Ráj a peklo 'africké' Brazílie: Pestrobarevný kraj s příchutí smrti

EXKLUZIVNĚ MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Představte si, že by pro vás cesta na Opavsko nebo Bohumínsko byla exotickým zážitkem. Výletem do úplně jiného, takřka cizího světa. Přesně tak se cítí Brazilci, kteří zavítají na 'svůj' Severovýchod. Pořád je to ještě Brazílie, ale se špetkou Afriky. Kraj pestrobarevný a extrémně upovídaný, ale také strašně chudý a plný násilí. Pro někoho ráj, pro jiného peklo na zemi. 

Nakolik je brazilský Severovýchod pestrý, natolik je chudý

Nakolik je brazilský Severovýchod pestrý, natolik je chudý,zdroj: Profimedia.cz

Slovo Severovýchod (portugalsky Nordeste) má pro Brazilce až nekonečně dlouhou řadu konotací. A to zdaleka ne jen geografických – tímto termínem se tu už po dlouhá desetiletí označuje celkem devět států brazilské federace: Alagoas, Bahia, Ceará, Maranhão, Paraíba, Piauí, Pernambuco, Rio Grande do Norte a Sergipe.

Severovýchod je totiž synonymem pro řadu především kulturních fenoménů mezi ostatními Brazilci, kteří se často domnívají, že vlastně do Brazílie svou svéráznou povahou (a také nesnesitelně horkým počasím) ani nepatří.

Brazílie je samozřejmě tak velká a rozporuplná země, až by se s nadsázkou dalo říct, že to ani není jedna země. Mnoho turistů s ní spojuje především barevné a plážové Rio de Janeiro, někdejší metropoli impéria a místo světově nejproslulejších brazilských artefaktů, od místního karnevalu přes obrovského Ježíše až po Město bohů, proslulou favelu (brazilské označení pro slum) a dějiště možná nejznámějšího brazilského filmu.

S tím, že Rio se rovná Brazílie, by ale těžko souhlasili obyvatelé sousedního Sao Paula, státu s dvacetimilionovou metropolí téhož jména, jež se oproti konkurenčním cariocas (obyvatelům Ria) vyznačuje především zaměřením na byznys, až západní uspěchaností a proslule špatným počasím.

A co by teprve říkali gaúchos z nejjižnějšího Rio Grande do Sul, potomci Němců, Italů a Poláků a neúspěšní bojovníci za svobodu, kteří se proti brazilské centrální vládě opakovaně bouřili a připadají si, že mají víc společného s Argentinci?

Přesto se Brazilci ze všech těchto různých koutů vlastního státu dívají na Severovýchod jako na něco dost zvláštního až exotického. Obyvatelé tohoto regionu mluví divným, poněkud nesrozumitelným šišlavým přízvukem (ve skutečnosti celou řadou různých přízvuků) a volí politicky opačně než zbytek země.

Pocitu exotiky přidávají enormní ceny letenek z velkých brazilských metropolí, které jsou jinak dobře a levně provázané denními lety.

Pokud Evropan dostane příležitost se na Severovýchod podívat a neskončí jen v plážových letoviscích, bude to také pro něj podobně jako pro Brazilce zkušenost exotická a ve všech ohledech extrémní. Jestliže je Brazílie jako celek místem velkých rozdílů, co teprve potom Severovýchod?

Nejkrásnější v Brazílii

Z jednoho pohledu je to oblast neskutečně krásná, možná vůbec nejkrásnější v Brazílii. Ze všech regionů nabízí zdaleka nejdelší historii sahající až do samotných počátků portugalské kolonizace v 16. století, která započala právě tady, přesněji v dnešním městě Porto Seguro, doslova "bezpečném přístavu", jak ho nazvali portugalští mořeplavci.

Historické klenoty jako Salvador, Olinda či Sao Luís jsou plné barokních paláců a obřích kostelů přetékajícím zlatem a těmi nejpestřejšími barvami, o kterých by si třeba i Benátky mohly nechat jen zdát, barvami však hýří také stísněné malé domečky opatřené neuvěřitelnými reliéfy a dekoracemi.

