Média se výzkumem příliš nezabývala. Skončila u šokujícího titulku a přetisknutím několika na první pohled vševypovídajících čísel. Není divu, že se čtenáři pak v internetových diskuzích předháněli, kdo naplive víc jedu na české zdravotnictví ovládané penězi, socialistickým duchem a línými doktory. 

Rozbuškou byla jediná věta, která shrnula celý výzkum. "Při použití nejnovějších medicínských znalostí a moderních technologií by se v zemích Evropské unie dalo předejít třetině úmrtí". Z laického pohledu to znamená, že levné zdravotnictví zabije třetinu Čechů.

Ale výzkum se zabýval něčím úplně jiným.

Pacienty nezabíjí zdravotnictví, ale nemoci

Hlavní teze výzkumu je na první pohled zcela jasná. V roce 2013 zemřelo v EU 1,7 milionu lidí, z toho 577 tisíc zbytečně kvůli nedostatečné lékařské péči. Jenže z toho přece rovnou nevyplývá neznamená, že kdyby v daném roce všechny zdravotní systémy měly k dispozici nejmodernější technologie, léky a postupy, nikdo by z oněch 577 tisíc lidí nezemřel.

Výzkum pracuje s konceptem "amenable death", tedy s úmrtími, kterým zdravotnictví v současné době dokáže zabránit. 

Nejde o lidi, kteří zemřeli, protože lékařům chyběl nějaký určitý přístroj, nebo znalost, která by umírajícího pacienta zázračně zachránila. O život je připravily nemoci, které se dnes dají úspěšně léčit nebo přinejmenším nemusí nevyhnutelně skončit smrtí - tedy srdeční choroby, mozkové mrtvice, rakovina tlustého střeva, zápal plic, rakovina prsu, či vysoký tlak.

Většina z oněch 18 tisíc Čechů zařazených do statistiky zemřelo právě na něco z tohoto seznamu.

Pointa každopádně je, že nejmodernější technologie okamžitě nezachrání život už nemocným lidem, ale mají vliv na včasné odhalení nemoci a její léčbu, která pacientovi prodlouží život.

Vliv zdravotnictví na životní styl

Je ale možné posuzovat kvalitu zdravotnictví podle počtu mrtvých? Velkou roli přece hraje i osobní přístup pacienta, který často vyhledá lékařskou pomoc až příliš pozdě. Většina civilizačních chorob je navíc důsledkem špatného životního stylu, za což zdravotnictví nemůže nést odpovědnost.

Výzkum - aniž by to někdo zmiňoval při prezentaci jeho výsledků v médiích - proto pracuje i s konceptem "preventable death" (smrt, jíž lze předejít prevencí). Sem se řadí úmrtí, kterým lze předcházet zdravotní prevencí v širším slova smyslu. Mezi příslušné nemoci patří důsledky špatného životního stylu – rakovina plic, srdeční choroby, úrazy, nemoci spojené s alkoholem i sebevraždy.

Zavádějící a prozápadní statistika

Statistika Eurostatu vypovídá o zbytečných úmrtích s velkou mírou zkreslení a imaginace. Výzkum vůbec nezkoumal úroveň vědomostí nebo vybavení v jednotlivých členských zemích EU, detailně nezkoumal jednotlivá úmrtí, ani se nezabýval počtem návštěv zemřelých u lékařů, či obecně úrovní preventivního lékařství. Statistika pracovala pouze s příčinami úmrtí a dosaženým věkem zemřelých.

Není nijak překvapivé, že podle výsledků výzkumu mají nejlepší zdravotní péči západní země, směrem na východ úroveň klesá.

Jenže jednotlivé choroby (resp. jejich úmrtnost) nejsou důkazem úrovně zdravotní péče, ale především dalších socioekonomických faktorů jako výše vzdělání, společenské třídy, rozdělení bohatství v dané společnosti. Roli hraje i počet lidí žijících ve městech, kde je zdravotní péče dostupnější, což ale výzkum nebere v úvahu.

Statistiky Eurostatu ale nejsou úplně zbytečné. Upozorňuje na nemoci, kterým se lze v případě osobní zodpovědnosti a kvalitní zdravotní péče vyhnout. Vyvozovat z výzkumu závěry o stavu a kvalitě zdravotnictví na základě příčin smrti se ale nedá.

Výzkum by se měl interpretovat spíše v rovině osobní odpovědnosti jednotlivých lidí za vlastní životy. Úroveň vědomostí se netýká jen lékařů, ale i obyčejných lidí.