Ve Spojených státech se z toho stalo velké předvolební téma. Přičiněním Donalda Trumpa a jeho neomalených komentářů na adresu nelegálních imigrantů se kandidáti na prezidenta mohou přetrhnout s návrhy, kdo postaví větší zeď a zastaví příval uprchlíků.

V Trumpových komentářích jsou nelegální imigranti snažící se překonat hranici s Mexikem sexuálními násilníky vyslanými mexickou vládou do Spojených států, kde je chce "schopná" administrativa nechat na bedrech neschopných amerických politiků.

Problém, který Trump a jeho umírněnější následovníci přehlíží, je, že na mexických hranicích už dávno nepřechází jen Mexičané. Jejich počet se dlouhodobě snižuje, v současné době tvoří zhruba polovinu všech příchozích. 

Naopak přibývá migrantů ze států Střední Ameriky, kteří utíkají před násilím těžko uvěřitelných rozměrů. Z nich také pochází čtyři pětiny z bezmála 70 tisíc dětí bez doprovodu zadržených na amerických hranicích v roce 2014. 

Vezměme si El Salvador. Malý, šestimilionový stát na pobřeží Tichého oceánu je nyní svědkem nejhoršího násilí od konce krvavé občanské války a místem s bezprecedentně nejvyšší kriminalitou a množstvím vražd na počet obyvatel.

Letos tam padají další rekordy. V červnu zaznamenal El Salvador neuvěřitelných 677 vražd, v celém loňském roce pak téměř čtyři tisíce, tedy o polovinu více než v roce předchozím. Může za to válka drogových gangů a jejich společný souboj s oficiální vládou.

El Salvador je pravděpodobně nejvíc kriminalizovaná společnost na světě. Na drogový byznys je tam napojeno až 10 procent populace, tedy kolem 600 tisíc lidí. Počet členů všech gangů pak představuje 60 tisíc - pro srovnání je to třikrát víc lidí než má salvadorská armáda. 

Nejmocnějšími gangy v zemi a v celé Střední Americe jsou nechvalně proslulá Calle 18 a Mara Salvatrucha 13 (MS-13), paradoxně pocházející z Los Angeles.

Jejich vliv je takový, že když se před pár týdny gangy rozhodly potrestat vládu za odmítnutí vyjednávat, dokázaly způsobit úplný kolaps dopravy v hlavním městě. Stačilo jen pohrozit smrtí řidičům autobusů a pár z nich zavraždit pro výstrahu.

Ze stejných důvodů ve víru barbarismu umírají denně vojáci, policisté, nepohodlní novináři či členové konkurenčního gangu. A samozřejmě civilisté.

Předchozí pokusy o příměří a dohodu s vůdci gangů ztroskotaly. Naposledy v roce 2012, kdy katolická církev vyjednala mezi vládou a soupeřícími gangy (i mezi nimi navzájem) rozsáhlý klid zbraní, díky němuž se podařilo srazit počet vražd na polovinu a výrazně zvýšit bezpečnost na ulicích.

Příměří však nevydrželo déle než rok, mimo jiné proto, že drogoví bossové využili svou novou nedotknutelnost k  posílení mezinárodních vazeb, přezbrojení a přípravu na další etapu války.

Veřejnost a díky jejímu tlaku i vláda zároveň odmítly tolerovat přesouvání zločinců do věznic s méně přísnou ostrahou, odkud mohli snáze kontrolovat svoje obchody. A tak vláda příměří vypověděla, Calle 18 a MS-13 vypověděly vzájemné příměří a nevyhlášená válka nyní eskaluje.

Alternativní návrhy řešení zatím nepřinesly výsledek. Ví se sice dobře, že úspěch gangů je postaven na základě neexistující perspektivy v zemi – mladí lidé často končí na ulici, nemají šanci najít práci a gang představuje (spolu s církevními organizacemi) jedinou možnost, jak přežít, zařadit se a zajistit živobytí pro sebe a pro rodinu.

Vláda na začátku tohoto roku představila rozsáhlý plán, jenž by měl revitalizovat zničený a zevnitř rozežraný El Salvador. Chce investovat do parků, veřejných zařízení, vzdělání a rekvalifikace – jenže na takový plán nejsou a v nejbližší době ani nebudou peníze.

Srovnatelná situace panuje v sousední Guatemale a Hondurasu, soupeřících se Salvadorem o místo nejnásilnějších zemí světa. Jedinou možností pro většinu místních obyvatel tak zbývá útěk do nejbezpečnější země v blízkém okolí, Spojených států.

Je to komplikovaná cesta nejčastěji vlakem s dlouhými úseky pěšky a s nebezpečím přepadení, smrti z rukou gangsterů a v neposlední řadě zbití a vyhoštění stále aktivnějšími mexickými ozbrojenými složkami.

A pokud se na americkou hranici přece jen dostanou, bývají včetně dětí rychle deportováni zpět. Bez ohledu na to, že jim doma mnohdy hrozí bezprostřední nebezpečí, jako se to stalo čtrnáctiletému Gredysovi Alexandru Hernándezovi: jako svědek smrti své sestry z rukou gangsterů byl dva dny po návratu nalezen zastřelený v domě své matky.