Otázka, kterou bychom si měli položit jako první, ale je, proč jsou lidé ochotni zemřít? Drtivá většina útoků končí smrtí samotného ozbrojence, ať už se odpálí, zastřelí nebo je zastřelen sám. Teroristické akce jsou zamýšleny jako sebevražedné útoky bez jakýchkoliv reálných ústupových plánů. 

O to děsivější je situace, kdy útočí "osamělí vlci", lidé žijící v Evropě, ale z nějakého důvodu jsou v konfliktu se společností. Nejsou to žádní zapálení věřící, spíše deprivovaní zmatení, někdy i duševně nemocní jedinci.

Za jiných okolností a v jiné době by možná tito lidé ukončili své životy sebevraždou, nebo by se třeba upili k smrti- tedy nějakým typem "společensky přijatelné" smrti, kdy člověk bere život sobě, nikoliv druhým. Takto zemřít je něco, co západní kultura chápe a až na katolickou církev s tím nemá nějaký zásadní problém. Ukončit svůj život je svobodné právo každého jedince.

Propaganda smrti

Ideologie smrti, kterou nabízejí ozbrojenci Islámského státu, ale i maniaci typu norského masového vraha Anderse Behringa Breivika, proměňuje psychicky labilní lidi v potenciální zbraně. Deprivantům totiž nabízí, aby ze své smrti udělali divadlo.

Proč umírat sám někde v koutě, když je možné ze své smrti udělat velkolepé představení. Podstatou je nezemřít sám, ale vzít s sebou co nejvíce dalších lidí. Islamisté nabízí know-how, jak podobné útoky realizovat, od "norské zrůdy" sice návody na internetu nenajdete, zato je jeho útok dopodrobna popsán tiskem.

Nová éra teroru

Útok v Nice nebo v Mnichově je výsledkem propagandy smrti, ať už je jejím původcem IS nebo norský masový vrah. Proto je tak těžké zaškatulkovat každý útok, protože se vymyká běžnému chápání teroru. Média ani policie neví, zda takové lidi označit za teroristy nebo duševně nemocné lidi. Jejich motivace je nejasná. Chtěli zemřít a chtěli při tom zabít co nejvíce lidí, ale proč?

Není nijak zdokumentováno, že by chodili do mešit, nechali se zmanipulovat radikálními imámy, nejsou to otrlí navrátilci z bojů v Sýrii. Podlehli však lákavé představě, že když už se nepovedl jejich život, může se "povést" alespoň smrt.

Nikdy nebylo jasnější než nyní, že je terorismus nástrojem deprivantů a labilních jedinců všeho druhu. Zatímco dříve se média zaobírala tím, odkud pocházeli útočníci a řešila se otázka vyloučených lokalit, sociální integrace a nezaměstnanosti, nyní se pozornost stále více zaměřuje na psychologické profily útočníků.

Novodobé útoky totiž nemají jediný spouštěcí mechanismus. K vykreslení profilu atentátníka už nestačí, že vyrůstal v nechvalně proslulé bruselské čtvrti Molenbeek a neměl práci. Nestačí ani to, že zda to byl muslim nebo nacionalistický fanatik. Ke složení celé skládanky je potřeba doplnit informace o jeho psychickém stavu.

Když se sejdou všechny tyto faktory, pak už jen stačí jen podrobný návod, a frustrovaný zoufalec se mění z potenciálního sebevraha ve vraha. 

Vrazi jako mediální hvězdy

Zatímco proti tradiční podobě terorismu se dá nějakým způsobem bojovat, s osamělými, labilními útočníky jen těžko něco zmůžeme. Nedají se prakticky odhalit, nedají se vysledovat. Existuje vlastně jen jediný způsob, jak to zastavit - zcela teoretický a v praxi neproveditelný.

Jedinou možností je zabránit dalšímu šíření ideologie smrti. Tisk by musel o útocích přestat informovat. Je to totiž právě mediální zájem, o co jde útočníkům i Islámskému státu, kterému se díky tomu daří rozsévat strach napříč Evropou. Taková taktika umožňuje s relativně malým úsilím destabilizovat i tak vyspělý kontinent, jako je Evropa. 

Je opravdu nutné mít ke každému útoku speciální vysílání v televizi a online přenos na internetu? Zvát stále dokola tytéž odborníky, aby spekulovali, co se stalo, co se stane a jak se tomu dalo předejít? Jsou to média, která na naší straně barikády působí jako nechtěný spojenec radikálů. Dáváme příliš velký prostor a klademe příliš velký důraz na každý jednotlivý útok.

Pokud se objeví zpráva, že devět lidí zahynulo například při havárii autobusu, je to menší tragédie, než když zahyne devět lidí rukou teroristy? Mají tito mrtví nějaký větší, speciálnější význam než oběti automobilové nehody?

Přesto se jim dostává většinou daleko většího mediálního prostoru. Islamisté to vědí a ve svých plánech s tím počítají. Evropa je plná frustrovaných, neúspěšných a zoufalých lidí, kteří budou naslouchat jejich zvrácené ideologii smrti. Žádné dobré vyhlídky z toho neplynou.