Mezi uchazeče o prezidentské křeslo přibyl další zájemce, bývalý velvyslanec ve Francii a Monaku a současný ředitel agentury STEM Pavel Fischer. Jako první vyvstává otázka, proč někdo, koho drtivá většina občanů nezná, má potřebu kandidovat na prezidenta. Zvlášť v situaci, kdy se zdá, že o prezidentské adepty jeho typu není nouze a hodnoty, které reprezentuje, jsou ve spektru ostatních kandidátů už zastoupené.

Fischer tvrdí, že kandiduje proto, že mu v prezidentské kampani chybí některé otázky a agendy, které přitom k hlavě státu patří. Jde například o dlouhodobé směřování České republiky, rozvoj venkova nebo jak zajistit důstojný život seniorům či jak otevírat dveře mladým do zahraničí.

Další z kandidátů Michal Horáček se také hned ozval a přispěchal s prohlášením, ve kterém Fischerovi oponoval. "Rozhodnutí vyzvat v lednu další kandidáty zdůvodnil: 'Už nemohl přihlížet tomu, co se dělo'. Konkrétně mu prý chyběla v kampani důležitá témata, jako je například další směřování České republiky. Konstatuji, že obsáhlý program, v němž je směřování ČR na prvním místě a kde je popsána řada klíčových témat, jsem zveřejnil hned první den své kandidatury, 3.11. 2016. Každý včetně pana Fischera se s ním může seznámit na www.michalhoracek.cz," uvedl mimo jiné Horáček.

Oficiální důvody pro kandidaturu

Nemá valný smysl rozbírat, nakolik Fischerem zmíněná témata v kampani skutečně schází. O některých z nich se už opravdu mluví, na řadu z nich by řeč jistě přišla postupem času, až se prezidentský souboj po sněmovních volbách ještě více rozjede. Bude mu věnován větší prostor v médiích, uzavře se seznam prezidentských kandidátů a začnou se konat různé předvolební debaty.

Nyní přece jen výběr hlavy státu stojí ještě ve stínu voleb do Poslanecké sněmovny. Pavel Fischer má zkrátka své důvody, proč se rozhodl do prezidentské volby jít a je už na něm, aby zvážil, zda ty oficiální, které sděluje, zní dostatečně věrohodně.

V každém případě je kandidátem, kterého je třeba brát vážně už jen proto, že na rozdíl od jiných zájemců o hradní post už má kandidaturu v podstatě jistou, protože sesbíral více než deset podpisů senátorů, které mu umožňují kandidovat.

Zajímavé je, že přestože to zpočátku mohlo vypadat, že se o prezidentský úřad v roce 2018 bude ucházet menší množství kandidátů než v minulé volbě, kdy jich bylo devět, jak se hlasování blíží, zdá se, že i tentokrát to bude srovnatelný počet.

Jistě, ne všem, kteří v uplynulých měsících svou kandidaturu oznámili, se podaří sesbírat potřebný počet 50 tisíc podpisů. Už teď je ale trojice vážných kandidátů: Jiří Drahoš, Michal Horáček a Miloš Zeman, která podpisy sesbírané má, a to i s dostatečnou rezervou, kdyby jim ministerstvo vnitra některé z nich neuznalo jako platné.

Přehršle prezidentských kandidátů 

Pavel Fischer a Karel Štogl, který v minulosti dělal ředitele kabinetu bývalého premiéra Jiřího Rusnoka, pro změnu získali podpisy od senátorů. V záloze je má i teplický primátor a místopředseda Senátu Jaroslav Kubera, který ovšem prezidentskou kandidaturu ještě nepotvrdil.

Další kandidáti jako bývalý šéf Škoda Auto Vratislav Kulhánek, který kandiduje za znovuobnovenou ODA, či prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek, kterého do prezidentského souboje vysílají Realisté, zase mají dostatečné zázemí, jenž jim velmi pravděpodobně pomůže se k prezidentské kandidatuře také dobrat.

Rovněž lékař a aktivista Marek Hilšer, který svou kandidaturu oznámil snad jako první a vyvíjí v tomto ohledu opravdu značné úsilí, potřebné podpisy asi nakonec získá a stane se oficiálním prezidentským kandidátem. Kromě toho stále ještě není jasné, zda svého kandidáta postaví i hnutí ANO a v následujících týdnech se mohou objevit i další vážní kandidáti, případně kandidátky, které zatím na obzoru moc nejsou.

I když se Fischerova kandidatura může zdát marginální a těžko půjde o favorita voleb, může sehrát významnou roli v tom, jak se hlasy voličů mezi kandidáty ve výsledku poskládají. Záleží na tom, kteří kandidáti budou cílit na podobné voliče a navzájem se o ně budou připravovat.

Marginální a přesto významný 

Při počtu kolem devíti kandidátů se už voličské hlasy mohou docela tříštit, což jen přispěje k tomu, že výsledky prvního kola volby mohou být nepředvídatelné. Zvlášť v kombinaci s váhavostí voličů, kdy o výsledku rozhodne kampaň v několika málo týdnech před volbou a aktuální dojem z jednotlivých kandidátů.

Ostatně podobná situace nastala při minulé volbě. Ještě v prosinci 2012 v průzkumu CVVM vedl Jan Fischer s 22,5 procenta, na druhém místě byl Miloš Zeman s 19,5, na třetím Jiří Dienstbier s 13 a teprve na čtvrtém místě se umístil Karel Schwarzenberg se sedmi procenty. Realita v lednu byla taková, že Zeman získal v prvním kole volby 24,21 procenta, Schwarzenberg 23,4 a Jan Fischer 16,35 a Jiří Dienstbier 16,12 procenta.

Překvapení proto nejsou vyloučena, a to jak ze strany hnutí ANO a Martina Stropnického, který si pro svou kandidaturu stále ještě nechává otevřená dvířka, tak třeba Jaroslava Kubery, jenž také s pořadím voličů může dosti zamávat. Pokud tedy podle aktuálního průzkumu Medianu, který si nechaly zpracovat Seznam Zprávy, jsou hlavními favority Miloš Zeman a Jiří Drahoš. V lednu, kdy se hlava státu volí, může být všechno jinak.

Kandidatura Pavla Fischera rozhodně není dobrou zprávou pro Jiřího Drahoše a Michala Horáčka. Právě těm může bývalý spolupracovník Václava Havla na Pražském hradě vzít několik cenných procentních bodů.

Zatím nelze odhadnout, zda Fischer bude patřit mezi uchazeče typu Jany Bobošíkové, Táni Fischerové či Přemysla Sobotky, kteří v roce 2013 byli na chvostu kandidátů a získali jen něco mezi 120 a 160 tisíci hlasy, anebo zda obdrží dvakrát či třikrát tolik jako Zuzana Roithová nebo Vladimír Franz. Pokud bude mít dobrou kampaň, může to být i bývalý velvyslanec ve Francii, kdo o příští hlavě státu rozhodne, byť on sám se prezidentem nestane.