• Pro kandidaturu jste získal podporu 26 poslanců, čím se vám je podařilo přesvědčit? Jak těžké to bylo?

Většinou mě lidé znají coby úspěšného skladatele, autora megahitů pro Lucii Bílou, Víťu Vávru a další. Také jsem objevil Jakuba Smolíka. Znají mě hodně z mého profesionálního života. Ví, jaký je můj životní příběh a že jsem docela přívětivý člověk, takže bych byl asi dobrý kandidát na prezidenta, protože dokážu naslouchat lidem, vstřebat různé třeba i protichůdné názory a najít zlatou střední cestu.

• Proč jste sbíral podpisy poslanců a ne senátorů?

Mám také tři senátory, jenže najednou jsem potom už měl dost poslanců, tak již nebylo třeba shánět další senátory.

• Musel jste je přesvědčovat nebo to šlo samo?

U některých bylo třeba říkat svůj program a u jiných stačila znalost mé osobnosti.

• Když říkáte program, často zdůrazňujete vlastenectví či národní hrdost.

Jsem takový velmi přijatelný vlastenec, protože ctím vlastenectví obyvatel, občanů zemí Koruny české. Vždycky říkám, že to jsou nejenom geniální skladatelé Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů i spisovatelé Čapek, Hašek, ale i Franz Kafka.

To už je z normálního vlastenectví dost stranou, a dokonce Sigmund Freud, který se narodil v Příboru u Ostravy. Všichni to byli občané zemí Koruny české. Dřív to bylo Rakousko-Uhersko a ti všichni budovali povědomí o tom, že naše země je skutečně důležitá v Evropě. Je to srdce Evropy, inteligentní srdce Evropy.

• Jsou podle vás hodnoty jako vlastenectví nebo národní hrdost v krizi či upozaďované?

Ano, bohužel se to stává skoro nadávkou, ale to bychom zamítli celou naši minulost. Ať už to byl Josef Jungmann, ačkoli Němec tak znova uvedl v život češtinu. To je přesně můj přístup k vlastenectví, že my jsme země, která vprostředku Evropy vstřebala všechny tehdejší národy. Jsem vlastenec pro českou, moravskou a slezskou zemi.

• Když říkáte, že se to stává nadávkou, myslíte, že třeba mladí lidé se k vlastenectví nehlásí nebo lidé ve velkých městech či určité politické orientace?

Oni pod vlastenectvím vidí třeba davy na náměstích, které například skandují nic než národ atd. Toto je pouze jedna mince vlastenectví. Pravé vlastenectví je být hrdý na historii, a hlavně nezapomenout mluvit česky. Včera jsem jel tramvají a poslouchal jsem, špicoval jsem uši, jsou to Angličani nebo Češi? Byli to Češi, ale to bylo jedno anglické slovo vedle druhého.

Třeba online je napřímo a další věci, off record je mimo záznam. Mluvili tak, že tam nebylo jediné české slovo kromě spojek a já si říkal, takhle končí řeč. Tak skončila třeba velština, která se teď velmi těžce vrací. Angličtina je hrozně pohodlná a zapomíná se na vlastní řeč, a to je strašná škoda, protože čeština je velmi bohatý jazyk, ve kterém znějí nádherně básně, písně a všechno. Čeština by neměla být takto v podstatě dobrovolně potlačována.

• Je to tak, že když se člověk rozhodne být vlastencem, může být dobrým vlastencem bez ohledu na náboženství, na to, jestli má rodiče Vietnamce nebo Brazilce?

Ano, přesně. Je to věc rozhodnutí. Strašně důležité je také pojmout kulturu našeho národa. Moraváci ne tolik, ale Češi ztrácejí sepětí se svými kořeny. Třeba rodiče neučí malé děti národní písničky a v českých a moravských národních písničkách je obrovské bohatství i morální a citové.

