Argumentů je několik a všechny jsou irelevantní. Někomu vadí, že je to přehlídka "úchylů, deviantů a exhibicionistů", protože se mezi účastníky pochodu sem tam mihne nahý zadek nebo latexový obleček. Sex do ulic nepatří, řekne vám každý slušný člověk s pevnými morálními základy. Jenže během pochodu nikdo na veřejnosti nekopuluje, tak o jakém sexu v ulicích je vůbec řeč?

Karnevalová povaha duhových pochodů (nejen v Praze, ale i všude jinde ve světě) je mimo jiné nadsázkou. Gayům se často připisuje, že jsou zženštilí, tak proč si z toho neudělat legraci a nepřevléknout se třeba za Barbie? Erotické dekorace zase pomáhají poukázat na to, že v sexu není tabu v podstatě nic, pokud si to zúčastnění přejí. Nikdo nikoho nevyzývá k tomu, aby souložil na lavičce v parku nebo před vaší oblíbenou kavárnou provozoval ponyplay.

Žijeme desítky let obklopeni reklamou, která monetizuje lidskou sexualitu. Billboardy se spoře oděnými dámami či muži nikoho nepobuřují, přitom se na ně díváme celoročně, ale crossdressing jednou za rok vadí?

Respekt a tolerance je povinnost

Další oblíbený argument – gayové, lesby a všichni ostatní si žádný respekt a toleranci s pomocí pochodů nevybojují. Jenže sexuální menšiny si ve skutečnosti nic vybojovávat nemusí. Většina je povinna je respektovat.

Ještě relativně nedávno se stigmatizovali například zrzaví lidé. Zkuste si představit debatu o tom, zda vůbec a jak bojovat o respekt pro zrzavé lidi.

Je absurdní stavět to způsobem, jako by heterosexuální většina seděla a čekala, až ji menšiny přesvědčí, že stojí za toleranci. Do té doby ani ťuk a nedej bože, abyste se nám tady producírovali polonazí!

Pak se stačí vytasit s pár příslušníky sexuálních menšin, kterým se Prague Pride nelíbí, a vítězství v hospodské debatě máte v kapse. Jenže homosexuálové, translidé a ostatní nejsou homogenní skupinou s jednotným pohledem na svět. Navíc negativní názor některých z nich může být ovlivněný tím, co od nich očekává většina. Říkají zkrátka to, co chce heterosexuální dav slyšet.

Gaykalypsa opět nepřišla

Příslušníci sexuálních menšin pochodovali Prahou už posedmé a světe div se, stejně jako v předchozích letech po Prague Pride nenastala žádná sexuální apokalypsa. Neprobudili jsme se další den do světa, kde lidé nezřízeně kopulují v ulicích jeden s druhým bez ohledu na pohlaví. Probudili jsme se do světa, ve kterém strach stále ještě udržuje mentální hradby vymezující, co je takzvaně normální a co ne.   

Pokud někomu duhový pochod vadí, není to problém lidí, kteří se chtějí jednou ročně projít Prahou a ukázat světu, že mají stejné právo na životní prostor jako kdokoli jiný. Na Prague Pride navíc nechodí jen příslušníci menšin, ale i řada heterosexuálů, kteří chtějí svobodu a rovný přístup pro všechny bez rozdílu sexuální orientace, preference nebo vyznání.

Muž v dogplay oblečku (uprostřed) může být klidně i heterosexuál. Role play hrátky nejsou doménou jen homosexuálů | zdroj: Profimedia

Prague Pride není akcí marginální skupinky "úchylů". Letos odhadují pořadatelé pochodu počet účastníků na zhruba 35 tisíc. Jen pro srovnání, když se před pár měsíci zaplnilo Václavské náměstí v centru Prahy demonstranty protestujícími proti Babišovi, šlo o desetitisícový dav. Na české poměry to přitom byla mimořádně velká demonstrace.

Postoj veřejnosti vůči sexuálním menšinám se v posledních letech beze sporu zlepšil. Jistě k tomu přispěly také duhové pochody, které každý rok znovu a znovu otevírají tolik potřebnou veřejnou debatu. Pořád se však příliš často objevuje tvrzení v duchu: Mně gayové nevadí, když to o sobě nevytrubují. Máte pocit, že přesně tak má vypadat tolerance? Zrzaví lidé mi nevadí, když svou hlavu na veřejnosti neukazují...

Nejde navíc jen o debatu mezi Prague Pride a heterosexuální většinou, ale i uvnitř LGBT "komunity". Leckomu z řad gayů, leseb a ostatních vadí přílišná konformita. Pořadatelé Prague Pride se podle nich tak moc snaží nepobuřovat veřejnost, že ze svých řad vylučují vše, s čím veřejnost zatím nedokáže pracovat zcela vůbec, třeba pedofily.

Respekt chybí celé společnosti bez ohledu na orientaci. A těžko k němu dojdeme tak, že budeme schovávat příslušníky sexuálních menšin před zraky většiny. Na otázku, proč by měli homosexuálové, lesby a spol. pochodovat Prahou, se dá reagovat protiotázkou: Proč by nemohli? Zkuste si na ní upřímně odpovědět. Opravdu jste tak tolerantní, jak si myslíte?