(Text vyšel původně 15.8.2016. Vydáváme ho nyní znovu v souvislosti s útokem v Berlíně.)

Evropské státy zaplavili imigranti. Mnozí z nich nezískali azyl, zato dostali příkaz, aby stát opustili. Přesto zůstávají a vyhýbají se deportaci.

Deník Financial Times píše, že z evropských zemí je podle statistik Evropské komise deportováno jen 40 procent odmítnutých žadatelů o azyl.

Neschopnost státu vrátit vyhoštěné imigranty do země původu přirozeně přitahuje další přistěhovalce. Zvyšuje jejich šance, že se v Evropě nakonec uchytí.I když nezískají azyl, mohou doufat, že se státní moci nepodaří posadit je do letadla, které je doveze zpátky.

Alžířan, který nedávno posekal mačetou dvě policistky v belgickém městě Charleroi, dostal dva příkazy k vycestování. Muž s pestrou kriminální minulostí, který při útoku na ženy vykřikoval Alláhu akbar (Alláh je velký), je ignoroval a belgická policie nebyla schopna ho vypakovat zpět do Alžírska.

Kolik podobných přistěhovalců se pohybuje po Evropě?

Deportací jako šafránu

Říká se jí návratová politika a jejím cílem je dostat zpět odmítnuté žadatele o azyl. Jak funguje, nebo spíš nefunguje? To se dá popsat na číslech z Německa a ze Švédska, které se staly hlavními cíli imigrantů.

Do Německa loni dorazilo nejvíc přistěhovalců, víc než milion. Z toho jich téměř 800 000 požádalo o azyl – další to udělali až letos. Šanci na azyl však má jen třetina z nich. Zbytek by měl Německo opustit poté, co dostane úřední příkaz.

Realita je zatím tristní. Většina přistěhovalců příkaz k vycestování nerespektuje a deník Die Welt píše, že z Německa loni deportovali jen 21 tisíc cizinců. Letos bude tohle číslo vyšší, za prvních šest měsíců bylo deportováno 13 800 přistěhovalců, pořád to je ale jen zlomek těch, kteří dostali pokyn vycestovat.

Podobné to je ve Švédsku. Poměřováno počtem obyvatel, přijala devítimilionová země tří korunek loni nejvíc imigrantů – téměř 160 tisíc (jeden přistěhovalec na 59 obyvatel).

Ze statistiky přistěhovaleckého úřadu přitom vyplývá, že zhruba polovina žádostí o azyl bývá ve Švédsku zamítnuta. Loni stihli Švédové odmítnout 11 tisíc žadatelů, píše zpravodaj International Business Times ze švédské Uppsaly. 

Jen hrstka z nich severské království opustila. Jiní z dohledu úředníků zmizeli. Pouze 3500 jich bylo deportováno.

Zdravý nemocný

Jak v Německu, tak ve Švédsku se přitom lze nucenému vystěhování lehce vyhnout. Třeba tak, že odmítnutý žadatel "onemocní". V Německu to je nejčastější trik. Spolkový ministr vnitra Thomas de Maziére se nedávno podivil, jak je možné, že 70 procent mužů pod 40 let není natolik fit, aby zvládli let domů.

Deportaci se ale přistěhovalec může vyhnout i jinak, třeba tím, že se jeho partnerce narodí dítě, anebo že ztratí (pochopitelně úmyslně) cestovní pas.

Magazín Spiegel informoval o nedávné deportaci Tunisanů z Dražďan. Do charterového letounu mělo nastoupit 49 vyhoštěných Afričanů. Nakonec jich ale odletělo 13.

Ministr  de Maiziére tento týden slíbil sadu opatření zjednodušujících vyhoštění přistěhovalců, kteří mají extremistické názory, kontakty na teroristické skupiny, anebo spáchali trestný čin. Jenže to sliboval už loni. Takže kdo ví.

Zaplaťte a odejdu

Víc než deportovat se Němcům daří přemlouvat imigranty k tomu, aby odešli dobrovolně. Za prvních šest měsíců letošního roku tak z Německa do země původu odešlo na 30 000 lidí.

Silným argumentem jsou přitom peníze. Těm, kteří nastoupí do letadla a odletí zpět, nabízí Německo štědré "bonusy".

Berlínský zpravodaj deníku Washington Post popisuje uprchlickou anabázi jednoho z nich – Lauanda Sadeka, jednadvacetiletého Kurda z Iráku, který loni v létě dorazil do Německa po balkánské trase (přes Turecko a Řecko).

"Vůbec jsem neuměl německy. Byl jsem opuštěný a úplně zmatený," postěžoval si mladík z Irbílu, města na severu Iráku. V prosinci se tam vrátil. Dobrovolně. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky mu zaplatil letenku a k tomu poslal 6 540 eur, v korunách téměř 180 tisíc.

Sadek tyto peníze investoval do obchodu se smíšeným zbožím v centru Irbílu. „Chtěl jsem v Německu zůstat, ale ta nabídka byla příliš lákavá,“ sdělil zpravodaji přes Skype z Iráku.

Návrat za miliony

Platit vracejícím se uprchlíkům penězi daňových poplatníků se leckomu může zajídat, jenže je to „levné“ řešení. Deportace je zpravidla nákladnější – její cena může přesáhnout deset tisíc eur (270 tisíc korun) na hlavu.

Časopis Spiegel popsal nucené vystěhování tří obyvatel západoafrické Guiney, které na palubě letounu směřujícího z Berlína do guinejské metropole Conakry doprovázel tucet policistů a k tomu lékař. Tato deportace vyšla německé daňové poplatníky na neuvěřitelných 80 tisíc eur, to je 2,2 milionu korun.

Za pakatel nicméně není ani pobyt žadatele o azyl v Německu. Uprchlík dostává měsíčně kapesné 800 eur 22 tisíc Kč), k tomu má zdarma jídlo, ošacení, zdravotní péči…

Bonus pro teroristy?

Naučí se Německo a další evropské státy promptně (a levně) vyhošťovat aspoň nebezpečné islamisty a kriminálníky? Anebo bude v jejich případě také používat finanční pobídky, jinými slovy úplatky?

Představte si přistěhovaleckého úředníka nebo policistu, který oslovuje islamisty: "Drazí teroristé, odejděte, prosím. Dobře vám zaplatíme."

Tohle by Němci sotva strávili.