Ve svém vydavatelství jsem například vydal cédéčko, které se jmenuje Národní písničky nejenom pro dětičky, aby se to naučili i rodiče a zpívali to svým dětem. Je velmi populární ve Spojených státech amerických, kde jsou Češi, kteří chtějí naučit své děti mluvit také česky.

• Vnímáte konflikt mezi důrazem na vlastenectví a Evropskou unií, o které často mluvíte dost negativně, zároveň ale říkáte, že nejste úplně pro zrušení EU za každou cenu?

To nejsem, ale bohužel všechno k tomu spěje vzhledem k tomu, jak se třeba Evropská unie dneska chová k Polsku, kde dvě třetiny občanů souhlasí se současnou vládou, protože ekonomicky pozvedla chudší a střední vrstvy nahoru, což v Polsku nikdy nebylo, a teď dostává od Evropské unie těžké kapky.

• Jak se to ale slučuje s tím, když říkáte, že Evropská unie je ultralevicová a neomarxistická, a přitom kritizuje někoho, kdo pozvedá chudé?

Protože Právo a spravedlnost je samozřejmě velmi pravicová strana, která absolutně nesouhlasí s marxismem. Je to katolická strana a Polsko je katolický stát ve své veliké většině asi 90 procent obyvatelstva, a to se Evropské unii a jejím představitelům, kteří jsou vyloženě ateističtí, a dokonce jaksi nepřátelští ke křesťanství, nezamlouvá. To vidíme, jak se vymazávají kříže v Lidlu z řeckých pravoslavných kostelů.

• Ale to nevymazávala Evropská unie, to dělala soukromá firma.

To je celý směr Evropské unie. Původně měla mít v preambuli, že staví na základech evropské kultury, tj. antiky, židovství a křesťanství, a to z ní vypadlo. To je celý problém Evropské unie, kdyby to tam zůstalo, EU by měla požehnání, aby bylo všechno dobré, takhle se víceméně čeká, kdy se úplně rozpadne.

• Čím ještě se projevuje neomarxismus Evropské unie?

Genderovými všelijakými věcmi, kdy se rozbíjí tradiční rodina. To není jenom evropská, to je i americká záležitost. Američané s tím přišli. Je to velmi rozšířené i mimo současnou Evropskou unii. Velká Británie je ještě v Evropské unii, ale tam je genderismus šílený. Dopadá to tak, že když přijedou turisté, vidíte, že to jsou buď hordy Angličanů, co jdou pít pivo, chodí většinou v krátkých košilích v zimě, anebo samé ženské.

Petr Hannig | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Není tam spojení mužského a ženského prvku. Mám dojem, že Evropská unie to v těch genderismech potírá. Evropa v podstatě vymírá a místo aby byla snaha, aby mladí lidé muž a žena přicházeli k sobě, neustále se to odděluje a dnes je i strach, aby bylo normální, aby mladý kluk oslovil holku.

• Co Evropská unie konkrétně dělá, že to má takový dopad? Co má dělat jinak?

Vzory. Vraťme se zase k nám. Dřív u nás byly vždycky vzory v pohádkách, kdy Honza šel a osvobodil princeznu a potom se vzali a měli hodně dětí atd. To se i u nás vytratilo.

• Myslíte, že to je vina Evropské unie?

Je to vina celkového milieu. Je to i potírání hodnot křesťanství. Nemám nic proti homosexuálům, dokonce jsem mezi nimi měl hodně kamarádů, ale homosexuální sňatek je v zásadě potírání evropských tradic, protože manželství je svátost, která je určená k tomu, aby muž a žena přivedli na svět další potomky.

 Země bez potomků 

• Proč vedle sebe nemůže být manželství muže a ženy a manželství dvou mužů či dvou žen?

Nejdřív byla potřeba registrovaného partnerství. To jsem byl velmi pro. Žil jsem dlouhou dobu v Nerudově ulici, v samotném centru staré Prahy a tam žilo hodně homosexuálních párů, tedy mužů, ženy člověk nepoznal.

