Absurdní poplatek pro lidi nad 70? Návrh na zdanění domácích mazlíčků budí paniku

Pro miliony starších lidí představuje pes jediného společníka, se kterým si mohou během dne popovídat, a často i jediný důvod, proč vůbec ráno vstát z postele. Společnost si to historicky uvědomovala, a proto senioři ve většině států platí za své zvířecí přátele jen symbolické částky.

V evropských komunálních a legislativních debatách se ale začíná objevovat naprosto bizarní a krutý trend. Radikální hlasy volají po přesném opaku – chtějí lidem od určitého věku zavést extrémní poplatky, speciální kauce a byrokratické překážky, které by jim pořízení psa zásadním způsobem znepříjemnily.

Trest za vysoký věk?

Zatímco běžná daň za psa slouží obcím na úklid ulic a doplňování papírových sáčků, u seniorů má tento nově navrhovaný extrémní poplatek plnit funkci takzvané „rizikové kauce“. Úředníci a některé radikálnější organizace totiž argumentují chladnou a poměrně cynickou statistikou.

Když si člověk v 75 letech pořídí štěně, existuje poměrně vysoká pravděpodobnost, že se zvíře dožije 15 let. Jak upozorňují zástupci záchranných sítí, nezanedbatelné procento psů končí v přeplněných záchranných centrech právě proto, že jejich starší majitelé buď zemřou, nebo musejí odejít do domova s pečovatelskou službou. A tam si s sebou zvíře většinou vzít nesmí.

Radikální návrhy v zahraničí proto zní hrůzostrašně. Jak upozorňují mimo jiné německé specializované portály (například Pflege Panorama či Pflege-Helfer24), na starší majitele je vyvíjen obrovský tlak ohledně budoucích nákladů.

V navazujících diskuzích tak stále častěji padají návrhy, že by každý člověk nad 70 let měl při pořízení psa zaplatit obci nebo státu poplatek (či nevratnou kauci v řádech stovek eur), který by státu předem pokryl budoucí náklady na péči o „osiřelého“ psa v útulku. Kdo na tento poplatek nemá, ten by si podle těchto návrhů zvíře vůbec neměl pořizovat.

Věda se bouří: Pes je lék, nikoliv luxus

Snaha omezovat seniorům vlastnictví domácích mazlíčků přes absurdní finanční poplatky narazila na obrovský odpor lékařské komunity. Data totiž ukazují, že pes ušetří zdravotnímu systému mnohem více peněz, než kolik případně stojí jeho pobyt v útulku.

Rozsáhlé studie, na které odkazuje například americký Národní zdravotní institut (NIH), uvádějí, že senioři vlastnící psa mají prokazatelně nižší krevní tlak, nižší riziko srdečních selhání a výrazně lepší psychickou odolnost proti pocitům osamění a demenci.

Nutnost chodit dvakrát denně na procházku udržuje staré lidi v pohybu a nutí je komunikovat s okolím. Zvíře tak funguje jako ten nejlepší a nejlevnější terapeut.

Český systém: Pravý opak

Čeští senioři mohou zatím naštěstí zůstat v naprostém klidu. Náš právní systém drží zdravého rozumu a toho, že společnost by měla starým lidem vlastnictví zvířete co nejvíce usnadnit.

Zatímco běžný dospělý člověk zaplatí ve velkém městě za psa v paneláku třeba 1 500 korun ročně, česká legislativa na seniory myslí s obrovskou úlevou. Jak se lze dočíst přímo v aktuálním zákoně o místních poplatcích, pokud je držiteli psa více než 65 let, maximální sazba poplatku zákonitě padá na pouhých 200 Kč ročně (případně 300 Kč za druhého psa).

Tento systém tak sice nikoho do ničeho nenutí, ale zároveň zaručuje, že babička či dědeček s malým důchodem nemusí volit mezi nákupem léků a společností svého čtyřnohého přítele.

Zbývá jen doufat, že se u nás byrokratické snahy o nesmyslné „zdanění a penalizaci starých majitelů“, které momentálně probleskují Evropou, nikdy neuchytí.