Mohutný chrám nebo klášter jako by bylo možné najít na každé ulici a s ním připomínku na dávno zapomenutou, slavnější historii nejen portugalského původu – Recife ve státu Pernambuco se pyšní holandskými vlivy a krátkou kolonizací, stát Maranhao zase těmi francouzskými.

Barevnost architektury doplňuje barevnost místního života a kultury, která je spojená s přátelskostí a upovídaností v míře neobvyklé i na brazilské poměry. I když místní obvykle neumějí anglicky, rádi zahrnou návštěvníka odjinud radami, tipy a otázkami, nabídnou mu jídlo a mnohdy dokonce přístřeší.

Jiná, otevřenější povaha vyzařuje také z každodenního života na ulicích, který musí Evropanovi připadat až neuvěřitelný: na mnoha místech zní ve dne v noci hudba, včetně dopravních prostředků jako autobusy, kam se osamělí hudebníci rádi uchýlí s nástroji i bez nich, prozpěvují si také úplně obyčejní lidé na ulicích – ne nadarmo je Severovýchod domovem svébytných hudebních a tanečních stylů, jako je frevo, forró nebo xaxado.

Když se nezpívá a netancuje, neustále se hlasitě vykládá nebo aspoň švitoří, neznámí lidé se mezi sebou běžně začínají bavit o tématech od počasí po politiku.

Hezky to doplňuje nezdolná obchodní povaha místních obyvatel nabízejících bez ohledu na hodinu prakticky cokoli, a to i v obyčejném autobusu, kam každou chvíli nastoupí třeba prodavač oříšků či občerstvení a hlasitě vyvolává kvality svého zboží.

"Brazilská Afrika"

Na tom všem je vidět mnohem silnější vliv africké kultury, jež zapustila na Severovýchodě tak hluboké kořeny, a projevuje se také v oslavách místních katolických svátků, ve skutečnosti často spojených s oslavami afrických božstev. Třeba Iemanjá je africká královna moří, jíž se 2. února posílají na loďkách květiny, parfémy či zrcátka – a zároveň Panna Maria, patronka námořníků.

Lesk Severovýchodu však jako by vyvažovala jeho bída často přítomná ve stejných místech, kde má tato oblast největší kouzlo. Patrné je to už na zmiňovaných barokních chrámech a kostelech, často oprýskaných a rozpadajících se, obklopených kupami nevyvezených odpadků.

A také na počtu často veselých a prozpěvujících bezdomovců a žebráků na ulicích a na nouzi panující ve favelách, kde si mezi tekoucími splašky hrají prasata spolu se smečkami divokých psů, zatímco kolem pobíhají polonahé děti.

Radost a smrt

Severovýchod je tak jako žádná jiná část Brazílie zasažená chudobou a roztočenou spirálou násilí, překonávajícího bez nejmenšího úsilí šílené podmínky panující i v nechvalně proslulém Rio de Janeiru.

Násilná přepadení v obchodech či restauracích, únosy a vraždy tam nejsou ničím mimořádným. Není divu, že tolik místních lidí hledá Mesiáše, ať už na ulicích prostřednictvím dětských kazatelů nebo v politice, kde lidový hrdina a exprezident Lula jejich chudobu přeci jen znatelně umenšil.

Svým způsobem tento mimořádně obdařený i mimořádně prokletý region ztělesňuje to, čím byla Brazílie už od úplného počátku, kdy ji Portugalci nechtěně objevili.

Pro jedny rájem na zemi, kam se uchylovali před pronásledováním jako Židé nebo k hledání Boha jako jezuitští misionáři. A pro jiné peklem na zemi stvořeným leda pro blázny a zločince, kteří sem byli v prvních desetiletích kolonizace posíláni zemřít. Barevně veselé místo plné strachu a smrti, takový je paradoxní charakter brazilského Nordeste.

Tagy: zahraničí Brazílie zvyky a tradice zajímavosti a kuriozity dějiny a fakta

Zdroje: Vlastní