Žili spolu krásný život. Vůbec to nedávali najevo, ale věděl jsem, že dole ve spodním okně v sousedním baráku bydleli a že tam mají krásně čisto a že spolu chodí i do hospody, povídají si s lidmi a byl to normální vztah a nic se neprosazovalo. Teď když člověk řekne něco proti, je špatný. Když se bavím se staršími homosexuálními páry, mám dojem, že odsuzují to chození navenek a dělání z toho, dalo by se říci, politickou záležitost.

• A proč by manželství dvou mužů mělo automaticky oslabovat manželství muže a ženy?

Normálně, když jste kluk, kamarádíte se s kluky, a v podstatě každý kluk překonává v pubertě stud přiblížit se k děvčatům. Do takových čtrnácti let kamarádit se s holkou byla pro kluka ostuda. V patnácti nastal zlom a naopak byla dřív ostuda chodit kluk s klukem. Teď je to jakoby žádoucí, a pro kluka v pubertě je jednodušší, když už má sexuální choutky atd., aniž by byl homosexuálně naladěn, naplnit je ve své skupině – skupině chlapců a nemuset přestupovat do druhé skupiny, skupiny dívek.

• Říkáte jednodušší, ale existuje sexuální přitažlivost. Když je něco jednodušší, ještě to přece neznamená, že mě to bude přitahovat.

Vnímání erosu nemá každý, erosu jako takového, je jedno, jestli je to homosexuální nebo heterosexuální. Jsem člověk, který procestoval křížem krážem xkrát republiku. Byl jsem hvězda v populární muzice, která doprovázela super hvězdu pro děvčata tehdy v 80. letech Vítězslava Vávru.

Vyhrál zlatého slavíka, ale nedali mu ho, protože měl dlouhé vlasy. To je, jako to teď nedali Ortelu. Tehdy to nedali Vávrovi z opačného hlediska a dali ho až na třetí místo. Jezdili jsme třeba na Ostravsku a děvčata si hrozně stěžovala na své kluky, že o ně vůbec nemají zájem, že mají zájem o pití atd., protože normální eros, zájem o druhé pohlaví není tak zcela samozřejmý a není vlastní všem lidem.

• Trochu to zní, že jdete stejným směrem jako lidé, kteří říkají, že namísto homosexuality, heterosexuality jsme všichni ve skutečnosti bisexuální a záleží pak na kultuře. K tomu se kloníte?

Ano, to není moje nebo vaše věc, to je vědecky ověřená věc.

• Že jsme všichni bisexuální?

V podstatě ano a výchovou se stáváme to nebo ono, ale normálně homosexuálních lidí jsou čtyři procenta, to je norma. Ostatní však záleží na tom, kam se budete orientovat. Spousta lidí dělá všechno podle svých vzorů a když máte od dětství vzory, že princezna si vzala mladého a krásného zahradníka atd., a když máte vzor americký film Zkrocená hora, vydáte se tou cestou. Pokud Evropa vymírá, měla by se snažit o ty klasické vzory.

• Zdá se mi, že hodně potlačujete biologickou determinaci lidí. Podle vás nehraje žádnou roli?

Mnohdy se litují kněží, že žijí v celibátu v katolické církvi nebo i pravoslavní mniši. Lidé, kteří v celibátu nežijí, je litují, jak to mohou vydržet, ale podívejte se, 28 let jsem vdovcem a mně nikdy nepřišlo, že bych měl mít tu chuť. Když žije kněz v celibátu, netrápí se tím, je v tom na první pohled osamělém vztahu naprosto šťastný. Jeden velice populární a pohledný kněz, který se kamarádí s těmi největšími celebritami – ženami, a který má svůj pořad v rádiu, je na první pohled ve svém celibátu velice šťastný.

