Hnutí ANO v senátních volbách nedopadlo dobře. Z deseti jeho kandidátů a kandidátek, kteří postoupili do druhého kola, se senátorem stal jediný - Miroslav Adámek. Není náhoda, že to byl také on, kdo už v prvním kole získal více hlasů než jeho protikandidát. To se nepodařilo nikomu jinému z těch, kdo se za hnutí ANO o křeslo v Senátu ucházeli.

Žádný div, že Andrej Babiš nesl výsledky voleb nelibě. Znovu zopakoval, že ANO Senát "prostě neumí", a opět zkritizoval dvoukolový volební systém do horní komory. "Tenhle volební systém nám nesedí. Všechny tradiční politické strany se často spojují a ve druhém kole jdou proti nám," uvedl pro ČTK předseda hnutí ANO.

Ani ostatní strany, které byly s jeho hnutím v tomto a předchozím volebním období ve vládě (sociální demokraté a lidovci) nebo jeho kabinetu vyjádřily důvěru (komunisté), však nedopadly o moc lépe. ČSSD měla ve druhém kole senátních voleb pět želízek v ohni, ale mandát získal jen starosta Bohumína Petr Vícha.

Do druhého kola postoupila pouze jedna kandidátka za KSČM, a ta rovněž neuspěla. Lidovci sice získali dva mandáty (když nepočítáme Jiřího Drahoše, který byl společným kandidátem KDU-ČSL, Zelených, hnutí STAN a TOP 09), ovšem na senátorské křeslo nedosáhl ani jejich předseda a bývalý místopředseda vlády Pavel Bělobrádek či exministr kultury Daniel Herman.

Nejjednodušší cesta, jak přežít

V první řadě však nesedí, když si Babiš stěžuje, že tradiční strany se spojují a ve druhém kole jdou proti ANO. To možná platilo v minulých či předminulých volbách do Senátu. V těch letošních to nebylo zapotřebí. Kandidáti a kandidátky Babišova hnutí dopadli hned v první kole natolik špatně, že vůbec nebylo nutné se proti nim spojovat. Stačilo nepřijít o své voliče.

Ani v jednom případě se nestalo to, že by kandidát hnutí ANO měl v prvním kole nejvíc hlasů, ale ve druhém propadl. Pouze zmíněný Adámek postoupil do druhého kola s větším počtem hlasů než jeho soupeř, ovšem svoji pozici udržel a byl zvolen. Klíčové tak je, že Babišovo uskupení ztroskotalo už v prvním kole a ani jednokolová volba, po které Babiš tolik touží a neustále ji prosazuje, by mu nepomohla.

Volby do horní komory tak vyhrály partaje vytvářející sněmovní opozici vládě, které získaly celkem 19 mandátů. Devět z nich obdržela ODS, tři hnutí STAN, dva lidovci a jeden Piráti. A pak zde máme nově zvolené senátory, kteří kandidovali za všemožné koalice (ODS+STAN+STO, ZelODSSTANTOP09, ODS+STAN+TOP a KDU+Z+STAN+TOP). Opoziční strany se proto zdají být na vzestupu.

Otázka je, zda to není klam vytvořený senátními volbami, které se přece jen řídí trochu jinými zákonitostmi než ty sněmovní. Z devíti nově zvolených senátorů za ODS jde ve čtyřech případech o starostu, ve dvou o primátora a ve třech o náměstka hejtmana. Z toho je zjevné, že zde mají výhodu lokálně známé osobnosti, které už mají něco za sebou. Navíc výsledek opozičních stran s výjimkou ODS je dobrý, pokud ho bereme jako celek a zahrneme do něj i uvedené koalice. Jinak jsou na tom hlavně lidovci, Piráti a TOP 09 dost bídně.

Není tak překvapivé, že si opoziční strany ve sněmovně - nebo alespoň některé z nich - dále pohrávají s myšlenkou společných kandidátek a časem se dokonce třeba odhodlají k nějaké podobě integrace svých uskupení. Takové počínání je logické, a ačkoli ho vždy v minulosti provázelo mnoho nesnází, které se jistě vyskytnou i tentokrát, jeví se jako nejsnadnější a nejschůdnější cesta, jak přežít a zajistit si voliče.

Tam a zase zpátky

Hnutí STAN už minulý týden vyzvalo TOP 09 a lidovce k vytvoření společné kandidátky pro květného volby do Evropského parlamentu. Předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík zdůraznil, že už dlouho volají po spolupráci demokratických stran a že pouze pokud vytvoří společnou kandidátku plnou schopných lidí vedenou nadstranickým lídrem, mohou dosáhnout velkého úspěchu. Podle Gazdíka je tato výzva o to důležitější v době, kdy mnoho stran zpochybňuje roli Evropské unie.

