticho a zapomenutý příběh. Ale pro Henley to poklad byl. „Doufala, že tam něco najdeme a budeme si to moct nechat,“ řekl její táta s úsměvem. Zatím čeká na odměnu. Historici mají jiné plány. Na jaře se k vraku vypraví potápěči, aby ho podrobně prozkoumali a zdokumentovali. Každý takový nález je pro ně jako časová kapsle. Loď zmizela v době, kdy svět hořel – a znovu se objevila v době, kdy si děti myslí, že pod vodou žijí chobotnice. A možná právě díky tomu ji někdo konečně našel.