Každý člověk je šťastný v tom, co si vybere. Když si muž či žena vybere heterosexuální vztah, to znamená manželství a mají děti, jsou v tom šťastní. I když je to dnes velký finanční i společenský problém vychovat děti, zabezpečit rodinu.

Petr Hannig | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Když žije muž s mužem nebo žena se ženou a mají bezdětný vztah, je to pohodlnější než vychovávat děti. Ostatně i model muž se ženou bez ambice mít děti je dnes velice rozšířený. Otázka adopcí dětí do homosexuálního páru je pokračováním požadavků ultramarxistů na zničení dosavadního uspořádání světa.

• Říkal jste, že děvčata jsou s děvčaty, kluci s kluky a pak kluci musí překonat stydlivost a začít se bavit s druhým pohlavím.

To je v Evropě. Naopak například v Indii to nedělají mladí lidé sami, ale jejich rodiče jim přisoudí partnera pro zachování rodu. To samé je v arabském, muslimském světě.

• Není dnes oddělenost pohlaví menší než dříve? Na základní a střední škole se baví kluci a holky mezi sebou více a bariéra mezi pohlavími není tak velká.

Není to stejné, ale jděte si stoupnout někde před střední školu a pozorujte, když jdou z vyučování a je jim třeba sedmnáct. To už jsou v mužských a ženských záležitostech dospělí, tak jde parta kluků a parta holek. Nejde to promíchané.

Přitom nemám nic proti homosexuálům, jsou to milí lidé, ale jako kandidát na prezidenta bych chtěl, aby tato země měla potomky. Včera jsem byl na akci Asociace soukromých zemědělců, kde jsme jednotliví prezidentští kandidáti dávali ceny nejlepším rodinným podnikům a prarodiče, rodiče, nová generace děkovali Bohu, že mají pokračovatele ve svém díle, že kdyby je neměli, statek skončí.

 Topolánkovo opisování

• Když jste prezidentskou kandidaturu oznamoval, řekl jste, že máte stejnou politickou orientaci jako Miloš Zeman a že důvod vaší kandidatury je, že kdyby z volby odstoupil, aby kandidoval někdo, kdo má podobné politické názory.

Ale pozor jenom orientaci, jinak s ním nesouhlasím ve spoustě věcech.

• Neshodil jste tím svoji kandidaturu, když o sobě říkáte, že jste svého druhu takový náhradník?

To jsem v životě neřekl, to si vymyslela zase média. Někdo mi to dal do titulku. Náhradník, záložník to bylo v Reflexu. Nikdy jsem to tak neřekl.

• Kdybyste byl v prezidentských volbách relativně úspěšný, sice byste nevyhrál, ale zároveň byste sebral Miloši Zemanovi hodně hlasů, takže by se prezidentem nestal ani on. Mrzelo by vás, kdybyste mu zabránil stát se prezidentem?

Mám víc věcí, se kterými s prezidentem nesouhlasím než těch, se kterými souhlasím. Souhlasím s jeho rozkročením do různých azimutů. To znamená nejenom spolupráce s Evropskou unií, ale on dodává ještě s Ruskem a Čínou a já dodávám ještě se Spojenými státy. To je strašně důležité, na to se zapomíná, protože Evropská unie není zrovna zas tak moc zadobře s USA.

Země, která byla zadobře s Amerikou, na tom byla vždycky dobře, podívejme se na západní Německo, jak vyrostlo pod ochranou Spojených států. A proti Zemanovi ještě dodávám země, které jdou hrozně rychle nahoru, a měli bychom se s nimi snažit znovu navázat nejužší hospodářské vztahy, to je třeba Vietnam.

• Takže kdybyste sebral Miloši Zemanovi tolik hlasů, že by ani nepostoupil do druhého kola, nemrzelo by vás to?

Pokud bych se tam dostal já a pokud bych vyhrál, byl bych určitě lepší než on, protože on je nesnášenlivý, kdežto já zapomínám na křivdy a dokážu na každém najít něco, co je autentické a zajímavé.