Podobně to vidí i předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, který na svůj twitterový účet napsal: "Když jsem nastupoval do čela @TOP09cz, řekl jsem, že jedním z mých hlavních cílů je dosáhnout větší spolupráce s @STANcz a dalšími středopravicovými stranami. Praha byla prvním krokem. Výsledek ukázal, že to má smysl. Volby do EP považuji za další logický krok. Budu o to usilovat."

Je hezké, že poté, co hnutí STAN kandidovalo dvakrát s TOP 09 na její kandidátní listině do Poslanecké sněmovny a následně se rozešly, si k sobě znovu hledají cestu. Zajímavější bude, zda se jim ke spolupráci podaří přesvědčit i lidovce. Ti se do ní zatím nehrnou. Stojí za to připomenout, že to byli právě oni, kdo před loňskými volbami do dolní komory ze společné kandidátky se Starosty a nezávislými vycouval.

Je pravda, že v minulých evropských volbách byla koalice TOP 09 a hnutí STAN se svými 15,95 procenta i bez lidovců druhá. Může se stát, že v těch květnových relativně uspějí, protože jako jediní osloví proevropské voliče, které ostatní strany nechají bez povšimnutí. Zda si však druhé místo udrží, nebo si dokonce polepší, ať už s lidovci nebo bez nich, není vůbec jisté.

I kdyby to tak bylo, nelze z toho vyvozovat trend, který by se projevil i v dalších sněmovních volbách. Všechny tři strany spíše slábnou. Zářijový volební model CVVM bez ohledu na výsledky v senátních volbách či komunálních v Praze by pro ně měl být varováním. Lidovci v něm měli 4,5 procenta hlasů a hnutí STAN a TOP 09 shodně po čtyřech procentech. Jejich spolupráce se proto může jevit jako jediná možnost, jak se udržet ve sněmovně.

Mistři světa amoleta

Pokud by chtěli kandidovat společně nejen v evropských, ale i sněmovních volbách, museli by především vyřešit, jak to udělat, aby se vyhnuli patnáctiprocentní hranici, kterou by jako trojkoalice museli překročit. V Evropském parlamentu taková překážka není, stačí překonat pět procent. Z toho důvodu chtějí Starostové a nezávislí a lidovci změnit volební zákon tak, aby uzavírací klauzule pro koalice byla nižší. Tato úprava už jednou dolní komorou neprošla, nyní se o to chtějí pokusit znovu přes Senát. Když to shrneme, je dost nepravděpodobné, že by spolu tato trojice stran do sněmovny kandidovala.

Navíc ani jejich spolupráce by nestačila k tomu, aby vznikl opravdu silný subjekt, jehož ambicí by bylo vyhrávat volby a zdatně konkurovat i hnutí ANO. Koneckonců ukázalo se to v komunálních volbách letos v Praze, když koalice hnutí STAN a TOP 09 s podporou lidovců měla 16,29 procenta hlasů a umístila se až na čtvrtém místě. Aby se to změnilo, musela by se k nim přidat také ODS, ovšem to už je čirá utopie. Občanští demokraté si po senátních volbách připadají jako mistři světa amoleta a není představitelné, že by se s někým chtěli spojovat. Sněmovní opozici tedy sotva čeká zásadní integrace.

Nejvíc opoziční strany může poškodit to, když se vytváření společných kandidátek stane tím hlavním, na co se budou soustředit. V tom je jistá rezervovanost KDU-ČSL namístě. Mnohem více energie by měly věnovat tomu, aby bylo jasné, jaké alternativy vůči hnutí ANO nabízejí ve školství, zdravotnictví či dopravě, a aby je energicky prosazovaly a dávaly o nich vědět.

Pokud nebudou nabízet propracovaná, realizovatelná, a přitom kreativní řešení problémů, které Českou republiku v různých oblastech trápí, a nebudou pro ně stejně kreativně získávat podporu napříč politickým spektrem, ale i v rámci odborné a laické veřejnosti, tak jim vzájemná spolupráce a integrační snahy stejně k ničemu nebudou.

Není to možné bez toho, aby měly promyšlené všechny aspekty realizace svých záměrů. Nejde to však ani bez nadšení, odhodlání a velkého entuziasmu. Toho zatím v opozičních lavicích moc nenajdeme. A technikálie typu společných kandidátek to nezachrání. A nakonec nezaručí ani sněmovní přežití, o které jde stranám v první řadě.