Vraždící jezero. Děsivá přírodní anomálie udusila přes noc vše živé v okolí

Žádná krev, žádné stopy po boji, náznaky nějakého útoku či vlastně čehokoliv zvláštního. Jenže všude jen mrazivá, tichá, neživá zkáza. Jen smrt. Mrtví lidé, zvířata, ptáci. Dokonce i mouchy popadaly mrtvé k zemi.

Přesně to se stalo 21. srpna 1986 v Kamerunu v údolí pod jezerem Nyos. Obyvatelé večer zaznamenali podivné dunění, kterému ale nepřikládali moc velkou pozornost, a šli spát.

Tato noc stála život 1 746 lidí a zhruba 4 000 kusů dobytka.

Ti, kteří měli štěstí, a jen upadli do bezvědomí, se probudili až o desítky hodin později. A jak vzpomíná magazín Smithsonian, ze svědectví, které podal místní farmář Ephriam Che, který o úsvitu sešel do vesnice, opravdu běhá mráz po zádech: Absolutní ticho. Žádné bzučení hmyzu. Žádný zpěv ptáků. Jen jezero zbarvené do zlověstné rudé, ačkoliv ještě večer bylo průzračně modré.

Smrtící lavina

Když na místo dorazily mezinárodní vědecké týmy, byly v šoku. Nenašly stopy po virové nákaze, chemické zbrani ani vulkanickém popelu. Skutečným vrahem byla extrémně vzácná a nebezpečná přírodní anomálie, které se odborně říká limnická erupce.

Jezero Nyos leží na vulkanickém zlomu. Hluboko pod jeho dnem bublá magma, ze kterého do vody neustále uniká oxid uhličitý. Normálně by plyn postupně vyprchal do atmosféry, ale Nyos je dost hluboké na to, aby fungovalo jako obří přírodní tlakový hrnec: Voda na dně jezera plyn absorbovala a pod obrovským tlakem horních vrstev ho tam hromadila po celá desetiletí.

Podle oficiální vyšetřovací zprávy americké geologické služby USGS stačil ten večer pravděpodobně jen drobný sesuv půdy nebo silný déšť, aby se studená voda na povrchu a plynem nasycená voda na dně promíchaly. Jezero explodovalo. Zhruba jako když protřepete láhev něčeho s bublikami a rychle ji otevřete.

Do vzduchu vystřelil gigantický gejzír vody a uvolnil se obrovský mrak obsahující zhruba 1,6 milionu tun oxidu uhličitého. Ten je těžší než vzduch, nerozptýlil se proto v atmosféře, ale klesl k zemi do asi 50 metrů vysoké vrstvy a prohnal se okolím jako neviditelná lavina. Těžký plyn vytlačil pryč všechen kyslík a všechno živé, co se v něm nacházelo, se během několika minut udusilo.

Plynová past i u nás

Specifická a dost hluboká jezera na to, aby hrozila limnická erupce, jsou na světě jen tři a všechna v Africe. Nemusíte se tedy bát, že by vám potichu v noci zakroutily krkem Slapy nebo Mácháč. 

Což ale neznamená, že by u nás nikdo nikdy nepadl za oběť plynové pasti. V západních Čechách, například v národní přírodní rezervaci Soos nebo u Hartoušova na Chebsku, se nacházejí takzvané mofety – místa, kde z doznívající vulkanické činnosti vyvěrá na povrch čistý oxid uhličitý.

Plyn zde probublává studenou vodou a vytváří iluzi vařícího se bahna. Funguje jako nenápadná past: Protože se těžký plyn drží u země, běžně se v okolních prohlubních hromadí a vytváří nedýchatelná "plynová jezera". Okolí těchto bublajících tůní pak bývá často poseté udušeným hmyzem, ptáky i drobnými hlodavci.

Oxid uhličitý už u nás ale dokázal zabít i člověka, a to za velmi mrazivých okolností. Zbrašovské aragonitové jeskyně nedaleko Hranic na Moravě jsou proslulé tím, že se v jejich nejnižších patrech hromadí extrémní koncentrace plynu(vznikající z unikátních termálních pramenů).

Duši mu odevzdal sám objevitel jeskyní, Čeněk Chromý. Nešlo ale o nešťastnou náhodu. Chromý moc dobře věděl, jakou smrtící sílu jeskyně ukrývá. Když se v roce 1926 dostal do neřešitelných finančních potíží, sestoupil z vlastní vůle do milovaného podzemí a ukončil svůj život.

Tikající bomby, nebo energetický poklad?

Jak už padlo, na světě existují pouze tři jezera, u kterých je riziko apokalyptické limnické erupce vědecky potvrzené. Tím prvním je kráterové jezero Monoun v Kamerunu, kde, jako by toho nebylo málo, zabila menší exploze 37 lidí už v roce 1984, tedy dva roky před tragédií v Nyosu.

Tím druhým je samotné jezero Nyos, kde inženýři nakonec nainstalovali speciální odplyňovací potrubí, které funguje jako umělý sifon a neustále bezpečně vypouští oxid uhličitý do vzduchu.

Největší obavy ale panují okolo třetího. Obří jezero Kivu leží na hranicích Rwandy a Demokratické republiky Kongo a v jeho temných hlubinách se skrývají násobně větší zásoby nejen oxidu uhličitého, ale též metanu. V okolí jeho břehu žijí miliony lidí, výbuch by tedy mohl mít naprosto kataklyzmické následky.

Zde ale lidstvo vrací úder velmi kuriózním způsobem – obří hrozbu proměnilo ve zlatý důl. Vznikl zde totiž světově unikátní projekt KivuWatt. Speciální plovoucí plošina saje z hlubin jezera vodu nasycenou plynem, bezpečně z ní odděluje smrtící metan a rovnou z něj na místě vyrábí elektřinu. Jezero se tak postupně zbavuje nebezpečného přetlaku a obří tikající bomba pod vodní hladinou dnes paradoxně rozsvěcuje domácnosti celé Rwandy.