• Když v prvním kole prezidentské volby v roce 2013 kandidoval Miloš Zeman a Jana Bobošíková, kdo z nich vám byl tehdy bližší?

Bobošíková, rozhodně, mně až tak blízký Zeman není. Tam je problém vlajky Evropské unie na Hradě. To je strašně důležité, Hrad je symbol našeho národa, okamžitě bych ji sundal. Další věc je, že jsem rozhodně proti federaci Evropské unie. Zeman je eurofederalista.

On je pro euro a já jsem zásadně proti němu. To je nejdůležitější, nikdy euro, protože vlastní měna je zárukou samostatnosti státu. To je snad nejdůležitější na tomhle rozhovoru, co říkám, vlastní měna, česká koruna. Byla zavedena po první světové válce zakladateli státu Masarykem a hlavně Rašínem, vždyť my jsme byli mezi válkami mezi deseti nejschopnějšími státy světa.

• Jak vnímáte Mirka Topolánka? Přijde mi, že v řadě věcí má velmi podobné názory jako vy.

Vůbec ne. Absolutně nesouhlasím s tím, že podepsal Lisabonskou smlouvu.

• Nesouhlasíte s ním ani v jeho názorech na politický islám a ochranu hranic?

To opisuje ode mě, co si budeme povídat. Opisuje kolikrát i formulace, které už mám dlouho.

• Opisuje to přímo od vás? Často se to bere tak, že se přizpůsobuje názorům Miloše Zemana, takže podle vás se přizpůsobuje vašim?

Asi ano. Kolega mi vždycky říká, co mi zrovna sebral. Jsem známý tím, že jsem praktikující katolík a on v životě nikam nechodil a teď tvrdil na Proglasu, jaký je katolík. To mi přišlo poměrně dost směšné.

• Jak byste popsal hlavní odlišnost Miloše Zemana a Mirka Topolánka?

Miloš Zeman je odvážný, kdežto Topolánek podepsal na nátlak Lisabonskou smlouvu, přičemž mi říkal a říkal to veřejně, že tehdy, když ji podepisoval, věděl, že nedělá dobře pro Českou republiku, protože kdyby nebyla vůbec přijatá, a Klaus ji jako prezident přijmout nechtěl a odolával další dva měsíce, neodešla by z Evropské unie Velká Británie, pořád totiž bylo možné právo veta.

Opravdu ani ne Juncker (Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, pozn. red.), ale Mogheriniová (Federica Mogheriniová, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, pozn. red.) to je případ. To je jako, kdyby tam vládla Marta Semelová. Mogheriniová je něco podobného. To je vytloukání pravicových, živnostenských, selských myšlenek zachování rodu z hlavy evropské populace.

• To by podle vás dělala i Marta Semelová?

To ne, ona by byla lepší než Mogheriniová.

• A podobnost s Martou Semelovou?

Gottwalda tam nikdo nezná, kdežto o ní se u nás mluví jenom v souvislosti s tou její adorací Gottwalda.

• A jak jste tedy myslel srovnání s Martou Semelovou?

Je ultralevicová.

Povinnost hrát českou hudbu

• Na svých webových stránkách uvádíte, že důvod, proč jste založil Stranu zdravého rozumu, bylo, že vám vadilo, že v českých rádiích se hraje mnohem více cizojazyčných písní.

Cizojazyčné mi nevadí. Mně vadí autorsky cizí, protože například ve Švédsku je povinnost hrát 75 procent kompozic nebo hitů švédských autorů třeba s anglickými texty a vy si dnes myslíte, že to je anglické nebo americké, ale je to švédské a peníze jdou do Švédska. Například ten první a největší anglicky zpívaný hit Heleny Zeťové je dílo švédských autorů, vybraný zřejmě z celostátní banky hitů nabízených k produkci.

