Pro mnohé Brity to je děsivá scéna z katastrofického filmu: Do londýnské Downing Street číslo 10 přijíždí na bicyklu nový premiér Jeremy Corbyn.

Jenže tahle scéna je dnes blízká realitě. Socialista, který se po Londýně pohybuje na kole, čte a obdivuje Karla Marxe a nechá si říkat rudý Corbyn, pořád může být premiérem.

V parlamentních volbách sice vyhráli konzervativci premiérky Theresy Mayové, avšak ztratili většinu. Zatím si přitom nezajistili podporu severoirských unionistů, s jejichž hlasy by ji měli. Není jisté, zda se jim to podaří. A pokud podaří, je otázka, jak dlouho takové spojenectví vydrží.

Corbyn, jehož labouristé si v Dolní sněmovně polepšili o třicet křesel, mezitím čeká na příležitost, aby mohl sestavit koalici. Je druhý v pořadí. A nezavěšuje.

Konec flirtování

Příležitost sestavit vládu po říjnových volbách do sněmovny by rádi dostali také čeští sociální demokraté. Proto v Corbynovi hledají inspiraci.

Zajásali, když labouristé pod jeho vedením posílili. "Určitě to sociální demokracii vlilo optimismus do žil," reagoval Bohuslav Sobotka.

Na stranickém webu vyvěsila ČSSD úvahu svého člena Lukáše Ulrycha, který se vyznává k obdivu k rudému Corbynovi. "Labour party pod jeho (Corbynovým) vedením znamená skoncování s neoliberálním flirtem třetí cesty a návrat k autentické sociálně demokratické politice," píše Ulrych a vyzývá sociální demokraty k třídnímu boji. Zdůrazňuje, že ČSSD "nemůže sloužit dvěma pánům – pracujícím a kapitálu (kapitalistům)".

Třídní boj není cizí ani Corbynovi. Nikdo ho nikdy neslyšel zpívat britskou hymnu "God Save the Queen" ("Bůh ochraňuj královnu"). Zato vůdce labouristů při každé příležitosti pěje "Red Flag" ("Rudý prapor"), vítězný chorál labouristů a hymnu třídního boje.

Nakolik je Corbyn příklad, který je hodný následovat, posuďte sami z ukázek jeho názorů a plánů, kterým se souhrnně říká "corbynomika":

Znárodnit dráhy a sítě. Jeremy Corbyn chce znárodnit firmy ve strategických odvětvích, privatizované v éře Margaret Thatcherové (1979 až 1990) a Johna Majora (1990 až 1997), zejména energetické sítě a železnice. Chystá se také do stanov Labouristické strany vrátit článek, který zdůrazňuje význam společného vlastnictví výrobních prostředků. 

Zdanit bohaté. "Austerity (důraz na rozpočtové úspory) je politická volba, nikoli ekonomická nutnost," hlásá Corbyn. Ujišťuje, že je zastáncem vyrovnaného rozpočtu. Odmítá ale úspornou politiku. Chystá se posílit příjem rozpočtu – zvýší daně korporacím (o třetinu) a jednotlivcům sociální pojistné z příjmů převyšujících 50 000 liber ročně (dvojnásobek průměrného příjmu).

Sociální dávky (pro každého). Corbyn prosazuje vyšší podpory nezaměstnaným a rodinám, vyšší státní penze. Slibuje (všem) dětem zdarma obědy na základních školách.

Regulovat! regulovat! regulovat! Levicový vůdce chce uzákonit vyšší minimální mzdu. K tomu slibuje bonus – maximální mzdu. V programu má přísnější regulaci finančního trhu, škol a zdravotnictví. Ze zdravotnictví placeného z veřejných peněz (National Health Service) se chystá vytěsnit soukromé lékaře. Počítá rovněž s přísnou regulací nájmů.

Republice více regulace

Ze zmíněných bodů, které jsou obsaženy v manifestu Labour Party, je patrné, že ČSSD s Corbynem v lecčems souzní. Třeba ve zvyšování sociálních dávek, anebo v posedlosti regulacemi. Pod heslem "republice více regulace" soc.dem. určuje, kdy musí být zavřeny obchody a bere se za generové kvóty… Jen o znárodňování, na rozdíl od Corbyna, (zatím) nemluví. Politici a političky z Lidového domu to však vyvažují svými výpady proti živnostníkům.

Vrcholem je plán předsedy senátu Milana Štěcha, jak nahnat živnostníky do fabrik. Podle (bývalého komunisty) Štěcha by stačilo zvýšit odvody na zdravotní a sociální pojištění – (zde). Jak humánní řešení – bez umístěnek!

A ještě jeden rozdíl mezi ČSSD a Corbynem: Vůdce labouristů slibuje vyrovnaný rozpočet, varuje před dluhy. Sociální demokraté si s takovými detaily ekonomické politiky hlavy nezatěžují.

Do ruda

Kdeže jsou ty časy, kdy ČSSD hledala inspiraci u "New Labour", prosazovala tržní řešení a privatizovala banky. 

New Labour byla politika, kterou v Labouristické straně prosadil v devadesátých letech minulého století Tony Blair. Labouristé se pod jeho vedením rozešli s marxismem, vytáhli stranu ze svěrací kazajky odborů a především – přijali liberální principy, omezující vliv státu na ekonomiku. (Až do roku 1994 měla Labour Party ve stanovách článek IV, pocházející z roku 1917, který stranu zavazoval prosazovat společné vlastnictví výrobních prostředků.)

Jeremy Corbyn vyzývá k návratu ke kořenům, zpátky k socialismu a Marxovi. Bude se k nim vracet také ČSSD? Nebo se už vrátila?

Zatím se sociální demokraté neoslovují soudruhu, jako za dávných časů a jejich logo je oranžové. Ale kdoví…