Podle odhadů americké armády přišel Islámský stát (IS) oproti létu 2014 o čtyřicet procent území v Iráku a dvacet procent v Sýrii. Ztratil i velká a strategická města jako Ramádí, Tikrít, Palmýru, nadvládu pomalu ztrácí nad svou "metropolí" Rakkou a další na řadě je Mosul.

Podle odhadů expertů se území a vliv Islámského státu do dvou let sníží na úroveň provinční islamistické organizace. "Do konce roku 2017 se Islámský stát smrskne do jedné z mnoha povstaleckých skupin v Sýrii," předpovídá Paul Pillar, dlouholetý analytik CIA a přednášející na Univerzitě v Georgetownu.

Přesto se brutalita i počet útoků organizovaných IS od počátku roku rekordně zvýšily. Kvůli ztrátě území a zapojení dalších států a skupin do koaličních bojů se hnutí dostává pod velký tlak. Rozhodně tomu nepomáhá ani rapidně snižující se rozpočet, který ještě okleštily spojenecké nálety, při nichž byly zničeny skrýše s celkem až 800 miliony dolarů v hotovosti.

Kde nejsou peníze, nejsou žoldáci

Naprostá většina bojovníků se přitom odhodlá k dezerci právě kvůli tomu, že IS není schopný proplácet výplaty. Část džihádistů sice bojuje pro lepší svět pod taktovkou šaríi, většina ale není věci tak oddaná, aby své životy riskovala zadarmo.

Finanční krize, která ve "státě" trvá už nějaký ten měsíc, navíc odrazuje další nováčky. Jestliže před rokem měl IS až 2000 uchazečů o místo džihádisty měsíčně, nyní se jich do výběrového řízení měsíčně hlásí sotva desetina.

Za četnost útoků tak pravděpodobně může i potřeba rychlého a efektivního využití sil – vedení Islámského státu potřebuje k územním ziskům (nebo alespoň udržení stávajících oblastí) využít peníze a bojovníky, dokud ještě nějaké má.

Ztráta území je ranou pro image organizace

Ztráty území jsou totiž pro radikální hnutí kritické hned z několika důvodů. Prvním je to, čím se hnutí od začátku profilovalo a odlišovalo od jiných islamistických organizací: slibovalo vytvořit jednotný stát, chalífát, ve kterém bude možné žít podle výkladu islámských zákonů šaría.

Byl to tento příslib, který udělal hnutí tak populární mezi mladými muslimskými radikály. Se ztrátou území tak vysněný stát ztrácí nejen své ambice, ale i legitimitu.

Možná ještě horší je ale psychologický efekt. Prohry dobře budovanému image hnutí zrovna nesvědčí. Propaganda Islámského státu i náborová videa jsou založené na zobrazování bojovníků jako hrdinů a vítězů, kteří svou krví vykupují vznik muslimského ráje. Jenže od ztráty části území do úplné porážky je nebezpečně blízko.

Všichni se spikli proti IS, státy i konkurenční radikálové

Vedoucí sekce mezinárodní politiky na Texaské A&M Univerzitě F. Gregory Gaube upozorňuje na to, že pro většinu států, kteří tvoří koalici, byl boj proti IS až druhořadý. Každá země sledovala své priority – pro Turecko to byli Kurdové, Spojené státy a Saúdská Arábie chtěly odstranit Asada,…

Dokud tomu tak bylo, měl Islámský stát dost času a prostoru posilovat své pozice a vylepšovat strategii. Situace se ale poměrně zásadně mění, jednotlivé země jsou ochotny překonat vzájemnou averzi a spolupracovat. Rusko spolupracuje se Spojenými státy a lehce se vylepšují i vztahy mezi Izraelci a Saúdy.

Nově se dokonce ke koalici vedené západem přidali i generálové věrní popravenému libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu. Ani oni to nedělají pro dobrý pocit – zatímco v Sýrii a Iráku Islámský stát ztrácí, začíná se pomalu přeorientovávat na Libyi.

Bývalí "kaddáfíovci" si ze své účasti slibují jistý druh vykoupení. Navíc je jim jasné, že komu se podaří vyhnat IS z Libye, získá politické body. Boj v Libyi se ale očekává hodně tvrdý, brutalita džihádistů je enormní, jsou připravení stát se mučedníky.

Úder proti radikálům v libyjské Syrtě, v níž má Islámský stát odhadem až 6000 bojovníků a z níž se pravděpodobně plánuje velká část útoků v Evropě, připravuje koalice již několik měsíců.

Musí ale počítat i s rizikem, že když operace, v níž by měly spolupracovat všechny libyjské skupiny společně s koalicí, nevyjde, rozpoutá se v zemi totální občanská válka.

Evropa jako ideální jeviště pro důkaz o neupadající síle

Islámský stát začíná být v obklíčení, odtahují se od něj i jiné islamistické jednotky – vůdce Al-Káídy Ajmán Zavahrí tento víkend vyzval všechny konkurenční džihádisty, aby se proti "extremistům a odpadlíkům" z IS sjednotili. Začíná se cítit tak osamělý a nedoceněný jako část mladých muslimů z Evropy, které tento pocit vyhnal do jeho náručí.

Aby zranitelnost maskoval, kope kolem sebe ještě intenzivněji, aby přesvědčil své bojovníky a příznivce (a ostatně i sám sebe), že "na to ještě má". Ve chvíli, kdy prohrává v Sýrii a Iráku, potřebuje vyhrát v podstatě kdekoli – Brusel, Istanbul, Libanon, Egypt, islamisté berou vše. Evropa je ale pro tyto účely nejlepší divadelní jeviště.

Evropská pobočka IS je navíc už téměř samostatná a nepotřebuje vodit za ručičku. Jistě, první várka bojovníků odjela do Sýrie na zkušenou, dostala patřičný výcvik, ale po návratu už zvládne verbovat nové příznivce myšlenky světa vyčištěného od nevěřících sama.

"Porazit Islámský stát na Blízkém východě je nutné po dlouhodobý úspěch, ale v krátkodobém horizontu můžeme očekávat útoky, kde to jen bude možné," varuje Daniel Byman, profesor na Univerzitě v Georgetownu a autor knihy Al-Kaída, Islámský stát a světové džihádistické hnutí: Co byste měli vědět.

Mladých muslimů, kteří se cítí odcizení od západní společnosti, bude totiž stále přibývat a Evropa boj proti nim na svém území zatím nezvládá. Bomby použít nejde a zatím se ani nejsou evropské státy schopny dohodnout na jednotné transkripci arabských jmen. Teroristé se tak mohou pohybovat Schengenem naprosto bez obav.