Švédsko má asi sedm milionů nebo ještě méně obyvatel a může mít svůj bohatý rezervoár skladeb, které se prodávají venku a přinášejí do Švédska velké peníze. Dovolte mi ocitovat z oficiálních dat světové pop music. Doslova překládám: "Proč je tak mnoho popových písní naspáno Švédy? Když se podrobně podíváte, kdo napsal ty největší světové hity, skoro všechny je napsali v současné době Švédové". Já mám odpověď proč. Ve švédských  médiích je povinnost hrát 75 procent švédské tvorby. Čili vyrůstá tam konkurence.

Když někdo něco dobrého vytvoří, má naději, že se nejdříve bude hrát na švédských rádiích, neboť sáhnou po každé dobré písni, aby naplnily play listy. A potom už je otevřená cesta do světa, neboť na švédských médiích brouzdají světoví producenti a vyhledávají hity pro své největší hvězdy.

Petr Hannig | zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

Naopak od nás jdou velké peníze ven. Přitom máme hrozně šikovné skladatele. Tady nic takového není. Každá skupina či soubor má u nás uvnitř své skladatele a skladby nejsou na takové výši, jako když například Karel Svoboda, já nebo třeba Jindřich Parma jsme sami napsali píseň a potom ji někomu dali.

Muselo to být tak dobré, aby skupina či zpěvák si ji vzali, ovšem když jste sám hvězda, proč byste nechal vydělat někomu jinému? Napíšete si to sám a píseň stojí za prd. Ještě nebožtík Karel Svoboda, když mě potkal jednou na Václaváku, říkal: "Já už se na to…, abych někomu psal nějaké věci, když potom se to neprodá", protože mezi zahraničními písněmi, které šly v rádiích stále, se zahrála jedna česká, většinou nehitové úrovně.

• Takže byste chtěl jít švédskou cestou?

Ano, žil jsem totiž ve Velké Británii a dělal jsem pod Double M Music (Mmmusic), což byla taková banka, kde se shromažďovaly skladby, které se nabízely velkým vydavatelstvím pro jejich hvězdy. Už od mládí jsem měl čuch na hity a tam byl majitelem starý osmdesátiletý Žid a já jsem se ho ptal: "Prosím vás, co chcete, abych dramaturgicky tady vybíral?" A on říkal: "To je jedno, dělej si chlapče, co chceš, hlavně se to musí prodávat".

Tam jsem se naučil tenhle producentský styl, který mi potom tady byl a je různými Rejžky vyčítán. Co jsem napsal, to byly hity a tito neumětelové mě za to nazývají "normalizačním" skladatelem. Já byl vlastně daleko "kapitalističtější" skladatel, než oni, "normalizační" kritici, jejichž "svazácké" myšlení přetrvává do současnosti.

Já měl osvojen svůj hitový styl v podstatě z producentského myšlení v Anglii. Ale aby nezůstalo jen u hitů. Jsem spoluautorem prvního československého artrockového legendárního alba Město Er z roku 1970.

• Od té doby, co jste založil stranu, se situace vyvinula jak?

Je ještě horší.

• V jakém smyslu?

Že víc peněz se dostává ven a míň sem.

• Jakou to má příčinu?

Že není konkurence. Řeknu vám to na příkladu. Znáte slovenskou populární muziku, jsou to nádherné hity Horehronie nebo písně skupiny No Name. Řekněte mi takový český hit?

• Český hit?

No vidíte, přemýšlíte a Slováci mají povinné hraní slovenské hudby.

• Může se situace zlepšit s novým ministrem kultury Iljou Šmídem, který je muzikolog?

