Pokud budeme uplynulé desetiletí v Německu nazývat zlatou érou, jinými slovy mluvíme o době, kdy vládla Angela Markelová. Její úspěch odstartovaly nepopulární reformy jejího předchůdce Gerhrada Schrödera. Paradoxně to byly právě drastické škrty, které ji ve volbách vynesly k moci a zároveň nastartovaly úspěšnou éru německé ekonomiky. Kancléřka se stala symbolem nové doby.

Jenže rozjeté ekonomice dnes dochází dech. I když země vyšla z celosvětové krize téměř bez šrámu, protože se mohla opřít o export svého průmyslu, globální problémy nakonec dostihly i našeho západního souseda. Stagnující svět už nemá takový zájem o německé výrobky a technologie, navíc automobilový koncern Volkswagen doslova tone v problémech a potíže řeší i Deutsche Bank.

Aby toho nebylo málo, původně úspěšné Schröderovy recepty uvrhly miliony Němců do strachu z budoucnosti. Ambiciozní plán známý jako "Hartz 4" sice přinesl žádanou flexibilitu pracovního trhu, jenže počet flexibilních pracovníků narostl až na neúnosnou míru. Dnes nemá 30 procent pracujících Němců standardní pracovní smlouvu. V případě ekonomických problémů budou první, kdo může přijít o práci ze dne na den. A současná stagnace evropského trhu nad jejich budoucností krouží jako hejno supů.

Uprchlíci problémy nevyřešili, ale vytvořili další

V Německu navíc nenápadně tiká časovaná demografická bomba. Podle některých odhadů kvůli stárnoucímu obyvatelstvu bude v roce 2030 v Německu pracovat pouze polovina populace. Merkelová ale našla řešení - i když byl její vstřícný přístup k přijímání uprchlíků vnímán jako velké humanitární gesto, měl především řešit rychle stárnoucí pracovní sílu.

Jenže kancléřka narazila. Dlouhodobé přínosy masivní migrace jednoznačně přebily krátkodobé obtíže. A aura její extrémně vysoké popularity začala povážlivě blednout. Její zarputilost přitom pomohla oživit skomírající a marginální euroskeptické nacionalisty, kteří se svezli na vlně nevole starších a konzervativních voličů s vládní politikou. Z radikální strany Alternativa pro Německo (AFD) se stal volební tahák. 

Zemí a národním sebevědomím otřásla i série čerstvých teroristických útoků, ať už šlo o napadení sekerou ve Würzburgu, střelbu v Mnichově, útok nožem v Reutlingenu, či sebevražedný výbuch v Ansbachu. Vůdkyně národa najednou nedokázala situaci okamžitě čelit.

Atmosféra v zemi začíná připomínat situaci ze satirického filmu "Už je tady zas" o návratu Adolfa Hitlera do současného Německa. Děj, kde Hitler nakonec politicky uspěje díky politické nekorektnosti svých názorů, se začíná nebezpečně blížit realitě.

Na ticho ani Obamu už Němci neslyší

Jistě i sama kancléřka cítí, že doba, kdy se těšila až nepříčetné popularitě, mizí v nenávratnu vzpomínek. Když před dvěma roky vášnivě slavila gól Němců na světovém šampionátu, lidé jí tleskali a slavili s ní. Letos se během semifinále mistrovství Evropy raději v hledišti ani neukázala. Možná tušila, že Němci neuspějí. Anebo cítila, že ji v současné době lepší neukazovat.

Merkelová nikdy nebyla vyloženě excelentním rétorem, neoplývala elegancí nebo šarmem. I po teroristických útocích potřebovala čas, aby přehodnotila situaci a vyjádřila se až s klidem a odstupem. Možná symbolicky se podobně jako celá země chtěla zhluboka nadechnout, když už se nedostavuje energie  s takovou lehkostí jako dřív.

Na tiskové konferenci nakonec oznámila, že věří, že německý národ migraci i terorismus zvládne. Zopakovala svou blíbenou obamovskou frázi "zvládneme to", kterou vyslovila už loni v srpnu v reakci na uprchlickou krizi. Silné a sebevědomé Německo uplynulých deseti let by situaci určitě zvládlo. V nové éře ale už staré recepty nestačí. Stejně jako kancléřka.