Obávám se, že ne, protože on to ani nevnímá. Dělal totiž vážnou muziku, kde tenhle problém není, protože to jsou skladby, které jsou starší 75 let, a neplatí se nic ven kromě toho, že se kupodivu platí nakladatelům. Když hrajete Dvořáka, platíte peníze ven, protože je to nakladatelství Simrock Leipzig (Lipsko). Ve vážné muzice je to tedy úplně jinak. Proto je to teď i horší, protože 75 let už nezahrnuje některé skladatele z vážné muziky, za které jsme dostávali peníze třeba před 15 lety.

• Vnímáte negativně trend, kdy miliardáři zakládají politické strany, případně si kupují média?

Ano. Babiš byl první. Teď už se jim to nepovede. Další miliardářská strana byli třeba Realisté. Dali do volební kampaně 36 milionů. My 350 tisíc a byli jsme před nimi, protože co miliardář může mít za nápady? Pro lidi žádné atraktivní. Další miliardářská strana ODA také dopadla úplně špatně 0,1 procenta nebo tak, ale Babiš byl první. To je letadlo. Vždycky kdo je první, sežere všechno a další už ne. Už není doba na to, aby miliardáři zakládali strany, teď je doba na myšlenky.

• Podle vás se dá teď v politice uspět skrze myšlenky?

Ano, proto svoji kandidaturu nepovažuji za ztracenou, nehledě na nesmyslnou anketu Prezident21, kde jsem předposlední a poslední je Zeman. Říkám si, to je bezvadné, Zeman určitě mezi lidmi vede, tak se s ním dostanu do druhého kola, když jsem hned druhý za ním odzadu. Miliardáři nemají myšlenky. Celý život jsem nikdy neměl problémy s penězi, ale nikdy jsem na ně nemyslel, kdežto ti, kteří myslí jenom na peníze, jenom aby měli víc a pořád rozšiřovali svůj podnik, jsou myšlenkově vyprázdnění.

• V Parlamentních listech se vás ptali na reportáže Saši Uhlové o nízkopříjmových zaměstnáních. Řekl jste, že se vám líbí, ale že Saša Uhlová je z rodiny Uhlů, se kterou nesouhlasíte. Z jaké je někdo rodiny, za to přece nemůže. Vypadalo to, že ji odsuzujete na základě její rodiny.

Jděte do hloubky, souhlasím s jejími reportážemi, to je přece důležité.

• Ale zdůraznil jste, že je z rodiny, se kterou máte problém.

S tou rodinou ano, ale teď jsem slyšel někde dokonce Petra Uhla, který měl strašně dobré názory na Evropskou unii, s tou rodinou ovšem nesouhlasím, protože pocházím z Matiční ulice, kde postavili zeď. Už jsem tam nebyl leta letoucí, vyrůstal jsem v těch domech a potom tam dali nepřizpůsobivé a starosta městské části Neštěmice Tošovský, pod kterou Krásné Březno tehdy patřilo, tam postavil ten plot.

Uhl, který tam nežije, proti němu tehdy byl. V těch malých domcích bydleli moji krajané, kteří se museli vystěhovat. Domky nemohli prodat, už je nikdo nekoupil. Tak se nezlobte, že Uhla nemám rád a teď jeho manželka je přece ta ombudsmanka Šabatová, která stála ideově za žalobou na ředitelku zdravotní školy - případ muslimských šátků, co je na tom k souhlasení?

S tím, že jsou u nás strašně nízké mzdy a mohly by být nejméně dvakrát tak vysoké, ale souhlasím, protože, když jsou nízké mzdy, jsou nízké odvody do sociálního a zdravotního systému a daňové odvody a tudíž nízké penze atd.

Čili nemůže se rozvíjet zdravotnictví, školství, policie, vojsko, důchody, to všechno je tak díky nízkým mzdám podfinancované. Naopak i když s tou rodinou nesouhlasím, když udělají něco dobře, oceňuji to. To je celá moje filozofie, je mi jedno, kdo je odkud, ale záleží mi na tom, jaká je jeho myšlenka pro určitou věc, a já budu posuzovat tu určitou věc a ne to, jestli je mi sympatický nebo není.